Kantor Ideál

Upraveno v květnu 2020. Film "Kantor Ideál" je švitořivou taškařicí ve větrné mlýnici nezbedného uličnictví, s karikovaným úsměvem nadhledu a drobnou kapkou romantického zadostiučinění zamilované školačky. Martin Frič naservíroval jásavě odlehčený filmový kousek, vše v tu chvíli může sloužit k znevážení i škádlivému obžerství z nespoutané radosti ze života. Pohonem dynamického pohybu je progrese, staré a překonané ustupuje novému a energičtějšímu, rakouskou disciplínu a upjatost střídá československé sebevědomí a mužná odvaha. Kantor Ideál chce rozveselit, potom už záleží jen na ochotě přistoupit na ztřeštěnost a prostorovou nevyrovnanost. Hvězdou nevázaného odlehčení je Věra Matysová (nezastavitelná Anny Ondráková), velmi vyspělá septimánka. Nezbedný kvítek spoléhá při páchání svých škodolibých lotrovin na koketně půvabnou tvářičku. Aneb zkrocení rozjíveného děvčátka. Motorem vtipu zápletek je Karel Suchý (příjemný Karel Lamač), profesor dívčího gymnázia, nezpůsobilý to muž zcela k praktickému životu. Ostych a ostentativní odstup k ženám je pouze marnou obranou vlastnímu strachu proti tomu nekontrolovatelnému podlehnutí zapálení mládeneckých lýtek. Ale pokroku se neubrání. Výraznější postavou filmu je také ředitel dívčího gymnázia (příjemný Theodor Pištěk), dobrotivý muž, bažící především po harmonii profesorského sboru i systému vzdělání. Vlastním divadelním kusem jde příkladem. Z dalších rolí: sebevědomý účetní s pohádkovým marketingovým mámením vlastní vznešené osobnosti Rudolf Junek (Oscar Marion), ta staropanensky tvrdá gymnaziální profesorka dr.Plášilová (Světla Svozilová), Věřina laskavá teta a skromná živnostnice s pohodlným domácím ubytováním (Antonie Nedošinská), bodrý školník moravského původu Ječmínek (Valentin Šindler), bývalý Suchého spolužák a majitel zámku a panství Paganov Karel Domin (Čeněk Šlégl), či nenáviděný žalobníček z třídy septimánek (Darja Hajská). Kantor Ideál je čerstvý uragán nevázané odlehčené zábavy. Ta sláva kabaretu a novodobých cirkusových klaunů pokračuje ve sbírání úsměvů. Příjemné, leč i nevyrovnané. (19.09.2009)

Název filmu je tak blbej, že mi zkrátka utkvěl v paměti a musel jsem si to ze zvědavosti pustit... Film ale naštěstí zdaleka tak blbý není! „Silná čtyřka" (Lamač, Heller, Ondráková, Wasserman) vytvořili sice poněkud líbivou, ale zdařile natočenou taškařici. Lamač je ve své roli skvělý, Wasserman napsal obstojný scénář a Heller mnoha gegům kamerově dopomohl. Hlavním hrdinou pro mě ale zůstává Mac Frič, který vymyslel celou řadu režijních vychytávek a především tento film natočil velmi sofistikovaně a přehledně - což se mnohým autorům a méně erudovaným kolegům v raných 30. letech ne vždy dařilo - namátkou jmenuji chaoticky skákavé snímky Svatopluka Innemanna, Oldřicha Kmínka nebo režijní faily E. A. Longena. Za dva hlavní nedostatky tohoto snímku považuji asi samotnou Anny Ondrákovou - zkrátka mi nepřišlo, že by mezi ní a Lamačem byla jakákoliv chemie, i když byli v reálném životě partnery, a za druhé: občasné dialogové berličky ve scénáři, které mají radikální význam pro děj, ale přichází velmi nahodile a uspěchaně (Šlégl se ke konci náhodou zmíní, že je zámeckým pánem...), což, jak tak sleduji, bývá častým nešvarem prvorepublikových českých filmů a ve výsledku to pak působí dojmem, že ten který scénárista potřeboval své libreto zkrátka užuž nějak zakončit. (28.11.2022)

Tento film patří stále do Lehr- und Wanderjahre naší tehdejší národní kinematografie. Může se zdát, že ti, kdo stojí v popředí, dnes jen obtížně přijatelná a přesto výborná Anny Ondráková, i v zásadě stejně srovnatelný Karel Lamač, udávají tón této kmenové veselohře ze školského prostředí, v jejímž půdorysu lze tušit o pouhých 6 let mladší CESTU DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, také udávají tón tomuto filmu. Je tomu - alespoň podle mého názoru - jinak. Film, rozervaný soubojem mezi příšernou mozek rvoucí červenoknižní literární předlohou a úpornou snahou tvůrců o překlenutí jejích nejhrůznějších míst, je veden pevnou rukou tehdy mladičkého Martina Friče, přičemž zůstává otázkou, nakolik se tu také jedná o spoluvklad Karla Lamače, další režisérské osobnosti třicátých let. Stejně tak stojí za připomenutí, že se jedná o vůbec první film, tedy filmový debut, začínající a přesto již tu výrazné Nataši Gollové. Iniciační potenciál díla je nepochybně právě tím, co v této místy nápady jiskřící veselohře zůstává i dnes oprávněně nadčasovým. (20.10.2007)

Hodně naivní a pitomé, stejně jako většina filmů z těchto let, ale přesto vtipné, a to dost. Lamač zde hraje bravurně a zdatně mu sekunduje i Anny Ondráková, která hraje i v mém oblíbeném Její zpověď (1929) od A.Hitchcocka. Nejkomediálnější mi ale přišla postava školníka. Nepamatuju se jak se ten herec jmenuje, ale když představoval ve sborovně Meneláa, tak jsem doslova vyprskl smíchy. Film má i své slabší chvilky a nepatří k tomu nejlepšímu 30 let, ale je to hodně povedená veselohra. (7,5/10) (18.03.2009)

Tohle je strašnej film! Profesor a žačka, profláklejší zápletka prvorepublikové limonády snad ani neexistuje. Přičemž gymnazistka je ztvárněna třicítkou Ondrákovou, tak z toho aspoň tolik neční ten mírně pedofilní nádech podobných taškařic. Je vidět, že se zvukový film teprve hledal, i tak mi to na Friče přijde až nedůstojně špatné po všech stránkách. Snad jen to "Miťulije" ve mně kdysi vzbudilo trochu veselí, ale celý film to nezachrání. (19.09.2016)