Na druhé straně kopců

Krásný konflikt západní civilizace a její lifestyle X ortodoxní víra, která ztracenému pomáhá nalézt "své místo".Silný příběh s nádhernou kompozicí záběrů a mizanscénou (možná právě díky tomu jsem se v průběhu 150 minut nenudil). Nejedná se o typickou evropskou artovku se statickou kamerou a dlouhými záběry. Na druhé straně kopců je mnohem dynamičtější film po obsahové i formální stránce než se může zdát... (31.03.2013)

Mungiu v této zajímavé variaci na téma "Cesta do pekla jest dlážděna dobrými úmysly" stylisticky navazuje na svůj předchozí film. Opět velmi dlouhé vycizelované záběry s propracovanou mizanscénou. Ač většinu stopáže vyplňují dialogy, film nesklouzne ke statičnosti a rozhlasové hře. Jen mi zde scházela tíživost a gradace atmosféry jako u 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, Na druhé straně kopců mě nechalo trochu netečným. (01.07.2012)

Mungiu překonal všechna má očekávání - nejenže dokázal vzkřísit niternou a psychologicky pronikavou studii vztahů dvou žen, která si podmanila svět v jeho fimu 4 měsíce 3 týdny a 2 dny, ale nyní ji zasadil i do kontextu zajímavého prostředí, v němž ryze intimní "knoflikt" přerůstá až do metafyzických rozměrů. Přitom snímek nezabíhá do intelektuálních spekulací, syrově zachycuje až do monstrózních rozměrů vzrůstající situaci a každým dalším krokem na mysl samy přicházejí myšlenky o relativizaci hodnot v lidském světě, o mizející hranici mezi dobrem a zlem. Snímek sice nedosahuje takové uzavřenosti a mrazivé gradace jako Mungiův zmíněný předchozí opus, ale v něčem se jeví jako vyzrálejší a osobnější dílo, třeba i ve velmi precizním vnášení jistého nadhledu a černého humoru. I přes svou délku filmu nedochází dech, jeho zajímavost každým dalším stupínkem k tragickému rozuzlení stoupá a záměrně ironizovaný závěr je opravdu zničující. Rumunská kinematografie na počátku nového tisíciletí překvapila svoji svěžestí a nyní se zdá, že dozrála k sebevědomí a sázky na vyšší tvůrčí i myšlenkové ambice ji vycházejí - Mungiu toho rozhodně není jediným případem, i když dle mého názoru má před ostatními tvůrci zřetelný náskok. Spíše mu náleží místo v panteonu současných evropských režisérských špiček. (23.03.2013)

Každý pes jiná ves aneb základy psychoterapie na slovanském zapadákově. (22.05.2014)

Pro běžného diváka by tenhle film s největší pravděpodobnosti nabyl podoby účinné zbraně proti církevním praktikám a náboženství vůbec, pro náročnějšího diváka zajímavý exkurz do rozpolcené rumunské společnosti, při kterém nezůstane niť suchá ani na doktorech - ti vznášejí obvinění z vraždy, ale než oznámí úmrtí, stihnou se do telefonu vykecat o soukromých záležitostech (však koneckonců, je to taky jen práce). Největším zločinem je tak nakonec milovat bližního. (850., 16. XI. 2013) (17.11.2013)

Tak takto vyzerá cirkev? Niekde nepochybne áno. Ja som ju však zažil v menej konzervatívnej podobe. Isté je, že v Rumunsku, by potrebovala modernizáciu nielen cirkev ale aj psychiatria. Rozhodne nezdieľam nadšenie z rumunskej novej vlny, mám problém so zdĺhavosťou a nízkou dynamikou a analitickosťou tohto tipu filmov. Sú prakticky až na hranici dokumentarizmu. Cenu by som tejto "kláštornej depresii" rozhodne nedával. (02.04.2013)

Honosíme se heslem, nebo spíš pověrou, že "co nás nezabije, to nás posílí". Film však spočívá na opaku tohoto pseudo tvrzení, co "nás nezabije, nás nenechá ani žít". Ale i to je alegorie, protože výlučný spor lásky k člověku a bohu, může být vždy jen alegorií... Na druhé straně kopců je pravoslavný klášter. Sem, až z Německa, přijíždí Alina za svojí přítelkyní a láskou Voičitou, aby si ji odvezla s sebou, hlavně ale, aby mohla být s ní. To se nedaří, protože láskou Voičity je už někdo jiný. Alina propadá depresi, navenek se projevující agresivitou až posedlostí. Jediný, kdo ji může uzdravit je právě Voičita, ale zdá se, že prostor kláštěra se stal jejím krunýřem, který ji už nedovoluje žádný pohyb. Pokusy o uzdravení Aliny podnikané zvnějšku, a mířící jen na její tělo (protože tam, podle lékařů a duchovních, nemoci vznikají - a kteří si ji spolu s jejími vychovateli, úředníky a justicí přehazují jako shnilou bramboru) , končí katastrofou.... "Was mich nicht umbringt, macht mich stärker - Co mě nezabije, to mě posílí", řekl Friedrich Nietzsche. Ale i on zemřel "in der geistlichen Benebelung - v duševním oblouznění, pomatení". (08.01.2020)

ocenenia : MFF Mar del Plata 2012 - Najlepší film (04.01.2013)

Rumunska kinematografia ma zatial oslovila len debilnym Gadzo Dillom, kde akysi mental tuzil objavit ciganske osady a tuna ide o moju druhu skusenost s rumunskou kinematografiou. No a vysledok opat stal za hovno. Este skusim tu Rumunsku novu vlnu, a jak sa z nej daco u mna neuchyti, definitivne na rumunske filmy seriem. 20 % (17.03.2015)

