Newyorská romance

Půvabná panenka pěkné písničky píše, pacholkem podvedena posmutněle pláče, plánuje prchnout. Propuštěný producent popíjí, panenku potkává, pečlivě poslouchá, představy promítá. Přemlouvá panenku, prosí. Poté po partě pátrají, přiberou parťáky, parádní projekt pohromadě produkují a pozornost přitáhnou. Posledním počinem překvápko pro publikum připraví. Pozitivní pocitovka plná pohody. Potlesk. (18.09.2014)

Ono je skvelý nápad už len ísť robiť hudbu do ulíc a vnímať skrz tú hudbu zároveň okolie. Čiže by to zdanlivo nepotrebovalo ani zlomené srdce, pečeň tvrdú ako nerezová ploskačka, pubertálnu dcéru a pop star s pubertálnym publikom. Ale práve toto robí film filmom, možno nie veľmi originálnym, ale to sme ešte len pri počiatočnej zápletke. Ďalší priebeh je už riadne svojský. Urobiť totiž z hviezdy, akou je Keira Knightley, "holku od vedľa", a z New Yorku domáce štúdio, aby to celé pôsobilo svojpomocne a prirodzene, je schopnosť, aká sa často nevidí. Keira tu má len rozkošný smiech, neznesiteľnú ľahkosť bytia ukrytú v puzdre na gitaru a talent, ktorý jej veríte. A Ruffalo to ostatné. Okrem teda genia loci, ten je erárny. (16.12.2014)

Určitě to není zbytečný film, protože hudebních snímků je v porovnání s některými žánry pořád jako šafránu, ale já jsem se u něj vnitřně nesmírně nudil. Počítal jsem čas, aby se to dějově sunulo rychleji. Scénaristicky mi to připadlo tuze šedivé a moje sympatie-antipatie tentokrát jednoznačně převážily pro druhou možnost, moc nemusím Levina, Morrowa už vůbec ne a Ruffalo mi připadnul jako jedna z nejotravnějších postav vůbec. A písnička mě nechytla za srdce asi ani jedna, nanejvýš paradoxně ta poslední v Levinově podání. (24.09.2014)

Ne úplně špatná hudebně romantická komedie. Mark Ruffalo a Keira Knightley jsou poměrně neotřelá dvojice, zde však nejde o jejich milostný vztah, jak jsem si zprvu myslel, ovšem o ten profesionální jakožto hudebníka a producenta. Samozřejmě určité náznaky tam jsou, John Carney však jasně cílí na příběh okolo kariéry v hudebních začátcích a celkem se mu podařilo připravit řemeslně zvládnutý feel-good film. Veskrze celkem nenápadný film, je však škoda, abyste si ho například v tv nechali ujít, zaslouží si šanci...75% (27.10.2014)

Natočit další životní obrodu, ve které hraje hlavní roli hudba, bylo to nejlepší, co mohl John Carney udělat. Oněch sedm let od Once totiž vyplnil dvěma filmy, které nikdo neviděl a svůj um - tedy dodat divákům optimismus minimálně na rok dopředu - na sebe nechal čekat až právě do Love songu. Carney ale překvapivě dospěl, obrousil formální hrany a nemá potřebu dávat v každém záběru najevo, že točí tu nejnezávislejší romanci, jakou kdy kdo potkal. Díky dýchajícím a zcela dokonale obsazeným ústředním postavám Gretty a Dana tak stvořil něco snad ještě lepšího. Scenáristicky sevřenějšího, životně snad ještě o chlup odhodlanějšího a tím, jak je člověk zase o něco starší, tak i intenzivněji do duše promlouvajícího. (09.11.2014)