Suite Française

„Miluji tě, Bruno!“ „I já tě miluji, Detlefe!!!“ „???!!!“ „Ježyš, promiň, Mišel, ale strašně mi připomínáš majora von Schlaucha z přípravky Hitlerjugend. Zažili jsme spolu tenkrát ve Výmaru tolik hezkých chvilek. Ale už nezdržuj a jdem si zašukat na tom klavíru! Shrnu to pak do notového zápisu, nazvu „Suňte Rumçaise“ a ty se u toho můžeš prstit, až tady jednou nebudu.“ Ať už to leželo v židovském kufru já nevím jak dlouho, není to nic jiného, než prachsprostý, laxativní Harlekýn, vyprávějící tklivý příběh osudové lásky múzami ulízaného, vlažného nacisty na poloviční úvazek a žabožroutského babochlapce jménem Lusil na chlupatém pozadí kýčovitě okupovaných francouzských vidlí, kde nechybí hodný a sympatický důstojník Wehrmachtu, zlý a nesympatický důstojník Wehrmachtu, slizký a zbabělý kolaborant, hrdinný a správňácký odbojář, pěkně hnusná tchýně, parodie na Šopéna, slunce, seno a pravidelná menstruace. Takže by mi za normálních okolností má pověst nenapravitelného romantika měla velet, abych to s brutálně ohlazenou kočkou v klíně a pomočeným kapesníkem v ruce poslal nekompromisně směr nevybělené, zarostlé rektum. Nicméně před projekcí jsem se byl zasněně projít po Ostravsko – karvinské promenádě kolem Mitalstýlu, kde jsem v posledních paprscích truchlivě skomírajícího slunce spatřil v polétavém prachu, plném krásně těžkých kovů z té indické kurvy, stlašně loztoumilouškého bezďáka, jak si chčije po nohách. Děsně mě to rozněžnilo a přepadla mě neodolatelná touha svou hodně škaredou dvojkou prokázat, že jsem taky jenom člověk, něžný a citlivý, co neváhá před milováním poeticky zapálit pár naftových hořáků a rozházet po posteli čerstvě natrhané okvětní plátky bolševníku. (06.07.2015)

60 rokov bol tento príbeh zabudnutý kdesi v kufri ... príbeh o tom, že na pozadí vojny sa toho odohrávalo mnoho. Ľudia udávali svojich, zarábali na nešťastí druhého, nepriatelia pomáhali nepriateľom, láska nepoznala hranice ... aj o tom je tento film. Do prvej polovice sa javí ako príbeh začínajúcej zakázanej lásky, ale neskôr dostane hlavné slovo vojna. Musím pochváliť kostýmy, nádhernú hudbu a výborných hercov. A Matthias Schoenaerts? Tento belgický sympaťák si moju pozornosť získal už vo filme Na dřeň a tu bol tiež výborný. 3,5* (20.06.2015)

Naozaj veľmi podarená snímka, ktorá odsýpa, má rýchle tempo a nenudí. Herecké obsadenie je presne podľa môjho gusta a teda to isté platí aj o samotných hereckých výkonoch. Príbeh a scenár je v skutku kvalitný a rovnako tak dialógy. Hudba nehrá druhé husle a zaznejú veľmi známe a pekné piesne. Môžem konštatovať, že táto snímka bola pre mňa naozaj príjemné prekvapenie a to možno aj preto, že som od toho tak veľa nečakal. Ale zase už by som nechcel až tak preháňať a chváliť. Rozhodne ma ale nenapadá žiadna skupina ľudí, ktorej by som tento snímok nemal odporučiť, myslím že ho ocení každý fanúšik filmu, pokiaľ nehľadá niečo náročné, nad čím by musel premýšľať. (08.11.2019)

Blé, sladké jako hovno z nutrie. Obyčejná a vtíravá červená knihovna s až panensky odpudivou Michelle Williams. Klasická romantická šablona se zakázaným vztahem, dobrým člověkem ve službách zla a s hormonálně nevyrovnanou a sexuálně frustrovanou nánou, která nakonec najde sílu popřít svůj jang a ani k tomu nepotřebuje pocítit jeho pevný jin. Skoro to vypadá, že jsem Suite francaise odsoudil k odpadu, viďte? Ale kdepak, co vás vede. Slzičku jsem sice nezamáčkl, ale nenáročnou blbinku s pěknými obrázky nelze odsuzovat. Jen ta reklama se Semity (nejen) na konci mohla být méně vyděračskou, ale tak utrpení se pořád dobře prodává, chápu. Viděno během Season Challenge tour 2015 (09.10.2015)

A máme tu ďalší film, kde očakávania boli vysoké, no potom všetko začalo padať, keď si uvedomíme, že tu máme hlavne love story, ktorú sme videli miliónkrát a ďalšie dejové línie, ktoré sme videli miliónkrát. Ale aby som film mohol pochváliť aspoň trochu, nikdy nejde do fázy, že by bol frustrujúci alebo otravný. Nie je v ňom nič hrozné, no súčasne v ňom nie je nič, čo by sa dalo považovať za dobré. Je to len láska medzi dvoma protagonistami, ktorú sme videli už veľakrát, a samozrejme to medzi nimi nemôže fungovať a všetko to bla bla... a ak chceme mať konflikt, tak k tomu pridajme príbeh "Hájnikovej Ženy" od Hviezdoslava ako vedľajší dej, ktorý dokopy tiež nikam nevedie. Prvú polku filmu sa nič nedeje a sústredí sa úplne nesprávnym smerom. V druhej polke sa konečne veci začínajú diať, ale podľa mňa nie sú ani vtedy zaujímavé. Zo všetkých filmov, čo som videl o vojne, ma tento bral zatiaľ absolútne najmenej. A hoci spadá v mojich očiach do okey kategórie, nemyslím si, že by som sa k nemu ešte niekedy vrátil. (25.07.2015)