Holy Motors
Holy Motors
Holy Motors
Holy Motors
Holy Motors
Holy Motors
Holy Motors
Režie:
Leos CaraxScénář:
Leos CaraxHrají:
Denis Lavant, Edith Scob, Kylie Minogue, Eva Mendes, Michel Piccoli, Jean-François Balmer, Annabelle Dexter-Jones, Elise Lhomeau, Leos Carax (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Leos Carax, nevyzpytatelný enfant terrible francouzského filmu, se po třináctileté pauze vrátil triumfálním způsobem. Ve filmu, který měl podle mnohých letos v Cannes získat Zlatou palmu, ztvárnil režisérův věrný druh Denis Lavant tajuplného pana Oscara, beroucího na sebe v průběhu jednoho dne nejrůznější identity ve zneklidňující show snímané neviditelnými kamerami. „Kvůli čemu to ještě děláte?“ ptá se Oscara jeho šéf, ztvárněný Michelem Piccolim. „Pro krásu samotného gesta,“ odpovídá Lavantův chameleonský hrdina a charakterizuje tak režisérovo krédo „rozprostřené“ do pěti filmů v průběhu téměř třiceti let. Pro Caraxe typické, bolestně romantické vidění světa se snoubí s hravou provokativností a nezměrnou láskou k bizarním milníkům v dějinách filmu (mezi mnoha jinými Oči bez tváře Georgese Franjua). Jeho uhrančivý spektákl je prostoupen obdivem k Paříži, která bezmocně přihlíží pomalému zániku legendárního obchodního domu Samaritaine v sousedství Pont Neuf, ale třeba i k mizejícímu světu limuzín či zpěvu Kylie Minogue. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (229)
Ďalší artový film, ktorý ma utvrdil v tom, že v očiach niektorých ľudí asi ostanem barbarom, pretože takýmto samoúčelným filmom nedokážem prísť na chuť. Niektoré scény boli zaujimavé, ale ja od filmu čakám aspoň nejaký príbeh alebo atmosféru. V Holy Motors som nič také nenašiel. 10 % ()
Není těžké přijmout poselství Caraxova filmu, koneckonců kolega Tuxedo ho shrnul docela výstižně. Zásadní vadou, alespoň pro mě, je forma výpovědi. Holy Motors je od současného hollywoodské kinematografie tak vzdálen, jako abstraktní umění Kazimira Maleviče od populárních obrazů velkých mistrů. Problém proto není v neochotě diváků přijmout osobitou vizi, problémem je pro ně pochopit, že předestřené dílo může nějakou vizi obsahovat. Samozřejmě že existují zástupy odborníků ochotných hodiny a hodiny studovat slavný Černý čtverec, nebo přísahat na genialitu Suprematismu s modrým trojúhelníkem a černým obdélníkem a ti s nejvytříbenějším vkusem se dokonce rozplývají nad nadčasovostí Bílé na bílé, ale racionálně uvažující lidé, vidí pouze předražená plátna s trochou geometrických obrazců. Jestli je na místě zvolání "Král je nahý!" záleží na tom, zda předávané myšlenky dokáži vstřebat i lidé neobeznámení s podstatou díla. V tomto ohledu Holy Motors zcela selhává. Nepochybuji, že se znovu najdou obdivovatelé schopní vytáhnout ze snímku hluboká filosofická témata, ale pokud se dají najít i v obraze bílého čtverce na bílém pozadí, dají se najít všude. Brilantnosti Shakespeara, který vyjádřil totéž jednoduchými a lehko zapamatovatelnými slovy "Celý svět je scéna a muži, ženy, všichni jsou jen herci.", snímek nedosahuje ani náznakem. Jediné dva neoddiskutovatelně výborné prvky tak jsou výkon Denise Lavanta a harmoniková píseň. Perfektní film na zmatení Američanů, kterým by se dalo snadno nakecat, že jde o top evropský blockbuster, vyprodávající kina po celé Unii. ()
