Would You Rather

"Pustil byste si raději tento film znovu a nebo dostal tři kopance do koulí?" No vzhledem k tomu, jak suchý ten film byl, tak snad radši ty kopance do koulí... Ne, teď vážně, od žánru thriller/horor bych teda čekal o hodně víc, než to, čeho se mi dostalo. "Would you rather" scénky by mohly být o dost propracovanější, zákeřnější a šílenější. Přirovnávání ke klonu nebo dalšímu Saw nepřipadá v úvahu! (04.04.2013)

Velký potenciál žánrové události okořeněný Hanekeho démoničnosti. A s hlubokou myšlenkou v závěru. Několikrát omletý námět a směs inspirací Jamese Wana a Daisuke Yamanouchiho. Jenže v unikátní atmosféře a skvěle herecky vyvážených a psychologických postav. U Sasha Grey a jejím krku jsem měl choutky. (06.06.2014)

Ten jednoduchý koncept funguje po celou dobu perfektně - vůbec nevadí, že chybí nějaký tematický nebo myšlenkový přesah, protože je to stejně satira jako řemen, která na hororovém vztahu mezi lovci a oběťmi staví o dost explicitněji, než je zvykem. Ze hry není úniku a naštěstí je dostatečně vtahující a gradovaná, abychom s postavami bez obtíží vydrželi až do konce. Psychologie je samozřejmě z lacinějšího soudku, ale sám sebe jsem si do té situace často projektoval a zkrátka nemohu říci, že by tvůrci mou představivost a zúčastněnost v jakémkoli bodě nějak urazili. Takhle má vypadat levný komorní horor. 75% (20.11.2020)

Klasický námět eliminačního vyvražďování v tomto případě táhne nahoru řemeslné zpracování spolu s hereckým obsazením. Již neuvěřitelně rychlá půlhodina přecházející samotné hře navozuje dusivou atmosféru díky mrazivé hudbě. Děj se neodehrává na nějakém tajemném nebo temném místě. Pozvaní totiž zasedávají ke stolu v honosné vile. Osm soutěžících, několik bodyguardů a jeden "moderátor" veškerého dění jsou připraveni. Hra může začít. V člověku se v průběhu míchají pocity nechápavosti, kdy příběh zdánlivě stagnuje a nic se v podstatě neděje, s šokujícími úleky. Tvrdé tresty a míra násilí v mnoha okamžicích spadají až do exploatačního žánru. Všichni hosté se chovají racionálně, jsou sympatičtí, a tak spolu s nimi v průběhu soucítíte. Velmi jsem také ocenil, že důraz není kladen na samotné mučení, nýbrž na psychologickou hru. Nikdo si není ničím jist, neví, na koho se spolehnout a už vůbec, jak z té patálie ven. Mám tedy jediné dvě výtky. První směřuje ke scénáři nejen kvůli předvídatelnosti, ale i protože z hlídačů udělal přihlouplé loutky, které nikdy nedrželi v ruce pistolku a neví, jak se s ní zachází. Ta druhá k závěrečné písničce. Většinou, u jiných snímků, její ironičnost ocením, avšak zde celkový dojem naprosto zkazila. 80% (06.04.2013)

"Ze dvou zel se volit nechce... nikomu z nás, jde to těžce." Dobré možnosti totiž nejsou. Pravidla hry určuje hravý parchant, "karikatura s teatrální mimikou a afektovanou dikcí" (© JASON_X), zatímco jeho syn se sadistickou rozkoší vychutnává vaše dilema a pak i bolest. Ale nedozvíte se vůbec nic o motivaci. Můžete si jen domýšlet něco o mrtvé mámě blonďatého zmrdečka. Její smrt v důsledku jeho volby, či snad otcovy volby (možná před očima syna), trauma jich obou... máte na výběr.  Ale pozor, ubíhá vám čas! Něco vám to připomíná? Ne, Saw jsem fakt nemyslel, WYR je úplně jiná psychologická liga. Ne tak krvavá, ale reálnější, víc pod kůži. Zvolíte raději vlastní bolest nebo ji způsobíte někomu jinému? Už víte, co jsem myslel? Je to o (ne)spravedlivém životě. Vybírat mezi zlým a ještě horším nechceme, bohužel často musíme. Zatímco filantrop Shepard Lambrick (Osud? Bůh?) na nás pobaveně shlíží (neboť on ví) a buransky hází na náš gauč skořápky z buráků. (07.07.2022)