Una sull'altra

Režisér sa vyhral s obrazom. Snovo - halucinačná atmosféra filmu v dôsledku toho prebíja všetko ostatné. Čo nie je na škodu. Avšak okrem obrazu je tu aj dej. A s jeho vypointovaním prichádza kameň úrazu. Isté váhanie pri hodnotení totiž spôsobila práve nepresvedčivá "šokujúca" pointa. Nakoľko nechcem vyzrádzať dej, nebudem ju tu rozoberať. No nech sa na to pozriem z akejkoľvek strany, jednoducho jej neverím. Zvlášť ak zavádzaným je lekár. Jedine teda, žeby sa mu atmosféra končiacich 60. až tak zažula pod kožu, že opojený koktailom utlmovadiel, povzbudzovadiel a halucinogénov a v následných farebných víziách nespoznával svojich najbližších. Ale to si len domýšľam, pretože o žiadny tripový výlet nejde, drogy, s výnimkou zámerne podaných uspávadiel sa tu explicitne ani len nemihnú. Čo sa, naopak, ukáže celkom zreteľne je atmosféra napätia v obklopení približujúcej sa hrozby cely smrti. Výsledkom je teda kompromisných 65%, zaokrúhlených smerom nahor. (25.06.2013)

Tohle, že vážně natočil tvůrce Pátera Thomase a Aenigmy?? Neuvěřitelné!! Fakt, jakým způsobem se mistr hnusu vyvíjel je opravdu úžasné a myslím si, že by ho málokdo poznal v tomhle kousku. Perversion story bych označil jako velice povedené pre-giallo sice bez oblíbených Fulciho trade marků, za to s promakaným scénářem a kamerou. Navíc s luxusní pointou a dobrým hereckým ansáblem, což nebýva u toho režiséra vždy zvykem. Je jasné, že tohle ještě nebylo to "pravé žluté giallo", když L' Uccello dalle piume di cristallo chybělo k uvedení rok a inspirace tak mohla být Hitchcockem nebo maximálně Bavou. Ale i přesto bych neváhal tenhle snímek mezi giallo řadit. Fulci vážně na začátku své kariéry válel a teď po shlédnutích všech jeho giallo filmů, ho můžu bez debat zařadit mezi velikány žánru. (24.03.2010)

Název slibující rukodělnou podívanou je trochu falešný, přesto jsem byl jako divák uspokojen. Perverze se sice nedočkáme, ale pořádné dávky plíživého erotického dusna rozhodně ano. Setsakramentsky přitažlivá Marissa Mell a stejně tak vzrušující Elsa Martinelli jsou pozvánkou samy o sobě a jejich skryté i odhalené vnady ( dnes se spíše používá termínu kozy) a od Boha daná přirozenost při těch několika spíše decentních erotických scénách působí velmi erektibilně. Díky nim mi pak tak trochu pomalý způsob vyprávění ne však nezajímavého detektivního příběhu utekl jako voda a v samém závěru, kdy sexuální napětí střídá to skutečné, už jsem byl zcela uvolněný a mohl jsem si užít i tuhle třešničku. (24.09.2014)

Napřed jsem nedoufal v něco víc, o to překvapivější bylo, že to je dobře natočený film. Vezmu to zgruntu, i když z názvu je patrné, že by snad mohlo jít o nějaké obscénnosti, ale pozor, není tomu tak. Poněvadž tu žádné explicitní scény nehrozí. Nutno také dodat, že příběh se vyhýbá i jakémukoli zobrazenému násilí, místo toho je způsob vyprávění spíše decentní, přičemž tomu nechybí parádně tajemná zápletka. I záběry San Francisca let šedesátých nejsou k zahození. Prostě, hezky se na to koukalo. (23.11.2014)

Priamočiarejší derivát Zväčšeniny mixnutý s Vertigom: fajn feeling 60tych rokov a dôraz na vizuálnu stránku (čo je niekedy na hrane, napr. komická erotická scéna snímaná cez zamatovú šatku), no prekombinovaný príbeh bez dôrazu na budovanie napätia a thrillerovej atmosféry a navyše s hanckockovskou jazzovou hudbou. U mňa to vôbec nefungovalo. PS: Už by sa mohlo konečne prestať označovať všetko talianske zo 60./70. rokov za giallo. Toto nemá s giallom nič spoločné, azda okrem krásnych žien a dôrazu na vizuál. No ak to stačí na zaradenie do žánru, tak giallo točil potom i Fellini. (18.09.2016)