Vrcholné dílo Boba Fosseho, ohromující po stránce myšlenkové i choreografické, hudební a taneční, je tragikomickou autobiografií, podanou formou neobyčejného muzikálu. Film je felliniovskou vizí umělce posedlého prací a řítícího se do záhuby kvůli vražednému životnímu tempu. Hlavní postava příběhu s mrazivou presvedčivostí předpověděla režisérovu vlastní smrt. Průkopnické dílo, naznačující smysluplnou cestu za hranice konvenčnosti žánrů, je vizuálně neobyčejně přitažlivé. Závěrečná agonická pasáž je stylizovaná do velkolepého čísla, ve kterém se sejdou všichni umělcovi blízcí v podobě fantómů a je završená symbolickou záhrobní jízdou do náruče koketního Anděla smrti.
Obsedantní Fosseho téma existenciálních ambicí talentovaného tvůrce uprostřed masové kultury se s muzikálovou formou skloubila s neobyčejnou přirozeností, čímž vznikl jakýsi nedostižný muzikálový OBČAN KANE či 8 1/2. Film získal roku 1980 Zlatou palmu v Cannes ex aeque s filmem KAGEMUŠA a v tomtéž roce získal Oscara za dekorace, kostýmy, střih a hudbu. Film byl nominován i na Oscara za režii, scénář, za herecký výkon Roye Scheidera i v kategorii "nejlepší film roku".(oficiální text distributora)
Autobiografická show – oceněná čtyřmi Oscary – vypráví o uštvaném broadwayském režisérovi, uvízlém v kolotoči enormního pracovního nasazení a neurovnaného soukromí. Joe Gideon se v džungli popkultury potýká s nechápavými producenty, ale i s milostnými pletkami a pochybnostmi o své profesi. Vyčerpaný umělec zkolabuje a musí být hospitalizován. Jako fantaskní estrádu nakonec zaranžuje i vlastní umírání... Režisér Bob Fosse propojil svou famózně zinscenovanou koláž s úvahami o relativitě života a přízracích smrti. „Anděla smrti“ v bílé říze, s nímž hrdina smlouvá o svém osudu, si zahrála Jessica Langeová.(Febiofest)
Svérázný, originální a velmi silný muzikál. Jak mi muzikály nejsou blízké, tak tenhle je přímo skvostný. Roy Scheider ve své životní roli exceluje, jako nikdy dřív ani potom. Písně a choreografie je také naprosto bezchybná a při závěrečném songu jsem měl slzy v očích. .....Bye bye life, bye bye happiness.....(25.3.2006)
Takhle si představuji kvalitní muzikál. Nejen úžasné herecké, pěvecké i taneční výkony, ale také trocha filosofie, kladení si otázek. Nečekala jsem, že se z All That Jazz vyklube něco takového, a to jsem čekala hodně. Nejvíc bych pochválila nápady, kterými je film poctivě prošitý, především zpersonifikovaná smrt, přirovnání umírání k velkolepé show nebo samotné jednotlivé vystoupení s krásnou choreografií. Humor, krásné ženy a zatraceně přitažlivej frajírek byl už jen dodatečný bonus. Taky mi vyhovovalo, jak velký prostor dával Fosse dialogům - slovu. Ale celkové kouzlo Boba Fosse je nejkrásnější snad v tom, že se těžko pitvá a ospravedlňuje.(17.9.2008)
Roy Schneider, který se mnohým z nás zapsal do povědomí jako příslušník pobřežní hlídky ze Spielbergových Čelistí si po komerčním škváru první jakosti odběhl k téhle filmové lahůdce, která sídlí bezkonkurenčně v top ten v mém muzikálovém nebi. Narozdíl od líbivých, pestrých a pozlátkových scén leckterých muzikálů, které příběhem pokulhávají a sázejí na výpravu, kostýmy a hlasové projevy, tak tenhle kousek se ostatním vymyká svou depresivní atmosférou, lidskostí, všedností tématu, aby konečnou panoptickou scénou rozjařil závěrečný odchod z jeviště svým "Bye bye Life" s děvami oblečenými jako krevní řečiště, aby své pulzující srdce nechával doznít v nás.... Pro mě extravagantní trochu faustovský zážitek, který pulzuje a rozpaluje srdce všech fanoušků. Pro Schneidera jedna z již nepřekonaných rolí, jeho životem uštvaný cigaretovým kouřem zahalený choreograf nám ukazuje na pekelnou dřinu v zákulisí, kterou si my smrtelníci a profesionálně se nevlnící pozemšťané ani nedokážeme představit. Zážitek na furt!(26.9.2008)
Bolestivé umírání za doprovodu strhující hudby, která nakopává, naaranžované v mistrovské choreografii, jež bere dech, a v životním partu Roye Scheidera, který jako by nehrál, ale opravdu umíral. Kamera čaruje, střih koketuje s geniálnem a celek se leskne tak nádherně, jak to jenom 70-tá léta ve filmu uměla. Muzikál, reflexe doby, biografie… dvě hodiny marnotratného žánrového rozpětí, které však neošizeně povypráví o všem, aby nakonec milosrdně vstoupilo do náruče přívětivé paní Smrti.(13.5.2007)
Retrospektivní existenciální drama, které se cele podřizuje písním ... i OSUDU. Vizionářská autobiografie se tak stává až bolestně intenzivní - a převelice uhrančivou, leč zároveň nadmíru deprimující záležitostí, uzavřenou do bezvýchodné dekadentní smyčky s nádechem jakéhosi moridního zadostiučinění. Tudíž přes své nezpochybnitelné kvality nepřináší zážitek, který bych chtěla za střízlivého stavu absolvovat ještě jednou.(17.12.2018)
-
Videokazety s tímto filmem byly první, které nesly záznam zvuku ve formátu stereo.