Ať už kdokoliv z nás hraje v životě jakoukoliv roli, jedno je jasné - všechny jsou svým způsobem stejně vyčerpávající, některé z nich nás dříve či později zabijí a pokud ne, tak skončíme pozdě v noci doma s (ne)pěknou opicí, což je i není myšleno jako dvojsmysl. Holy Motors rozhodně není oddychový film, ale právě proto se mi tolik líbil. Dá se o něm sáhodlouze přemýšlet a diskutovat. K tomu není potřeba, abyste byli pseudointelektuál či homosexuál (nepovažuji se ani za jedno), jak jsou tu občas označováni příznivci podobného typu filmů, zejména (nikoliv zpravidla) méně inteligentními uživateli. Stačí se jen občas zkusit zamyslet... Takže pokud vás něco takového baví a aspoň částečně naplňuje, rozhodně máte moje doporučení se na tento výjimečný snímek podívat. ()
Velké očekávání, a proto asi trochu zklamání. Některé zastávky na zpotvořené cestě říší divů jsou překvapivé, šokující, jiné vyvolávají úsměv, všechny jsou nepředvídatelné. I přes obdivuhodný herecký výkon hlavního hrdiny (který během filmu vytvoří bezpočet poloh rolí podivínů a zvrácených individuí) a originální vizuální zpracování, se zdá, že se někde po cestě bílou limuzínou vytratilo výraznější vyvrcholení a závěr filmu se zničehonic rozplyne do ztracena. ()
Neuchopitelné, divoké. Anarchistický živelný přístup má svůj vrchol ve "skřetovi na hřbitově", každopádně to v sobě má něco zajímavého. Holy Motors se dá hodnotit čistě subjektivně na základě pocitů. 55%. ()
Jeden z nejdivnějších a výborně natočených alegorických filmů. Je krásné, jak jej lze interpretovat mnoha způsoby - anebo taky vůbec. Mnohoznačnost jevů a nutná spolupráce diváka při domýšlení významů je takřka divadelní. Stylová stránka nezaostává. Práce s kostýmy a maskami je precizní, akordeonová melodie se vám v hlavě usadí do konce života. Výsledná existenciální tíseň snímku se podobá snad jen Personě od Bergmana. ()
Prvý Caraxov film, ktorý som videl a asi aj posledný. Od začiatku ma to nebavilo no na chvílu som spozornel keď sa zjavila moja platonická láska Mendesova Eva. Potom som ešte čakal na Kylie a nebyť ich dvoch nedopozerám to. Práve im môže byť Carax vďačný za moju pozornosť.Porúčam sa ()
Jeden z nejsilnejsich zazitku roku. Je pravda, ze je pojat spise abstraktne, ovsem clovek neztraci prehled a pokud si nejaka najde, tak i pravidel se drzi od zacatku do konce. Napad individua, ktere v limuzine cestuje na ruzna stanoviste, kde stvarnuje role, ktere jakoby danym situacim chybi k uplnosti, je originalni a zde perfektne vyuzity. "Kapitoly" prvni poloviny rychle odsypaji a maji velmi vyraznou vizualni stranku - pusobi temer klipovite a jedna dokonce rozviji jiny povidkovy pribeh pouzity ve snimku Tokio! Druha polovina filmu postupne ztraci na dechu a ta s Kylie mi prijde vylozene zbytecna. Jinak velmi zapamatovatelne - urcite se do uhrancive atmosfery Holy Motors opet vratim. ()
V celku zaujímavý nápad. Nejdem sa hrať na to , že som pochopil všetky skryté symboly a metafory. Predsa len nie som osobnostný hybrid ani som nestrávil 650 rokov študovaním filozofie skrz cestovanie cez Tibet ,africké kmene , neštudoval som kamenné tabuľky, ani som sa nezaoberal prekladom biblie z originálu, ale niečím mi tento film predsa vyprskol zaujímavú šťavu do tváre. Pár krát zaznelo slovo " neviditeľná kamera" a interpretácia znela ako vzdor proti snímaniu z úst hlavného protagonistu. Pozeral som sa na to celé ako na "divadlo svet" ( Pedro Calderón de la Barca taktiež napísal dielo, ktoré sa volalo Veľké divadlo sveta ). Moderná interpretácia tohto slovného spojenia dostala špekulatívny ráz. Akoby som celý film vnímal skomolenú realitu za sklom, za ktorú som sa niekoľkokrát hanbil. Dobre, bolo to možno príliš umelecky presiaknuté a niektoré zábery by som poslal do horúcich pekiel , ale celá tá "klauniáda" život bola sympaticky nesympatická. Jeden herec pre všetky situácie ? Jeden človek pre všetky životy , ktorý vo voľnom čase robí myšlienkový detox tým že sa chce smiať a pije ? Neviditeľné kamery a pomyselná reality show už síce rezonovala v Truman Show, ale žánrovo to bolo úplne odlišné. Každopádne sa tento film nedá súdiť i keď je pre rozum ťažšie stráviteľný. ()
