Maniak

Maniak je pro mě pravděpodobně nejoriginálnějším snímkem z posledních let, který zpracovává tématiku pracovní i životní náplně sériového vraha:) Film je vizuálně i obsahově velmi působivě zpracován a z pohledu samotného "Maniaka" dává divákovi nahlédnout do jeho rozpolceného, trpícího nitra, kdy on sám je pronásledován svými démony, halucinacemi a představami. Již od začátku film svým pojetím i excelentní hudbou připomíná Drive. ExFrodo Pytlík se zde sekává s budoucí Angelikou, markýzou andělů. Nora Arnezeder je se svou andělskou tváří tak nádherná a její postava tak čistá a téměř bezchybná, že jsem si až říkala, jaký bude asi její osud. Takže pro mě je Maniak více než zdařilou a precizní sondou do života jednoho nešťastného člověka, který skrze bolest svou působí bolest jiným, aby poté nalezl alespoň trochu klidu, který ho však zároveň svírá a ničí ve své pasti. (13.10.2013)

Nešťastně zamilovaný obrázek sériového vraha přímo z pohledu jeho očí. Vidíme sled vražd v L.A, šílenství uvnitř mysli, střípky z backstory. Krve a skalpování je tu plno, ale není to tak prvoplánové, není to ten dojem, který si odnést. A jelikož se jedná o artový film, nebýt tam tolika krve a skalpování, čepelí skrz čelist, asi bych se hodně rychle unudil. Ale takhle... rozhodně zajímavý počin v tomto okrajovém subžánru. Elijah Wood potvrzuje bizarní fakt, a to že se dobře hodí na dvě role - ztrápeného hobita a zvrácenou lidskou bestii. (03.05.2013)

Frodo je magor. Dokonce velký magor. A při sledování jeho počínání bude divákovi hodně nepříjemně. S postupem času mu bude dokonce na blinkání, ale za to už lehce můžou kvality snímku. Na Maniaca jsem se těšil. Věděl jsem jen, že v něm hraje ne úplně normální Elijah Wood a že drtivou většinu filmu uvidíme jeho očima. Šmírák v zaplivaném městě skalpující své oběti, který se hlouběji a hlouběji propadá do hlubin šílenství. Ano, je to intenzivní, je to místy děsivé, je to znepokojivé – ale stačí to? Wood hraje hlasem a vzdechy, příběh je, no, prakticky nulový. A záhy začne nudit. Tvůrci na oprýskanou zeď přibijí alespoň hezký obrázek v podobě jakési podzápletky, kdy se nám hlavní „hrdina“ zamiluje do krásné fotografky. Do toho prostupují traumata z dětství, migrény, halucinace. Nic nového pod sluncem na to, jak sofistikovaně se to celé tváří. Po audiovizuální stránce je to celé alespoň neokoukané, nic na tom ale nemění fakt, že jsem od Alexandra Aji na pozici producenta čekal krapet víc. Jako studie osamělosti a odcizení v moderním světě je to málo!! (20.07.2013)

Celkom drsnota na kino. Hlavne prvá vražda. Zobral som na to dvoch kamošov, nevedeli do čoho idú (a horory nemusia) a jeden to aj poriadne ťažko znášal. Teda pre nehororových divákov to nie je, pretože je to aj slušné psycho. P2 bol myslím si znesitelnejší aj pre širšie publikum. Franck Khalfoun je späť. Dúfam že sa aj naďalej bude držať tohto žánru. Čajíčky ako Wrong Turn at Tahoe mu skrátka nesvedčia. (10.03.2013)

Maniak mě neoslovil, žádný zázrak jsem tu neviděl a ta hudba to hodně podělala, vůbec se mi nelíbila a byla strašně nemoderní, vyměnil bych jí spíše za tu klasiku, jen Goodbye Horses mě zaujala. Je to pohled do choré hlavy maniaka v podání Elijaha Wooda. Přidávám alespoň jednu hvězdu za tu kameru z pohledu první osoby. (31.10.2014)