(džanik)
-
Julie Hagerty se kdysi zapletla s režisérem-choreografem Fossem a ve filmu dostala malou roli. Její nahrávka ovšem skončila ve střižně.
(džanik)
-
Šestnáctiletá dcera Boba Fosseho Nicole si zahrála tanečnici protahující se před prodejním automatem, které se ptají, jestli by to “mohla dělat někde jinde".
(džanik)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Na DVD
od:
Boogeyman
Svérázný, originální a velmi silný muzikál. Jak mi muzikály nejsou blízké, tak tenhle je přímo skvostný. Roy Scheider ve své životní roli exceluje, jako nikdy dřív ani potom. Písně a choreografie je také naprosto bezchybná a při závěrečném songu jsem měl slzy v očích. .....Bye bye life, bye bye happiness.....(25.3.2006)
smrt.ka
Takhle si představuji kvalitní muzikál. Nejen úžasné herecké, pěvecké i taneční výkony, ale také trocha filosofie, kladení si otázek. Nečekala jsem, že se z All That Jazz vyklube něco takového, a to jsem čekala hodně. Nejvíc bych pochválila nápady, kterými je film poctivě prošitý, především zpersonifikovaná smrt, přirovnání umírání k velkolepé show nebo samotné jednotlivé vystoupení s krásnou choreografií. Humor, krásné ženy a zatraceně přitažlivej frajírek byl už jen dodatečný bonus. Taky mi vyhovovalo, jak velký prostor dával Fosse dialogům - slovu. Ale celkové kouzlo Boba Fosse je nejkrásnější snad v tom, že se těžko pitvá a ospravedlňuje.(17.9.2008)
Erian
Roy Schneider, který se mnohým z nás zapsal do povědomí jako příslušník pobřežní hlídky ze Spielbergových Čelistí si po komerčním škváru první jakosti odběhl k téhle filmové lahůdce, která sídlí bezkonkurenčně v top ten v mém muzikálovém nebi. Narozdíl od líbivých, pestrých a pozlátkových scén leckterých muzikálů, které příběhem pokulhávají a sázejí na výpravu, kostýmy a hlasové projevy, tak tenhle kousek se ostatním vymyká svou depresivní atmosférou, lidskostí, všedností tématu, aby konečnou panoptickou scénou rozjařil závěrečný odchod z jeviště svým "Bye bye Life" s děvami oblečenými jako krevní řečiště, aby své pulzující srdce nechával doznít v nás.... Pro mě extravagantní trochu faustovský zážitek, který pulzuje a rozpaluje srdce všech fanoušků. Pro Schneidera jedna z již nepřekonaných rolí, jeho životem uštvaný cigaretovým kouřem zahalený choreograf nám ukazuje na pekelnou dřinu v zákulisí, kterou si my smrtelníci a profesionálně se nevlnící pozemšťané ani nedokážeme představit. Zážitek na furt!(26.9.2008)
Isherwood
Bolestivé umírání za doprovodu strhující hudby, která nakopává, naaranžované v mistrovské choreografii, jež bere dech, a v životním partu Roye Scheidera, který jako by nehrál, ale opravdu umíral. Kamera čaruje, střih koketuje s geniálnem a celek se leskne tak nádherně, jak to jenom 70-tá léta ve filmu uměla. Muzikál, reflexe doby, biografie… dvě hodiny marnotratného žánrového rozpětí, které však neošizeně povypráví o všem, aby nakonec milosrdně vstoupilo do náruče přívětivé paní Smrti.(13.5.2007)
pakobylka
Retrospektivní existenciální drama, které se cele podřizuje písním ... i OSUDU. Vizionářská autobiografie se tak stává až bolestně intenzivní - a převelice uhrančivou, leč zároveň nadmíru deprimující záležitostí, uzavřenou do bezvýchodné dekadentní smyčky s nádechem jakéhosi moridního zadostiučinění. Tudíž přes své nezpochybnitelné kvality nepřináší zážitek, který bych chtěla za střízlivého stavu absolvovat ještě jednou.(17.12.2018)