Ideál septimy

Nezval opět variuje pana dokonalého. Schopný inženýr, zapálený do civilní obrany, a k tomu ještě hudební skladatel inkognito, sen všech slečinek z gymnázia. Proč si vybere zrovna tu, která nad jeho všednodenní identitou tak okatě ohrnuje nos a prahne po skladateli jako všechny její spolužačky, aniž by v závěru byla znát jakákoli její změna k lepšímu, to je záhadou. Naopak Plachta zde dokazuje svoji tvárnou využitelnost - o rok dříve (Jarčin profesor) hrál poněkud postaršího studenta, pomáhajícího na statku manželů Pištěka a Baldové, zatímco zde hraje Baldové ušláplého manžela a otce dospělého syna. (01.11.2015)

Jediný kdo mě ve filmu bavil byl Jindřich Plachta a pak ty zajímavé záběry. Film nakonec nebyl dlouhý, ale k tomu můžu říct jen naštěstí. Motá se zde mnoho linek a já si původně představoval, že to bude primárně opravdu snímek ze školního prostředí. Obchod s maskami je v příběhu velmi originální věc a to také oceňuji. Jinak ale je patrná absence další výrazných hereckých tváří a hlavně komediálních situací. Film je spíše romantika s nádechem sem tam komediálnosti. Ale i ta romantika na mě trochu působí podivně. Na druhé straně mi přišlo zajímavé, jak muž studentce vyčítal o jaké typy chlapů se zajímají. Jo, jo, kéž by věděl co se děje dnes. Co by asi říkal v roce dva tisíce dvacet jedna? (12.08.2020)

Přemýšlel jsem i o třech hvězdičkách, ale nakonec jsem se vzhledem k naivitě filmu přiklonil ke dvěma. Film má v Plachtovi a Baldové slušné protagonisty, ale ani jejich výkon nebyl v Kubáskově vedení nijak valný, Dohnal byl trapný a Nezval přímo protivný. Septimánky nehrály vůbec nic včetně Sedláčkové a Norrové. Film byl natočen ve vypjaté atmosféře válečného nebezpečí a měl snad být varovným zdviženým prstem, že se něco chystá. Prodej masek, cvičné nálety, školení CO... Spíš to ale přispělo k větší ponurosti filmu, na němž byly zápletky jasné a děj chudý. (15.03.2017)

PhDr. Jaromíra Hüttlová (1893 – 1964) a její románová tvorba pro tehdejší teenagery je jedním z typických symptomů prvorepublikové kultury, tím spíš, že tehdy podobná dílka mezi mládeží školou povinnou prostě frčela. Filmový Ideál septimy potom nabízí víceméně očekávatelnou podívanou, sestavenou podle předpokládaných ingrediencí, mezi které lze počítat jak rozjívený dívčí kolektiv, tak šarmantního moralistu s promyšleným plánem k napravení slečny hrdopýšky. A aby se lidé v biografu občas i zasmáli, byla do celého příběhu ještě vpasována postava zmatkářského a nepraktického továrníka-hypochondra, kterého vynikajícím způsobem sehrál Jindřich Plachta. Jeho přítomností film doslova ožívá a některé hlášky mohou porazit i současné publikum. Svědectvím doby, která rozhodně nebyla tak veselá, jak se nám film pokouší namluvit, jsou dokumentární záběry z probíhajících nácviků případného válečného útoku na Prahu. (06.10.2008)

Naivní film o mladých dívkách a jejich ideálech v době konce První republiky. Hodně zde kromě odlehčeného děje rezonuje blížící se začátek války. Povzbuzení pro občany země bylo tehdy jistě potřebné, ovšem jak víme, odhodlání přišlo vniveč. Humoru naopak vévodí samozřejmě Plachta, ovšem má pohříchu méně prostoru, než by bylo třeba. (26.11.2022)