Ach kdeže loňské i předloňské Caraxovy sněhy jsou. Tohle není film, ale režisérské portfolio pro reklamní agenty. Ne, vážně mluvit v souvislosti s tímhle Caraxovým filmem jedním dechem o Cocteauovi, Garrelovi a Tatim je trochu interpretační faux pax. A hlavně emocionální. Je pro mě docela nepochopitelné a zároveň čímsi příznačné, že film tolik opěvují kluci ze Cinepuru a spřízněných part (Kolář, Schmarz, Stuchlý), že v tom vidí cosi úžasného. Při vší uctě k jejich vykladačskému umu mám pocit že podléhají jakési představě o free & cool filmu 21. století. Nejde o to, že Holy Motors nesnesou srovnání ani s Polou X, kde už byl Carax v útlumu, natož s alexovskou trilogií. Dokonce ani ne s Tokio! Bože, ne, ani cípkem Merdeho nehtu! Jde hlavně o to, že tenhle film vůbec není zábavný,šílený, emocionální, osobní - nic z toho, čím jej výše zmínění pánové v recenzích pentlí, v sobě nemá. Je jen unavený, mechanický, prázdný a trochu francouzsky přitroublý. V tom je možná pro někoho jeho kouzlo. Ani Lavant tady nepůsobí jako živel - a pokud někde mám hledat poctu právě jemu, raději si pustím Beau Travail od Claire Denis. Kdepak tenhle film je mrtvý nebo spící stejně jako diváci v kině na začátku. Ostatně počáteční sekvence z kina a věnování Golubeve na konci filmu jsou dva nejlepší okamžiky + název. Zbytek by mezi nimi být ani nemusel. Tohle je dojem z prvního zhlédnutí. Uvidíme časem. Ale možná jsem na svého boha z mládí jen nepatřičně přísný. Budu rád když se to změní. ()
Jako film nehodnotitelné, protože kterýkoliv přívlastek zvolíte - od těch pozitivních, přes ryze intelektuální až po ty nactiutrhačské- budete mít pravdu...Surrealistická bizarnost s nekonečným výčtem interpretací... ()
Nejlepší moment, který pouštím téměř každodenně: http://www.youtube.com/watch?v=QdvBLFI5kIs trois, douze, merde! ()
Asi jsem to nepochopil. ()
Prakticky do konce filmu jsem si pokládal otázku "co to má znamenat?". Nevím, jestli jsem správně pochopil režisérův záměr, pravděpodobně ne, ale nějaké vysvětlení jsem si nakonec obstaral. Holy Motors se pro mě stal metaforou schizofrenního hereckého života. Nic lepšího jsem nevymyslel. Absence příběhu pro mě byla silně zneklidňující, ale forma zpracování tohoto filmu byla dokonalá, to mu nemohu upřít. Po dlouhé době se znovu přesvědčuji o tom, že filmy nemusí mít nutně jasně daný příběh, ale mohou na naše emoce útočit i jinak- krásou, tajemnem, nápadem... a to je tento případ. Podlehl jsem a dávám čtyři hvězdy z pěti. Plný počet dát nemůžu, na to jsem se do Holy Motors nedokázal dost ponořit. Je to škoda. Moje škoda. Přičítám to tomu, že tenhle film patří na plátna kin. A tam jsem ho bohužel neviděl. ()
Měla jsem si před shlídnutím o filmu něco přečíst, zjistit jak se na to vlastěn dívat, pak bych k tomu přistupovala jinak a asi dala i vyšší ohodnocení. Takhle jsem se víceméně nudila i když z hlediska podstaty se jedná o zajímavý myšlenkový snímek. ()
Zpočátku překvapivě svižně ubíhající podivnost, která se ale v polovině šprajcne a do konce filmu spíš jen nudí. ()
Vyprázdněná manýra, záměrně diváky názorově rozdělující provokativní bizár, originalita za každou cenu... je to dobře natočené, ale záleží spíš na vkusu a toleranci diváka. Já našel dobré i špatné, scénář je ujetý. 45 % ()
Sračka pro intelektuální kastu ()
Devět hereckých etud provázaných jakýmsi scénářem. Nic intelektuálního na tom nebylo. Bavilo mě to. ()
