Usagi Drop

Netradiční anime, ale panečku jaký! Čtu komentáře a názory o tom, že na studii z reálného života vztahu otec - dcera je to až přehnaně bezproblémový. Ptám se proč? Jistě, je tu mnoho zákonistostí, to hlavně ze sekce povinnosti a vzdělání, které se objevují v našem životě zřídka. A proč ne? Proč by někdo nemohl si dát za prioritu strávit svůj život péči o své dítko i za cenu toho, že půjde profesně dolů? Potřebovali ke spokojenosti Ferrari? Ne. Vůbec, proč se o tom bavím? Usagi Drop je tu od toho, aby probudil ty nejhřejivější pocity v nás uvnitř, nechal nás zamyslet a možná zazpytovat svědomí, proč jsme přeci jen se neobětovali víc pro úsměv druhých. Jistě, zlatíčko jako Rin by rozmrazilo srdce i tomu největšímu protivovi, ale i postava Daikichiho atmosféře zdatně napomáhá a tak jste nesnesitelně milým násilím nuceni natáhnout koutky úst nadoraz. Dočkáme se trochu klišoidních, přesto stále kouzelných vtípků; přiznačně malebná je doslova vodovková či temperová kresba, která velmi výjimečně sáhne k temnější barvě. Pro jednou jsem ušetřen typických japonských výkřiků, není třeba žádnýho karaoke, nevidím obnažené dámské nárazníky; na oplátku jsem zaplaven slušným civilním chováním, hledáním hlubších lidských hodnot - vše načrtnuto jemně citlivou linkou. Podobné Arie? Jak vůbec jde porovnávat totálně fiktivní svět, který sice je podobně sladký, ale duševně poměrně vyprahlý, osobně hodně vzdálený a hlavně místama ukrutně nudný? Aria má své nezpochybnitelné kouzlo, ale není pocit jako pocit. Zde jsem dosáhl opravdu čistého naplnění a doslova totální spokojenosti. (27.02.2017)

Usagi Drop hrá jednoznačne na city a buď sa mu to podarí, alebo nie. Hodnotenie dvoch skupín ľudí budú diametrálne odlišné. Tým čo dobre zahralo na city budú hodnotiť priaznivo a tým čo nezahralo na nič sa budú na to pozerať ako na frašku a budú hodnotiť priemerne až zle. Je to sladký a do istej miery presladený príbeh, kde je všetko jednoduché a dcéra viac vychováva otca ako on ju. Treba si uvedomiť, že toto vlastne nie je vylúčené a rodič vychováva tým, že má dieťa aj sám seba nie len dieťa. Nie je to kritika veľmi príjemného príbehu, lebo mne sa páčil len som načrtol čím v skutočnosti tento príbeh je. Ukáže veľmi reálne obetovanie sa rodiča pre svoje dieťa, ale bohužiaľ kedže je to presladené rodič je v podstate ako robot čo zvláda všetko a len občas a naozaj občas si trochu frfle a ide ďalej. Sú tam úsmevné vtipné situácie, tiež sú prítomné situácie vhodné na plač a každého to môže inak zasiahnuť. Za mňa aby sme nazreli aj trochu do mojej duše môžem povedať, že predstava mať takéto milé dievčatko sa mi páči. Ono veľmi odporúčam keď máte náladu pozrieť niečo také príjemné, bezproblémové a trochu odklonené od reálneho života (Trochu!!!). Pocity otca sú, ale z určitým nadsadením prezentované správne. Hudobný podklad sa mi páčil a opening je klasický k druhu anime. Dalo by sa toho porozprávať ešte oveľa viac v tomto príbehu a preto by nezaškodila väčšia porcia dielov, kde by sa rozobralo úplne všetko. (01.02.2015)

Upřímně na takový příběh mi bohatě stačí jeho hraná podoba. Není to špatné, je to reklama na dokonalé rodičovství a dokonalé děti, takže je to taková ta příjemná podívaná a když se zasníte, je to bájo a nic nechybí. I když samozřejmě film se nemůže věnovat všem v takové hloubce a záběru jako anime. I tak se mi víc líbil film. Lepší 3*. (18.11.2016)

Usagi Drop občas schytává kritiku za to, že je až moc sluníčkový a že zpracování hlavní hrdinky je nerealistické, protože „děti prostě tak hodné nejsou“. To, co lze považovat za onu neskutečně vágní „sluníčkovost“, je samozřejmě diskutabilní, avšak vzhledem k tomu, že Rin vyrůstala jako jedináček, u starého pána a bez vrstevníků, tak je u ní jistá dospělost v chování zcela normální a neměl jsem s jejím vyobrazením problém. Krásně vyniká odlišnost jejího zázemí především v porovnání s vrstevníkem Kókim, který vyrůstá pouze s maminkou a chybí mu mužský vzor, jež nachází v mládenci Daikičim, opatrovníkovi Rin. Všechny tyto zmiňované postavy jsou skvěle zpracovány a nešlo jim nefandit. Svěží výtvarný styl a příjemná hudba pak přidávají další plusové body. Na druhou stranu však uznávám, že někdy je tam možná až moc sentimentu a ona drobná peripetie v závěru působila trochu dojmem vynucené přítomnosti, aby tam nějaká peripetie vůbec byla, ale jinak se jedná o zdařilé anime, kterému s čistým svědomím dávám 4*. P.S.: Jedná se o jeden z mála případů, kdy tvůrci udělali rozumné rozhodnutí neadaptovat mangu celou. To, co se totiž děje v manze poté, považuji za vrchol autorské ubohosti a totální zprznění původní atmosféry díla. (06.08.2021)

Myslím, že celý seriál by se dal v pohodě shrnout do hodinového filmu a velmi by mu to prospělo. Ze začátku je pomalost a minimální dějovost příjemná, u pozdějších dílů se člověk začíná tak trochu nudit. Autoři se snaží zvýšit dramatičnost poklidného příběhu poněkud nešťastnými prostředky, zejména tím, že dospělé postavy reagují přehnaně na drobné denní příhody. Ano, pro diváka je to sice jediná příležitost se zasmát, ale seriál se tak posouvá do poněkud méně realistické roviny. Často to působí, jako kdyby režisér nejprve točil válečný film, pak změnil žánr na rodinný a nechal původní dabing. Např. těžko věřit, že zasloužilá Daikichiiho matka, která už sama odrodila pár ratolestí a dalších x dětí zažila, bude v posledním díle reagovat na Rin takovým způsobem, který by byl naprosto přiměřený, kdyby Rin ukousl lev ruku a ona neměla po ruce kysličník a ani jedinou náplast, ale ne když Rin pouze vypadne mléčný zub! Co mě zaujalo: Neustále protažený Daikicho obličej s pusou ve tvaru obráceného U; jak si našel nové kamarády, z nichž jeden byl věrnou kopií Tintina; že mu ani jedenáct dílů nestačilo, aby intenzivní styky s matkou toho malého protivného kluka (který byl Daikicho přesnou miniaturou mimochodem) přetavil v něco víc. (20.10.2012)