Joanna

Dobre spravene. Ludia su desne svine. Velmi aktualny film. Ten koniec som celkom nepochopil, resp. sa mi moc nepacil. 4*. A ci je potrebne tocit taketo filmy? Ano. A ci prinasaju nieco nove? No asi takto: pokial ludia zostavaju nadalej take svine jak dnes a zenu svet do vojny, tak je vhodne im dokola ukazovat, kam to zasa raz spejeme. Pozrite si Wolyn = Hatred (2016). Alebo Rose (2011). Polske a smutne. (26.04.2017)

Oproti dobrému dojmu, ktorý som mal po skončení tohto filmu je hodnotenie pomerne skromné. Dôvody sú tri. Myslím si, že mierne použitie nožničiek by filmu iba prospelo, že slzopudné scény mohli byť striedmejšie a tiež si neviem jednoznačne zodpovedať otázku, či takmer 70 rokov po vojne je potrebné nakrúcať takéto filmy a ak, či môžu priniesť nejaký nový, neopozeraný pohľad na túto dobu. (18.12.2014)

Poláci ví moc dobře, jak to tehdy chodilo, možná víc než jiné evropské státy a proto jsem byla okamžitě vtažena do válečného období, plného strachu, podezírání, beznaděje a nepochybovala jsem ani na okamžik o tom, že takových žen tam bylo daleko víc, nemluvě o malých dětech. Výborná práce všech zúčastněných, včetně malé Sáry Knothe. Smutek a bolest v očích Joanny, kterou ztvárnila Urzula Grabobowska, byla hmatatelná, to byl skvělý herecký výkon (23.08.2016)

Vskutku pozoruhodná vojnová dráma o tom, ako je niekedy ťažké ostať človekom a zachovať si ľudskú tvár, hlavne keď všetky okolnosti okolo sú proti nám. Námet a dejová linka je síce jednoduchšia, ale o to viac sa mi to páčilo v emotívnej rovine, ktorú ešte umocňovalo samotné židovské dievčatko, tak nevinné a tak často kladúce otázky, na ktoré sa len ťažko hľadá odpoveď. Len škoda, že to skončilo práve tam, kde to začínalo byť najzaujímavejšie po obsahovej aj pocitovej stránke, koniec je podľa mňa výrazne predčasný, z námetu sa dalo vyťažiť viac. 75/100 (21.04.2015)

Válka (a v menším i revoluce), to je především drastická a rychlá změna zavedených poměrů. Zatímco mír je stavem, který sice příliš nikomu nevyhovuje, ale je stavidlem prudkých hnutí mysli, sledem klání v provazi obehnaném ringu. Pro vítěze je válka pořádkem, pro poražené chaosem, ve kterém se dospělý člověk (Joanna) jen velmi obtížně orientuje, a děcko (Róza) - jak se má v tomhle vyznat děcko. Filmy z 2. SW jsou v našem tisíciletí stále sofistikovanější, kultivovanější, ztácí se původní černobílost ve prospěch jiných barev a facet, některé jsou zašlé, jiné teprve získávají svůj lesk. V srdci dospělé a děvčete se rodí sympatie, důvěra a láska, přednost však má boj o holé přežití. (29.05.2018)