Související novinky
Febiofest má letos Deneuve i stan na Václaváku
Pětadvacátý ročník Mezinárodního filmového festivalu Praha - Febiofest letos nabízí velmi kvalitní dramaturgii a zajímavé hosty. Tím jistě nevyhledávanějším bude francouzská herečka Catherine Deneuve… (více)
Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz
Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (více)
Svaté motory.¬ Základ mého pohledu na snímky jakým je "Holy motors" je v jednom slově: konsistence (celistvost). Při tom, nekladu rovnítko mezi nekonsistencí a díly nedějovými, nelogickými, bláznivými či úchylnými (poslední tři přívlastky jsou snímku vlastní ve velice štědré porci). Konsistencí rozumím jasný vlastní záměr (byť třeba slovně nevysvětlitelný, čímž říkám, že mi nejde o "jasný" rozum), za nímž stojí váha celé osobnosti tvůrce jako člověka s jeho představami, nadějemi, touhami, radostmi, bolestmi, tuchami a sny. Čím více se tvůrce od toho vzdaluje, tím více se stává pouhým nedospělým děckem hrajícím si na pískovišti s kyblíčkem, lopatičkou a bábovičkami; tím více se — v existenciálním ohledu — vzdaluje sám sobě a přibližuje se plytkosti rozervanosti (zlobivé dítě "neví, co chce", tak začne vřískat a házet kolem písek a rozbíjet bábovičky). To, co jsem uvedl, nelze ovšem beze všeho přiřaditi ke skutečnému duševnímu světu takového tvůrce, taková jednoduchá souvislost tu není a neplatí pro člověka, za to platí pro člověka jako tvůrce (rozdíl mohoucí býti nepatrným i značným a který zde pro nedostatek místa nebudu rozváděti).¬ Zatím napsané mi umožní teď pracovati ve zkratce, takže mohu nyní říci, že tvůrce "Holy motors", Francouz pan L. Carax, pohybuje se svým snímkem tak na půl cestě mezi dítětem na pískovišti, kterého už už chytá hysterie, a jeho tatínkem, čtoucím si kousek dál na lavičce své denní noviny an ostražitě pozoruje krajinu kolem a lýtka hezkých maminek pod lavičkami. Pro mne tak znamenají "Holy motors" jednoznačně částečný úspěch na poli konsistence, tak částečný, že je nepřehlédnutelný, a proto nesouhlasím s hodnocením snímku jako podívané pro "cinofily" či pseudointelektuály, jako bezduché či bezbřehé ujetosti plné nesmyslu a případně nudy. Chápu tyto odsudky, způsobené nedostatečným pochopením, plynoucím ať z ledabylosti, ať neschopnosti, ať z lenosti, ať z chvilkové nálady spojené s dobře zažitou večeří a životem ve vyjetých kolejích (uživ. gudaulin; kterého tímto musím výjimečně a snad po prvé pokárati za názor pronesený příliš kategoricky na způsob odsudku); ale poukazuji na ně jako na nezpůsobilé.¬ Na internetu je k "Holy motors" ke čtení řada úvah nebo poznámek, z nichž se dozvíte o "zrušení hranice mezi vyprávěním a stylem", o tom, že "Carax osvobozuje film od přísné racionality a vede ho do svobodomyslných vod hravého experimentu", že "Holy Motors jsou cinefilním gestem, které využívá nepřeberné možnosti filmu a horuje za jeho krásu a nesmrtelnost", atd. (Opravdu dobrá úvaha-recenze je ale "na této i-stránce" časopisu Cinepur.) Všechny ty odkazy uvádím proto, aby ti odsuzující mohli lépe pochopiti svět jim cizí — možná bytostně cizí — a tím získali možnost chovati větší shovívavost k věcem, lidem či názorům v našem skutečném světě a životě.¬ Na druhou stranu, příčí se mi velikolepé obdivování tohoto snímku (spojené samozřejmě s jeho nadhodnocením), které ukazuje přílišnou pohlcenost jeho jedinečností a zároveň neukázněností, s minimem kritického odstupu. Jsou i tací, jejichž horování pramení z toho, že do snímku promítají své vize, představy, názory; to ovšem úroveň kritického odstupu jistě nezvětší. () (méně) (více)