Rytíř pohárů

Prozatím si tu odložím jeden velký otazník a podezření, že zatímco Strom života se s mým životem protnul přesně v tu správnou chvíli, aby jej převrátil naruby, od To the Wonder kráčíme s Malickem vlastními cestami a propast v dialogu mezi námi se rozestupuje. Jako by ve Stromu bylo řečeno úplně vše, co být řečeno mohlo, a od té doby zbývá jen unavený šepot dohrávající desky. (...) V Rytíři ale přesto místy zní velmi silné melodie a - stejně jako Strom - mě přiměl zkoušet různá divácká hlediska a hledat svůj vlastní klíč k filmu. A, stejně jako u Stromu, vidím, že ten klíč nemusí být při každém zhlédnutí stejný, a že se ve filmu skrývá k přečtení několik různých vrstev; záleží jen na divákovi v tomto okamžiku (hle, již během psaní proniká film do komentáře, který se odklání výrazně jinam, než kam mířil na začátku - snad i k odpovědím!). Na druhé zhlédnutí se tentokrát velmi těším a mám podezření, že na rozdíl od prvního bude výrazně více určující pro to, čím mi Knight of Cups nakonec bude. (23.01.2016)

Alebo ako sa nám Malick stratil. Strom života bol ďalším posunom v jeho tvorbe a bol natoľko odlišný, že som jeho odlišnosť rešpektoval. To the wonder bolo príbehovo jednoduché, obrazovo podmanivé, ale bez presahu a bez výraznejšej emócie. A rovnaký je aj Knight of cups. Čo na tom, že sa tu zišla plejáda hercov, ktorý nemajú čo hrať. Pretože dialóg tu nie je skoro žiaden.. Len monológy, voiceovery, pláž, vtáky, púšť a hudba. Lubezki je stávka na istotu. Jeho zábery sú hravé a komponované s neuveriteľnou precíznosťou. Ak sa má novodobý Malick niečim pochváliť tak je to práve kamera. Ale to filozofovanie, zvnútorňovanie postáv k obrazu svojmu a bez vedomia, že to nie je film pre režiséra samotného, ale pre divákov tu tak bije do očí, že je to miestami až neznesiteľné. Nemôžem dať menej pretože umeleckú hodnotu nemôžem uprieť, ale tento impresionistický štýl sa na súčasnú artovú americkú tvorbu a keď na to príde aj tú európsku vôbec nehodí. A dôvod je jasný - hovorí o pekných myšlienkách veľmi povrchovo. Bez presahu. Bez priblíženia. Takže čo na tom, že je tu znázornených 5 vzťahov. Okrem záberov pláže a bosých chodidiel si z toho aj tak nič neodnesieme. (01.01.2016)

Najlepsim filmom Terens Malicka uz asi ostane Tenka Cervena Linie a neprekona ju ani po 70 -ke. Vizualne je film na urovni, len prilis nabozenskych kecov a nema to cim strhnut. Skoda, bez tempa a poriadneho pribehu je to takto len dalsi sivy, sedivy priemer. A nech sa radsej na to nepozera uzivatel Verbal, lebo citat tie kydy ma niekedy nebavi : 56 % (28.01.2017)

Je to těžké. Když budete někoho mít rádi za to jaký je, jaké má názory, něco s ním prožijete a on pak najednou začne postupně blábolit, říkat nesrozumitelné věci a vy najednou nebudete chápat o čem mluví, nebude asi jednoduché poslat ho jednoduše do háje. Nevadí mi, že Malick točí už poněkolikáté stejný film a ani mi nevadí, že už se ale totálně vykašlal na děj. Vadí mi, že na to musím koukat, protože furt doufám, že třeba zase jednou najdeme společnou řeč a budeme si rozumět. 4/10 (05.02.2016)

Terrence Malick už zcela rezignoval na jakýkoli příběh a natočil pouze obrazy. Plytké obrazy ukazující především dekadenci a rozežranost světa boháčů. Nesnažil se je s ničím postavit do kontrastu, ani z nich nic vyvodit, a tedy nesdělil jimi vůbec nic. Kdyby se tady ze dvou hodin vystřihla hodina a půl, pořád by to byla nekonečná nuda. A to píšu jako člověk, který považuje Strom života za jeden z nejjedinečnějších a nejumělečtějších snímků, co jsem kdy viděla... (24.01.2016)