Kristian

Režisérská legenda české filmografie Martin Frič stojí za snímky z 30. let jako Škola základ života, Cesta do hlubin študákovy duše nebo právě Kristián. Už tehdy si udělal velké jméno, které si v následujících dekádách rozšířil i o snímky jako Katakomby, Císařův pekař- Pekařův císař nebo Dařbuján a Pandrhola, právě jeho zmíněné tři snímky z 30. let jsou ale podle mě jasným vrcholem a nejradši mám přece jen toho Kristiána i když výběr je sám o sobě těžký. Herecká legenda Oldřich Nový je v roli muže žijící dvojí život parádní a na roli se perfektně hodí. Z nesmělého úředníka se najednou opravdu neskutečný svůdník a působí to až trochu smutně. Kristián se totiž dá brát jako jakési alter ego, které dodává panu Novákovi sebevědomí. Je tak jedno, že má doma milující ženu, protože mu něco chybí a dost možná si právě tímhle dodává sebevědomí. Je to zajímavý charakter a i přesto, že jde o komedii je na tom něco i trochu skutečně smutného. Dvojice žen Nataša Gollová (Novákova žena Mařenka) a Adina Mandlová (Zuzana) jsou sympatické a pohledné a do rolí se skutečně hodí. Zajímavostí může být fakt, že v originální francouzské hře Yvana Noého si Zuzana zahrála právě Gollová a původně tomu tak mělo být i ve formě českého zpracování, nakonec si ale obě herečky role prohodili. A bylo by jistě zajímavé myslet nad tím co by se stalo kdyby si ženy ve filmu role prohodili, jisté ale je, že by to asi obě zvládli a uhráli. Hezky to vypadá, pobaví to a má to i něco do sebe. Ohledně kvalit se toho o Kristiánovi dá říct málo a i přes to bohatě stačí. Kristián je prostě povedená komediální klasika, která parádně vypadá, pobaví ale zároveň donutí člověka zamyslet se. Pan Novák je zajímavá postava a ani jedna jeho osoba není ideální, každá má svá pozitiva a negativa. Klíčem pro Aloise Nováka by dost možná bylo zjistit to nejlepší z obojího a stvořit ideálního člověka. A v rámci filmu má několikrát šanci, především by si ale měl uvědomit, že to nejlepší ve svém životě už má nějakou dobu doma. Prostě povedená černobílá česká komediální klasika, která funguje i jako komedie, chvílemi i jako drama a především jako parádní romantika. Donutí zamyslet se nad svým charakterem, nad svým přístupem k životu a na svých citech. To je na Kristiánovi skvělé. A mám ho proto strašně moc rád. Stejně jako většinu tvorby Martina Friče….... (22.05.2020)

Každého prvního v měsíci vstoupí do Orient baru elegantním krokem svůdný sedmilhář Kristián a v pozici lva salónu oblbuje pečlivě zvolenou obelháváníchtivou dámu. Prožít s tajemným mužem vášnivou noc je snem nejedné dámy, ale první ranní paprsek proměňuje atraktivního Kristiána v nudného úředníka Aloise Nováka, který si zase bude celý měsíc utrhovat jídlo od úst, aby si mohl jednou za měsíc odskočit v nažehleném kostýmu do svého vysněného života. (23.12.2008)

„A ty bys tetičko neplakala, kdyby tvůj muž…?“ - „Vyloučeno! Ostatně, já nikdy nepláči, protože bych si rozmazala řasenku.“ Film mě začal bavit již od chvíle, kdy Kristian poprvé promluvil na Zuzanu. Jeho postava je výborně napsaná a snad ještě lépe zahraná. Ale to i ostatní ve vedlejších rolích, od barového personálu přes mazaného svůdce s kapesníčkem, kolegu z práce až k uplakané manželce. Hodně z nich pobaví stejně jako řada vtipných situací (rozesmály i romantické řeči o „Cairo“ v reálu, ale nejvíc jsem se asi „tlemil“ při Nového kreacích „u něj doma“). Atmosféra je maximálně pohodová, člověk se tak nějak pořád musí usmívat a je úplně jedno, že je to film v zásadě předvídatelný. Snad jen za to (a že jsem možná čekal o něco více humoru) zůstanu „jen“ u solidních 4*. „Víte, nemohu totiž vystát muže, kteří využívají situace a zahlédnou-li někde osamělou dámu, klidně si k ní přisednou.“ - „Co to děláte?“ - „Sedám si.“ - „Proč?“ - „Musím s Vámi mluvit.“ - „Ale já Vám nemám co říci.“ - „No, to nevadí, budete jenom poslouchat.“ (14.10.2017)

Na prvorepublikových filmech je úžasná ta uvolněná atmosféra, kterou jsou veškeré snímky prodchnuty a ani Kristián není výjimkou. Oldřich Nový si střihl bezvadnou dvojitou roli, kdy má v každé jednu holku a jeden život, což mělo samozřejmě za následek eskapádu veselých situací. Znovu to asi vidět nemusím, ale jednou to bylo fajn. 75% (13.07.2017)

Pradědeček Howarda Wolowitze a vynálezce Clark Kent brýlí Kristian s přehledem přetejká na stupeň vítěze v celogalaktické soutěži o nejslizštější filmovou postavu odevždy navždy a střídá tak Heydena Christensena z Epizody II Hvězdných válek. S větou "...protože jsem s vámi přestal mluvit slovy, ale začal mluvit tlukotem svého srdce." už byly všechny hradby probořeny a já v plodové poloze na okraji svého křesla prokousal nehty u zbytku. Btw, máte-li v sobě sebemenší stopy feministického cítění, you gonna have bad time. (21.04.2018)