Mungiu, scenarista a reziser v jedne osobe opet pracuje s vybornym pribehem. Skoda velkoryse stopaze, zacit tlacit na pilu o neco drive by neskodilo. Zajimave prostredi, pekna kamera a dobre herecke vykony. (28.12.2017)

Tento film nádherne vykresľuje čistú frustráciu zo straty životnej lásky. Hoci milovaná ešte stále niečo cíti, v jej srdci je už úplne niekto iný. (16.11.2012)

Ďalší silný materiál z Rumunska. Po mrazivých "4 months 3 weeks 2 days" prichádza režisér Cristian Mungiu s ďalším znepokojujúcim filmom tentokrát o pravoslávnej komunite a vymietaní diabla. (08.02.2014)

Na těchto rozvláčných filmech miluji jejich absolutní nepředvídatelnost. A myslím, že tématem není církevní zaostalost, jak tu mnozí píší, ale láska a to, co všechno jsme ochotni pro ni obětovat...ať už v duchovním nebo světském životě. (09.02.2017)

Možno ak by som po filme nezostala na diskusiu, dopadlo by hodnotenie trochu inak... ale ja som tam ostala. Ak však aj zabudnem na tento neveľmi objektívny fakt, Beyond the hills mi chrstol blato do tváre a mne sa to ešte páčilo. Lebo snaha o dobré skutky je ozaj efektívny spôsob, ako dôjsť do pekla, toť vše. Sláva ti, Cristian! Keď sfilmovaný skutočný príbeh, tak jedine v tvojej réžii (a trikrát hurá aj Artfilmu, samozrejme). (24.06.2012)

Vyspělý film o zaostalosti - sociální, ekonomické, intelektuální a zejména náboženské...Vyprávění bez zjednodušení, nenávisti, ale civilní, popisnou až dokumentární formou...Stopáž je na hraně a prezentuje až příliš dějových linek...V dojezdu rouhavá otázka, co dělá Rumunsko v EU... (03.11.2013)

Marný a ve své podstatě až tragikomický boj náboženských poblouzněnců se "zlem", aniž by si ve své zaslepenosti uvědomovali, že oni sami jsou tím zlem. Po 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny další výborně natočený film Cristiana Mungiu. (19.12.2015)

Fanatismus ve své číré podobě. A hned několik druhů. Vcelku zajímavé téma zahrnující, posedlost, lásku, lásku k bohu, vymítání, hloupost atd. Doufejme, že takové jednání církevních představitelů se už nevyskytuje. Ve své víře v boha ignorují vše ostatní, Na druhou stranu i nevěřící ve své touze je ochoten vsadit vše. (19.11.2015)

Myslím si, že problémem tohoto snímku není zaostalost církve, jak zde většina zmiňuje. Takhle to v těchto zemích je a lidem v klášterech takový život vyhovuje. Několikrát bylo ve filmu naznačeno, že mohou kdykoliv klášter opustit. Nikdo je tam nedržel násilím a dokonce svojí vírou nikoho "neobtěžovali". Problémem byla dívka, která přijela za svojí "kamarádkou", troufám si říci, že i bývalou milenkou. Nikdo netušil, proč se takto chová, že byla nešťastná z neopětované lásky....Myslím si, že kdyby Voichita byla při každé zpovědi upřímná a mluvila o své minulosti, bylo by to knězi hned jasné a nedopadlo by to tak, jak dopadlo. Ale obdivuji na Alině tu sílu a vytrvalost, že dokázala tak trpět a obětovat vše za lásku. Tento film nás nutí zamyslet se nad spoustou věcí. Ale rozhodně bych nekritizovala církev, jak byla prezentována v tomto filmu. (31.03.2016)

Na druhé straně kopců, nebo Na druhé straně jiných světů, je to totiž film o velkém vzájemném nepochopení. Alina přišla o Voičitu, její nový život příliš nechápe, ale přesto o ni bojuje, což je vlastně hlavní děj filmu. Voičita zase nechápe, proč se Alina nezapojí do klasického života v klášteře, proč je stále tak jiná. Trápí jí to, přesto ze svého nového života nesleví. Zajímavý a samozřejmě silný příběh si vybral Cristian Mungiu, jeho pojetí je klasicky syrové. Neslyšíme téměř žádnou hudbu, jsou tu jen povedené záběry kamery a všudypřítomný mráz. Děj se zprvu věnuje především hlavní dvojici, občas je ozvláštněn nějakým menším konfliktem mezi Alinou a knězem. Ale tohle vše jen doplňuje vcelku klasický klášterní život, ovšem poutavě natočen. Doba, kdy Cristian Mungiu přitvrdí se blíží, závěr je výborný, ono to vlastně po tom všem ani jinak dopadnout nemohlo. Při zjištění, že je to vše dle skutečné události však zamrazí znovu. Jako čistou kritiku poměrů v církvi bych film neviděl... ale její (možná trošku nenápadné) srovnávání se zdravotnictvím, to opravdu pobavilo. 80% (03.03.2018)

Rozháraná a umanutá dívka Alina se stůj co stůj snaží vynutit si lásku své jediné blízké kamarádky. Voičita ale našla Boha. Fascinují příběh o tom, jak se náboženská komunita nedokáže vypořádat se zlem ve svém středu a jak její činy vypadají diametrálně odlišně z různých úhlů pohledu. Kdo bude soudit, co se stalo - světská či Božská spravedlnost? A kdo je viníkem celé situace? Skvělý scénář je podpořený vynikajícími výkony hlavních hrdinek, zejména Cristiny Flutur, a precizní režií Cristiana Mungiu. Zasloužené 3 ceny z Cannes 2012, pět hvězd ode mně a spousta témat k přemýšlení. (06.07.2012)