Jeptiška

Velmi pomalý film, chatrný příběh o náboženském fanatismu. Šikana ve jménu Boha. Přesto jsem vydržel až do konce a svým způsobem se mě to nakonec líbilo víc než kdejaký trapný akční film. Jen by to chtělo lepší zpracovaní. Jako zarytý ateista stále opakuji: Veškeré náboženství je zlo. Samej pomatenec a dokonale vymytej mozek. Laska a víra se nedá koupit a vynutit. (23.08.2014)

Rodina, zruinovaná vyplacením věna dvěma starším dcerám, musí tu nejmladší šoupnout do kláštera, nedá se svítit. Ona nebožačka se po marných pokusech o vzpouru ocitá ve spárech dvou pošahaných matek představených. Nejprve je to bigotní sadistka, kterou po měsících šikanování vystřídá pološílená lesbičanka. Vše nakonec vyřeší deus ex machina v podobě bohatého markýze, dívčina pravého (a tajného) otce. Ještě že už končí baroko a pomalu nastupuje věk osvícenství, jinak by příběh nejspíš dopadl tragičtěji. Poněkud mdlá a nepříliš záživná televizní inscenace, tak trochu červená knihovna kombinovaná s antireklamou na katolickou církev, bez výraznějšího emočního náboje, ozvláštněná snad jen Isabellou H. v roli vilné abatyše, tedy v typu role, které jí sednou nejlépe. (20.03.2021)

Filmografie režiséra Niclouxe zrovna velkou důvěru nevzbuzuje, k jeho nepopiratelným úletům a hříchům patří mj. nezapomenutelná Blanche-královna zbojníků, takže jsem k jeho novému dílku přistupoval s předběžnou opatrností. Naštěstí zbytečně. Jeptiška není vyložený neúspěch. Má dobrou kameru, bez výhrady přijímám i herecké obsazení. Na druhou stranu Nicloux není moc vynalézavý v zobrazení komplexní psychologie svých postav, hlavní hrdinka jednoduše trpí, život v klášteře a jeho postavení ve společnosti je redukováno na zoufalou snahu Suzanne uniknout z klece. Tempo příběhu odpovídá pomalému a stereotypnímu životu v klášteře. Motiv lesbické představené a její touhy po hlavní hrdince směřuje v podání Isabelle Huppert ke karikatuře a troufám si tvrdit, že to Niclouxovým cílem určitě nebylo. Diderotova literární předloha měla v době osvícenectví významnou úlohu v probouzení společenských elit a nastavování požadavků na osobní svobodu rozhodování. Dnes už vedeme jiné zápasy a žijeme jinými problémy, takže mám pocit, že zobrazený svět spoutaný přísnými náboženskými pravidly a založený na striktně náboženském vidění světa bude dnešní generaci vzdálený, nepříjemný a nepochopitelný. A ještě na něco bych neměl zapomenout. Suzanne nikdy nepřestala být příslušnicí šlechty, tedy úzce vymezené privilegované vrstvy. Jak ve filmu zaznělo, chudoba je hrozná a obrovská spousta žen by si tehdy s chutí vyměnila své hladovění a plahočení na poli za ten fešácký pobyt za zdmi. Svoboda byla v 18. století ještě hodně luxusní zboží, pro drtivou většinu populace zcela nedostupné. Náboženský dohled, domluvené sňatky, nesmlouvavá společenská pravidla, poddanství atd. dohromady vytvářely svět, který nebyl o nic vlídnější a svodobnější než ten v klášteře. Celkový dojem: 60 %. (27.11.2013)

I přes poutavý projev Pauline Etienne je Jeptiška suchopárným a zdlouhavým filmem, z něhož jsem si toho příliš neodnesl. O nějakém vykreslení dobové atmosféry nemůže být ani řeč a to samé se dá říci o psychologii postav. Jediné, co upoutá pozornost, je režisérova utkvělá představa, že co abatyše, to nějakým způsobem zvrácená mrcha. 30% (23.09.2014)

REziser Guillaume bol az do tohto filmu u mna len zrucny rutiner bez vyraznejsieho taléntu. Soukromé zalezitosti, La Clef 2007 a Cette Femme - la boli len zrucne natocene priemerne filmy, ktore ani slavu nezaznamenali mim o rodnej Francie. Potom Reziser natocil  tu koninu Le Concile de Pierre, to bol hnoj regulerny, snad asi zo vsetkych uhlov pohladu. Tuna sa reziser predviedol, ona mala tazky zivot, tak sla do krestanskeho klastora. Film uspesne zobrazuje tvrdy, drsny zivot cernoprdelnikov v klastoroch. Opat je predstaveny muzskeho klastora, abatisa zas zenskeho klastora, Klastorny zivot  sa riadi v KR svete 5 - imi regulami - svateho Basilea, sv Benedikta, Frantiska z Assissi, Tomasa Akvinskeho a Ignaca z Loyloly  : 77 % (21.12.2021)