Zachraňte pana Bankse

Kdo z ústředního duelu vyjde jako vítěz, je zřejmé již z faktu že film produkovalo studio Disney, které námět využilo k laciné propagaci vlastních hodnot a výrobků. Sebe-oslavnému tónu jsou podřízeny veškeré příběhového nuance i charakteristika postav. Informace, jež nezapadaly do předpřipravených škatulek pro Walta Disneyho (stále usměvavý, do morku kosti pragmatický all american man) nebo P. L. Traversovou (upjatá ctitelka viktoriánské morálky), zůstaly jednoduše opomenuty. Z filmu se tudíž nedozvíme, že Traversová byla neortodoxní bisexuálkou oddávající se zenovému buddhismu a na přetřes pochopitelně nepřichází ani Disneyho šovinismus a anti-semitismus. ___ Snaha zoufalé spisovatelky sabotovat svou přítomností americkou premiéru toho, v co Disney proměnil její knihu, je prezentována jako humorná epizodka, která nejenže nemohla nijak ohrozit úspěch pětioscarového filmu, ale navíc vedla ke stěží uvěřitelnému autorčinu prozření. Cynickým divákům nedává Hancockova variace na romantické komedie (ve které logicky absentuje sex) jinou možnost, než ženiny slzy ve finále interpretovat proti srsti jako projev bezmoci nad její prohranou bitvou s mediálním konglomerátem. Přijde mi zvláštním způsobem zvrácené, když navenek hřejivý film pro celou rodinu bez uzardění tvrdí, že je v pořádku, znásilní-li mocné studio kvůli vyšším výdělkům jednu tvůrčí vizi. Výsledkem přece byl dodnes milovaný film, tak proč se zlobit. ___ Nehledě na neférové rozložení sil, vedoucí nás v rozporu se současnou náladou ve společnosti k tomu, abychom fandili zámožnému kapitalistovi, Pan Bank není filmem, který by se v jakémkoli ohledu čímkoli vymykal. Snaha oživit interiérové drama s přepisováním scénáře flashbacky dojíždí na nesystematické využívání těchto skoků v čase (vzpomínání není „spouštěno“ přítomným děním) i na jejich nadměrnou sentimentalitu a vizuální kýčovitost (která oproti takovému Válečnému koni není sebe-uvědomělou připomínkou toho, jak vypadala technicolorová melodramata). Hledání paralel mezi postavami reálnými (rodiče Traversové) a fiktivními (hrdinové knihy) je stejně nucené a rádoby objevné jako v biografickém Hitchcockovi a celá dějová linie z minulosti tak působí nadbytečně a pouze zdržuje vyprávění. ___ Emma Thompson působí znuděněji, než její postava vyžaduje a Hanks hraje natolik zidealizovanou a instantně pomilováníhodnou verzi Disneyho, že jenom čekáte, kdy kolem něj začnou tančit a zpívat animované květiny. Herecká a režijní vyprázdněnost filmu, který dokáže – oproti filmové Mary Poppins – o síle imaginace jenom mluvit, kulminuje v jedné z posledních scén, ve které jsme na zázračnou charakterovou proměnu spisovatelky upozorněni tím, že žena na sobě má šaty hřejivějších barev a sedí v místnosti zalité světlem. Mraky odtáhly, po dešti přichází slunce a my můžeme z kina odejít s pocitem, že je vše takové, jaké by si to pan Disney přál. 50% Zajímavé komentáře: xxmartinxx, ScarPoul (14.02.2014)

Sice nevím, jak moc film odpovídá skutečnosti, v každém případě se na to koukalo celkem pěkně, filmařsky to bylo dobré a Emma Thompson i Tom Hanks hráli skvěle. Na druhou stranu se ve filmu nestane nic, co stojí za zvýšenou pozornost a žádnou scénu si člověk za pár dní už nevybaví. Zkrátka, sice jsem se nenudil, ale ani nějak extra nebavil... (16.04.2014)

Výborný herecký koncert. Šarvátky mezi velikášským a rozverným Tomem Hanksem a upjatou a břitkou Emmou Thompson mě bavil od začátku do konce. Jedná se spíše o konverzační film, prokládaný flashbacky na dětství hlavní hrdinky (prodchnuté smutnýma očima Colina Farrella - zase), které byly zřejmě důležité pro pochopení P. L. Traversové, ale podle mě dostávaly až příliš prostoru a to ještě v té nejsentimetálnější a nejvíce přeslazené podobě, což celý film sráželo dolů. (28.12.2014)

Trochu jednosmerne zamerané, americké a waltdisneyovské s jednoduchou dejovou líniou. O Mary Poppins som nevedela nič a ani teraz nie som o nič múdrejšia a rozhladenejšia. Potešili herci, prelínanie spomienkových sekvencií a ústredného dejového príbehu, celý film príjemne ubieha, aj keď nič fatálne okrem relaxu neprináša. (29.01.2015)

Film "ako od Disneyho", čo ale nemyslím nijako hanlivo. Prečo si občas nezidealizovať minulosť, že... veď komu tým ublížime. Napriek tomu, že má film vyše dvoch hodín, mal som dojem, že by sa doňho zmestilo viac. Napríklad viac interakcie medzi Disneym a spisovateľkou. Filmová súčasnosť ma bavila viac, ako filmová minulosť, osobne by som flashbackom venoval o nejakých 10 minút menej. Film vo mne vyvolával otázky ohľadom práva spisovateľov "kecať" do umeleckej vízie filmárov. Osobne sa domnievam, že ak chce niekto vidieť na plátne to, čo mal v hlave, keď písal knihu, tak buď nech nepodpisuje žiadne zmluvy na práva, alebo nech si to nakrúti sám. V tomto smere film nijako ďaleko nezachádza a uspokojí sa viac so záverečným, do duše prehovárajúcim Waltovým preslovom smerom k spisovateľke. Herci sa mi veľmi páčili a sú viac ako polovicou úspechu udelených veľmi silných troch hviezd. (18.04.2017)