Přání

Japonský režisér Hirokazu Kore-eda vo väčšina svojich filmov dokazuje, že dokáže majstrovsky pracovať so sociálnou tematikou. Výnimkou v tomto prípade nie je ani snímka Kiseki z roku 2011, ktorá sa primárne zameriava na dvoch bratov - Koichiho (Koki Maeda) a Ryunosukeho (Oshiro Maeda), ktorí po rozvode svojich rodičov žijú oddelene. Predovšetkým Koichi chce, aby sa rodina dala opäť dohromady. Preto hľadá spôsoby, ako tohto vytúženého cieľa dosiahnuť. Na prvý pohľad mierne odľahčený príbeh s detskými predstaviteľmi v hlavných úlohách je pri bližšom pohľade oveľa komplexnejším dielom. Režisér Kore-eda sa v ňom totiž nezameriava iba na detské postavy, ale všíma si problémy naprieč troma generáciami - od detí cez rodičov až po starých rodičov. Hoci každého trápi niečo iné, stále ide o trápenie, s ktorým sa človek musí vyrovnať. A je jedno, či je menšie alebo väčšie. Je jedno, či ide o snahu vidieť prejazd rýchlovlakov, usporiadať si život, alebo vyrobiť sladké koláče. Postavy musia nájsť spôsob, ako sa s prekážkami, ktorým čelia, vyrovnať. Hirokazu Kore-eda tak divákovi (opäť) ponúka pohľad do života bežných ľudí v súdobom Japonsku. Dej príbehu necháva plynúť príjemným pozvoľným tempom a prakticky vôbec v ňom nijakým spôsobom neexperimentuje ani nič nezveličuje, vďaka čomu umožňuje do maximálnej miery vyniknúť prirodzenosti. Výraznú mieru na celkovo vysokej kvalite snímky má herecké obsadenie - či už detské alebo dospelé. Napriek tomu, že film je ako celok kvalitatívne nadpriemerný, možno v ňom badať rozdiely v kvalite prvej a druhej polovice. Zatiaľ čo tá prvá nastavuje akýsi celkový vysoký štandard a zameriava sa na všetky postavy, tá druhá so zameraním na predovšetkým detské postavy je o čosi kvalitatívne horšia. V konečnom dôsledku táto skutočnosť však filmu našťastie výraznejším spôsobom neubližuje. Kiseki je nielen jedným z filmov režiséra Hirokazua Kore-edu, ale tiež jedným z dôkazov, ako bravúrne dokáže v príbehoch pracovať so sociálnou tematikou. Kiseki je o ľuďoch, ich životoch, ich starostiach a malých radostiach. Kiseki dokáže zaujať svojím príbehom, ako aj hereckým obsadením, príjemnou japonskou výpravou a hudobnou stránkou. (22.07.2023)

Vcelku velmi pěkný film ze současné japonské produkce. Kouzelný příběh o nevyhnutelnosti dospívání. Přestože to každého potká v jiném věku. Ač je děj svázaný s dětským světem a jejich neposkvrněnou duší je vážným zamyšlením nad lidským životem a běžnými "člověčími" problémy. Celkový dojem sráží až přílišná délka přes dvě hodiny. Zvlášť první hodina je rozvláčná a vůbec by jí neškodilo prostříhat. To druhá část už má dobrou dynamiku a rytmus. Vtáhne diváka do děje, který se svižně odvíjí ke svému jasnému cíli a je plná emocí. Dětští herci odvedli velmi dobrou a přesvědčivou práci. (06.11.2012)

Koreeda je frajer. Jeho téma je infantilní (idealistický, naivní) vzdor proti nějak narušenému (rozbitému, nefunkčnímu) modelu klasické rodiny. Dokáže na svět koukat perspektivou dítěte plného snů, představ a nadějí, ale nenechává se příliš unášet a nohama zůstává ukotven vždy pevně v realitě. Já jako divák samozřejmě vím, že přání jakkoliv čistě vyřčené se prostě nesplní jen proto, že se poprvé minou dva rychlovlaky, ale stejně jsem v tom okamžiku na obrazovku koukal se zatajeným dechem. (09.04.2023)

Svěží, delikátní a úsměvný film o dětství, dětských snech a také o vztazích v rodině. Hodně mi to padlo do noty a líbilo se mi i zasazení na Kjúšú, které jsem dokonce minulý rok sama navštívila. Ve filmu se podíváme na Kagošimu, do Fukuoky a taky částečně do Kumamota. Všechna tato místa dnes propojuje trať vysokorychlostního vlaku šinkansen, ovšem příběh filmu je zasazen do období před několika lety, kdy tam tato trať byla úplnou novinkou a právě to dokáže velkou měrou ovlivnit životy několika školáků základní školy a částečně taky životy dospělých. Pro děti z toho vznikne příležitost vydat se na cestu za "zázrakem"... Zkrátka další skvost z pera Hirokazu Koreedy. Pro mě rozhodně nezapomenutelný zážitek. ~(4,6★)~ (17.03.2019)

Po piatom Koreedovom filme uz mam celkom slusnu predstavu, co od neho ocakavat. Civilny pristup s pomalym tempom rozoberajuci nejaku vaznu temu, ktora sa ale odkrýva velmi pozvolne. Dôlezite je, ci je tema silna sama o seba natolko, aby ma zaujala, lebo ak nie, tak vdaka reziserovmu pristupu môze film dost nudit. Tentokrat ma obsah trochu zmiatol a cakal som skôr taky klasicky detsky film v ktorom sledujeme prihody malych deti a na konci to bude mat nejaky ten dramatickejsi presah. Ale prilis roztomilo detsky to nepôsobi. Cela prva hodina, v ktorej sa mame zoznamit s rodinnym zazemim deti, sa strasne vlecie a nic zaujimave sa v nej nestane. Potom sa deti konecne vydaju na cestu s urcitym cielom a bohuzial pre mna sa zabavnost filmu nezvysila. Asi to bude tym, ze ma prilis nezaujali postavy a tym padom aj ten dramaticky presah vo mne nevyvolal ziadne emocie a behom celeho filmu som sa nudil. Skoda. Nabuduce si snad Koreeda vynerie nejaku zaujimavejsiu temu. 5/10. (31.01.2017)