Divoká stvoření jižních krajin

Sympatická sonda do života za hrází, které vévodí nápaditost interiérů i exteriérů a skvělá Quevenzhané Wallis. Na druhou stranu však Divoká stvoření jižních krajin nabízí divákům, kteří se s poselstvím filmu nebudou schopni PLNĚ ztotožnit, jen devadesát minut fantaskního vyprávění o ničem. A ono ztotožnění se není ani zdaleka samozřejmé, spíše naopak. (14.01.2013)

Hodina a půl nadpozemského zážitku. Ben Zeitlin stvořil magický svět v drsném světě louisianských bažin, který se nezdráhá využívat pohádkového schematu a silně poetických až snových obrazů. Podobně jako Malick výrazně pracuje s přírodním rámcem a obdobně na jeho neustále přítomném pozadí rozvíjí příběh komunity, jež se rozhodla přečkat hurikán Katrina ve svých domovech za hrází symbolizující bezpečí, což rovněž doplňuje přesahujícími reflexe o celkovém universu. Zeitlinovi se podařilo tento transcendentální účinek zakomponovat přirozeněji než tomu bylo ve Stromu života (respektive v jeho zkrácené verzi), ačkoliv se stále pohybuje v mantinelech znaivnělé pseudofilosofie. Ta však v rodinně laděném snímku rozhodně není na obtíž a neruší ani zjemňující voiceover malé a odvážné hrdinky působivě přirovnávané k smečce vzkříšených pravěkých zvířat kráčejících zatopenou krajinou. Velmi podmanivá je i dynamická práce kamery znásobená rychlým a rytmickým střihem a už ani nepočítám kolikátý že soundtrack mě v letošních Varech uhranul - zde hudba doslova rozproudí krev v žilách a výrazně napomáhá přenášení nezlomného vitalismu komunity na druhou stranu plátna. Právě urputná snaha malého společentví uhájit své místo k životu, zachovat vlastní kořeny i přes zkázonosnou slanou vodu a uchovat svojí identitu navzdory všem podmínkám se dá považovat za velkolepý a zdravě patetický symbol. Zde nejde jen o příběh hrdinky vyrovnávající se s velkými životními ztrátami po vzoru přírodního predátora, ale o podobně urputný boj jejích nejbližších. A v tomto případě sentiment a pocity zadostiučiněný nejsou žádnou ztupenou pilou, na níž je třeba tlačit. Naopak její ostří je hladké a hladce a bezbolestně pronikající pod kůži a zanechávající za sebou hlubokou stopu... (03.07.2012)

Zvláštní film...život úplně v bídě -ale svobodě, domov - něco jako skládka, nenáročnost, moudrost předků, šestiletá holčička, otrhaná, ve velkých gumovkách a vlasy připomínající chemlon, s otcem, který se rád napije a vychovává ji svérázným způsobem..tahle holčička často mluví se svoji mrtvou maminkou a rozumí zvíratům, chápe koloběh vesmíru okolo...a pak přijde velká bouře a rovnováha se naruší....mají se vrátit k civilizaci? (27.09.2013)

,,BATHTUB MÁ VÍC SVÁTKŮ, NEŽ ZBYTEK SVĚTA. OTEC VŽDY ŘÍKÁVÁ, ŽE V SUCHÉM SVĚTĚ NEMAJÍ NIC Z TOHO, CO MÁME MY. SVÁTKY MAJÍ JEDNOU DO ROKA, RYBY V PLASTOVÝCH OBALECH, MIMINKA V KOČÁRCÍCH, KUŘATA NA KLACÍKÁCH A PODOBNÉ VĚCI“..... /// Byla jednou jedna Hushpuppy a ta žila se svým otcem v Bathtubu…. Vzpomínám, jak jsem se dřív díval na takový ty dokumenty z Afriky (tady jsou divoši…), Tasmánie (toť čert…), Nuku Hiva ve Francouzské Polynésii (…tak vy žerete lidi?) - tak tohle je dost podobný. Laik žasne, odborník se diví a duše filmovýho kritika kolem sebe plácá superlativy. Tož nejsu hen ten kritik a proto nechápu, proč se na to vůbec koukám. Pohled na kulturu, který nerozumím, pokec s lidma, se kterýma si nemám co říct (zlatí kanibalové!), banda chlastajících kreténů (nemám nic proti chlastu!), primitivních obyvatel žijících v mixu 21.století a prvotně pospolný společnosti. Filmařsky asi zajímavý, pár nápadů, taková ta autentická kamera, pěkná hudba, ale vlastně je to spíš podivnost o vymyšlený kultuře. Předpokládám, že film má vyvolat mnoho skrytejch pocitů a všichni ti chytrý v něm najdou hafo odkazů (na Katrinu, na ropu v moři, na násilný opouštění domovů… a co já vím… nejsu zas tak chytrej…). No ale já, když už mám koukat na magory, tak zvedám ruku pro Maory. … A VŠECHNO JE SOUČÁSTÍ BUFETU ZEMĚ. NAUČTE SE PŘEŽÍT. (tak dobrou chuť!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na divadelní hru, ani knihu ,,Juicy a Delicious“ od Lucy Alibar nemám náladu. 2.) Stará má na stehně kérku Pratura (zvíře vole, nezahejbá ti…). 3.) Thx za titule ,,Stuďo“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (30.11.2012)

Ani náhodou. Snůška nejotřepanějších a nejotravnějších klišé zabalená v rádoby cool poetickém hávu. Vždyť co může být prvoplánově roztomilejší a dojímavější než osmiletá černoška s bujnými vlasy, která naslouchá tlukotu "srdce" kraba a vytahuje ve voiceoveru z rukávu jedno životní moudro za druhým? Taky by mě zajímalo, proč by mě měli dojímat lidi, žijící dobrovolně v hnusu a bordelu. Zajímavé také je, jak v USA oceňují jakože realistické filmy, které jimi ve skutečnosti vůbec nejsou, jelikož násilně přidávají záměrně nerealistické nebo fantazijní prvky (zde např. tzv. pratury, což jsou podle režiséra prasata s rohy...díky, zase jsem o něco chytřejší :D) a dále namátkou třeba Do morku kosti, kde podle tvůrců na americkém venkově loví k obživě veverky apod. Nejvíc mě však dostalo, jak ve filmu pořád někdo mluvil o přírodě a sepětí s ní, neřkuli o ráji na zemi a přitom žili na obyčejném smetišti. (15.12.2012)