Od písně k písni

Malicku, Malicku, proč už to nemáš v malíku? Pevně věřím a doufám, že se filmový poetik Terrence Malick vrátí k vyprávění příběhů. Páč tohle jsou naprosto nedivácké filmy, které už si publikum získávají velmi obtížně. Jeho filmy rozhodně není snadné mít rád, obzvlášť v posledních letech, kdy o opravdovosti a hloubce vztahů mezi postavami můžeme silně pochybovat. Možná ty neuvěřitelně dlouhé tvůrčí pauzy byly k něčemu dobré (pak vznikne zbožňovaný kus typu Tenká červená linie). Hluboce rozjímavý tvůrce nás minule zavedl do znudění moderního jedince, jeho vnitřní rozpolcenosti, kdy nás čekalo mnoho obrazové rozkoše, stejně jako mnoho nudy. Kameraman Emmanuel Lubezki je skvostný i tentokrát, netuším, zda on nebo herci skutečně chápali režisérovu vizi, ale v jeho (i hereckém) případě je to dokonalost sama. Jenže každá hra musí mít určitá pravidla. Za mě „lepší“ než předchozí Knight of Cups, ale příště prosím partnerské vztahy v nějakém uchopitelnějším provedení. PS: Natalie výtečně živočišná. (17.07.2017)

Byly doby, kdy jsem Terrence Malicka bezmezně uctívala. Považovala jsem ho za naprosto unikátního tvůrce, který na mě dokázal přenést takové emoce jako máloco. Postupně se mi však Terrence začal vzdalovat a já mu přestala rozumět. Knight of Cups jsem stále nebyla schopná dokoukat. Song to Song by se dalo říct, že je Malickův návrat ke klasické filmové koncepci a bez debat se jedná o jeho divácky nejpřístupnější film za poslední roky. Film má jasně definovaný žánr, úvod, zápletku a vyvrcholení s pointou. Opět místo dlouhých dialogů Malick vypráví pomocí obrazů, doteků a vnitřních monologů. Song to Song je zajímavý film, ale divák musí zcela přistoupit na tak specificky Malickův styl, jinak pro něho ty dvě hodiny můžou být doslova ubíjející. Mi se bohužel potvrdilo, že tento tvůrce se mi emočně zcela vzdálil, ale jeho starší díla (včetně Stromu života) budu stále považovat za mistrovská díla. (02.07.2017)

Kdyby mi někdo dal na výběr, jestli si tenhle film pustit znovu nebo si zabodnout vidličku do oka, tak opravdu netuším, co bych si z toho vybrala. Ale jelikož je můj nevšední zážitek tak čerstvý, tak se spíš přikláním k té druhé možnosti. Nevím, co si herci, režisér a celý štáb při natáčení píchali do žil, ale asi jsem si to měla při sledování vzít taky, abych dostala tu pravou náladu. (10.07.2017)

Komplexná, harmonicky vykreslená paleta pocitov snád všetkých fáz partnerských vzťahov. A keď si pomyslíte, že do vykreslenia vôbec všetkých životných pocitov vo filme chýbajú už iba vzťahy hlavných postáv s rodičmi a nejaké to úmrtie, Malick domaľuje aj tie. K tomu pre dámy romantický Gosling a drsnejší Fassbender (déja vu jeho role zo Shame), a pre pánov živočíšne príťažlivá Portmanka či lezbické iskrenie medzi Bérénice Marlohe a nebudem prezrádzať kým. No neber to! (18.04.2017)

Tohle by měli dělat studenti filmu, kteří mají za úkol natočit cvičení na téma "smysl života", i když k tomu nemají co říct a jediný důvod, proč do toho fakt jdou, je zápočet. Jaká je motivace Terrence Malicka, dřív tak střídmého režiséra s mnohaletými pomlkami, najednou blít jedno umění ročně, je mi záhadou. Možná na něj má Lubezki nějaký kompro, tak ho nutí podepisovat mu showreels. Kdyby do toho aspoň nonstop nečetli ty facebookový moudra od Wericha! Z Malicka se pomalu stává "vaše každoroční dávka snobského kýče" skoro po vzoru Woodyho Allena, kdy zakleté trademarky, hvězdné obsazení a neochvějná rutina jejich patlání nahrazují... cokoliv. Jediná škoda, že už to nikoho nezajímá - aspoň by se vůči tomu dalo hezky vymezovat. Ale asi je to lepší než bylo K zázraku. I když jen hádám - nepamatuju si z toho filmu ani záběr. Tohle se mi snad nevykouří z hlavy tak kompletně, třeba si budu pamatovat... že tam hodně svítilo slunce lidem za hlavama? Ach jo... no po předminule asi progres, občas je něco z toho i motivované, tak dám o jednu hvězdu víc. (18.07.2017)