Divoká stvoření jižních krajin

Holčička, která žije ve společenství tak vyloučeném a s tak základními pravidly na přežití, že by se dalo říct, že žije v pravěku. Důležité je zůstat v rovnováze, být platnou součástí světa a hlavně přežít. Hráz, která odděluje moderní a "pravěký " svět lidí z močálů je až do katastrofy prospěšná oboustranně, protože vyvrženci si svůj vyloučený život zvolili záměrně a nechtějí se zapojit do společnosti, která své členy spoutává od narození (tím, že je ukládá do kočárků) až do smrti (tím, že je napojuje na hadičky a přístroje). Zásadním pravidlem malého společenství je co největší přirozenost, co největší podobnost se zvířaty.____ Na filmu je vidět, že jde o debut - zejména v momentech, kdy se obraz rozostřuje anebo když kamera volným tempem přejíždí přes krajinu. Maličká hrdinka hraje opravdu neuvěřitelně, příběh je zajímavý. Jakoby chtěl napodobit pravěké mýty vyprávěné u ohňů (o běsných zvířatech a jejich propojení s lidmi) s dětskou fantazií a hrdou bídou lidí, kteří chtějí žít jinak, pod širým nebem a svobodně se všemi důsledky, které to přináší. ___ Přesto mě tento film nechal chladnou, možná tím, že tempo příběhu bylo přes zdvořilou stopáž pomalé, některé scény zdaleka nevyužily své možnosti (běsnící bouře byla příliš krátká na to, aby ve mně vzbudila hrůzu) a chování některých postav mi bylo hodně vzdálené (odtažitý tatínek, ztracená maminka). (12.09.2012)

Zajímavý nápad, zvláštní zpracování a originální pojetí národa, kterýmu nerozumím a popravdě ani nevím, jestli rozumět chci. Člověk je od pradávna spjatý s přírodou, to uznávám. Taky beru fakt, že tenhle film je spíš filozofickou myšlenkou, než skutečnou realitou, i když si na skutečnou realitu hraje. To by ale musely určité scény ve filmu dopadnout jinak, než skutečně dopadly. Více o těhlech problémech mluví Enšpígl ve svém komentáři. Když už ale chci něco dělat, měl bych to dělat pořádně za každých podmínek a to je asi největší problém tohodle filmu. Každopádně filmu nemůžu upřít hudbu, která mi chvílemi přišla až nadpozemská. Benh Zeitlin určitě bude dobrý režisér, ale to se u mě bude muset projevat až v dalších filmech. (21.01.2013)

Roztřešená kamera, hudba, herci neherci, bordel a špína, tvrdohlavost a fantazie - to vše vládne tímto snímkem a dělá ho krásným. Popravdě jsem k snímku přistupovala dosti s předsudky. V ntb jsem ho měla už dlouho a několikrát jsem se na něj chystala, ale vždy vycouvala a hodnocení tady stále klesalo a teď, když jsem jej konečně viděla, nechápu proč klesá. V tu chvíli, kdy se Hushpuppy střetla tváří v tvář tomu divnému gigantickému tvorovi, mi přeběhl mráz po zádech a zároveň se vykutátely slzy z mých očí... ani sama nevím proč... prostě to bylo moc silné. Je pravda, že jsem nechápala pár věcí, nebo ne nechápala ale nedávaly mi smysl. Co měla být jako ta zvířata? Chápala jsem, co znamenalo postavení se jim malou slečinkou Hushpuppy, ale co byly sakra zač? To byl asi ten fantasy prvek, co? Nebo naprosto normální, že děcka plavou doprostřed moře úplně v pohodě, pak je nabere trajekt a doveze do přímořského bordelu. Běžný všední den této vzdorovité osůbky, která mě naprosto dostala stylem zapalování plotny aka takové malé děcko skoro s plamenometem ale hlavně že si na to vzala helmu... bezpečnost nade vše:D (11.07.2014)

Tak tohle není film pro mě. Kontrast mezi velmi chudobně žijícími lidmi a zkaženou civilizací lze ukázat rozhodně poutavější formou, nehledě na hromadu divných scén, které tento film doprovází. Jednu hvězdu dávám za mladičkou Quvenzhané Wallis, která se spolu s parádní hudbou snažila utáhnout film, co se jen dá. Nestačilo to. Myslím, že oskarová nominace pro nejlepší film byla v tomto případě trochu zcestná. (17.01.2013)

Stvoření byla pravděpodobně již od fáze papíru předurčena radikálně rozdělit obecenstvo na dva tábory. Patřím do tábora dojatě přikyvujících. Subjektivně bych pro mě nejpřekvapivějšího a zároveň nejexotičtějšího účastníka boje o Oscary popsal jako "indie eko hippie wtf cute ... thing", objektivně pak jako v prvé řadě originální (!!), relativně kouzelnou a na emoce brnkající polopohádku s osobitým vyjadřováním (které mě občas míjelo, ale vzhledem k tomu, že po dlouhé době na mě dýchal pocit toho, že někdo natočil film čistě podle sebe a dost možná pro sebe, to velmi rád odpouštím). Malá Hushpuppy (sorry, ale jméno herečky nejsem schopen přepsat) je sice skvělá, ale až takové ohňostrojně oslavné vlny bych kolem ní (zatím) nevyvolával. Stvoření jsou jednoduše něco velmi osobního, co se často nevidí a pravděpodobně jen tak zase neuvidí.. (19.01.2013)