Můj král

Videli sme to tisíc krát a tisíc krát to ešte uvidíme. Vzťah muža a ženy v priebehu rokov. Cassel hraje mladú dušu v tele stredného veku a jeho žena sa s tým pochopiteľne nedokáže zmieriť. Niektoré dialógy mi pripadali skutočne na hrane toho, čo je to urážka partnera, pričom partner, ale v podstate stále iba partnerka sa usmieva. Film je však o tom, že nikto nie je dokonalý, že bez odpúšťania by sme sa iba stále rozchádzali a scenár okomentuje aj to, že sa to tak v súčasnosti deje. Kam vzťahy a manželstvá budú v budúcnosti smerovať, sa už dá bohužiaľ pomerne s istotou predpovedať. Bohužiaľ mal Môj kráľ v mojich očiach jednu obrovskú chybu, ktorú mu nedokážem tolerovať. Jeho subjektívny čas je zhruba dvojnásobný. Ale ak niekomu ubehol ako voda, tak to akceptujem. (16.10.2015)

Požitkářská, euforická, drsná i hravá, ale především dialogově vytříbená francouzská vztahovka s několika fantastickými scénami úměrně těm, co vzbuzují lehké rozpaky... ostatně jako v reálu. Skvělá Emmanuelle Bercot a naprosto okouzlující, živelný, vtipný a neodolatelný Vincent Cassel (nevěřím, že to říkám)... cítíte tu bezmoc? :-) (17.10.2016)

Klasické vztahové dramatično, které nedává moc smysl, ostatně jako vztahy obecně, ale na druhou stranu Vás zhypnotizuje na tolik, že chcete vědět víc a víc. A tak koukáte a koukáte a zároveň Vám dochází, že Vincent Cassel tu má asi nejpozitivnější roli v jeho kariéře, která nevyvolává strach, hnus a vztek, jako u jiných jeho rolí. No a když už se Vám bude zdát, že film začíná bejt zbytečně dlouhej, tak ho tvůrci velice decentně, ale po francouzsku, utnou. Takže Vám v duši zůstane jeden francouzskej pár, kterej dopadl tak, jak dopadl a Vy s tím stejně nic neuděláte. (04.04.2018)

Georgio se v jednu chvíli v nadsázce označí za krále blbců. Rád bych věřil, že právě takto jsme jej podle režisérky měli po většinu filmu vnímat. Tedy nikoli nepoučitelně zamilovaným pohledem Tony, která si svého partnera nepřestává idealizovat ani poté, co ji připraví o dobrou náladu, nervy a veškerý nábytek. Zatímco melodramata se nás většinou snaží přesvědčit, že skutečné štěstí spočívá v lásce až za hrob, v Mém králi láska z lidí doluje nejen jejich nejlepší, ale také ty nejhorší vlastnosti, které postupně převáží. Stejně jako ve skutečném životě, také zde se vztah ústředního páru mění ve válku eg a vysilující cyklus scházení a rozcházení, udržovaný v chodu částečně vírou (v nápravu), částečně strachem (z osamocení). V tomhle je film stejně bolestivě pravdivý jako v nepřizdobeném zobrazování hádek, opilosti nebo snahy rozchodit rozbité koleno. Film plný vnímavě odpozorovaných situací je ale pro diváka svou zacykleností současně podobně únavný jako jejich vztah pro Giorgia a Tony. Maïwenn tentokrát ještě více než v Polisse spoléhá na charismatické, s rolemi plně sžité herce, jejichž improvizovaně působícím dialogům, hádkám a postelovým hrátkám víceméně uzpůsobuje nejenom délku jednotlivých scén (přepálenou), ale i dramaturgii celého filmu (rozvolněnou). Úsilí o autenticitu, vyjma několika hysterických eskapád poměrně úspěšné, je vykoupeno tím, že se snímek společně s hrdiny stává čím dál nesnesitelnějším a od určitého okamžiku již ani nesděluje nic nového, pouze rozmazává projevy protagonistčiny rostoucí emocionální lability (čímž je naopak výsostně melodramatický). Navíc si nejsem jist, zda film nevyznívá jako varování před zamilováním (a vztahy vůbec) nechtěně, ale i díky tomu existuje slušná šance, že Můj král osloví jak cyniky, tak romantiky. 70% (20.10.2015)

Nudný film o ženské, která se zamiluje do chlapa, co se od první scény chová jako nezodpovědnej blbec a ona se během několika let diví, že je čím dál víc nezodpovědnej a čím dál větší blbec. Každej by ho už opustil, jenom ona s ním pořád zůstává, má s ním dítě atd. Pak se zraní na lyžích, ale divák se ani nedozví, jak to s jejím zraněním nakonec dopadlo. Ušetřete si čas a nedívejte se na to, pokud jste to ještě neshlédli. (30.04.2017)