Život Adèle

Upřímně říkám, že jsem se projekce bál. Děsil jsem se svého subjektivního diváckého zážitku z tříhodinového francouzského lesbického artu, přesvědčen, že mu nepomůže ani fakt, že se pravděpodobně jedná o velmi dobrý tříhodinový francouzský lesbický art. Ale obavy byly zbytečné, protože mě film na začátku vtáhl a až do konce nepustil. Úžasné herecké výkony, naprosto cílevědomá režie, intenzivní prožitek. Nekrátil bych to ani o minutu, protože každá zobrazená scéna má v životě Adele své místo. (16.12.2013)

(1001) Celou dobu jsem si připadala, jako by mě někdo držel za krk a strkal mi obličej do obrazu. Až do takové míry, že jsem měla dojem, že se ani nemůžu pořádně nadechnout. Nemám ráda, když autor ukazuje pocity postavy skrze to, že ji nechá kouřit a nic nedělat, právě proto, že to nemá žádný význam, jenom se zdá, že by to nějaký význam mít mělo. A už to říkám u několikátého filmu, asi si je špatně vybírám, ale opět jsem nechápala. Postavy mluví o lásce, ale vůbec nerozumím, co tím myslí, když to vnímám v souvislosti s tím, co je vidíme během jejich filmové existence dělat. Pod nočním životem si raději představím hřbitovy, rakve a vlkodlaky a nikoliv kluby, kde mě nikdo neslyší mluvit. Stejně tak při zobrazení vztahu bych raději viděla zásadnější detaily než kdo má co oholené, ale co už. Nelíbily se mi ty obrazy, jejichž měla být Emma autorkou. Ta fotograficky realistická těla obklopená barevnými motýlky mě ubíjejí, a to se vztahuje i na zbytek filmu. Musím souhlasit s názorem pana Böhma, že ukazovat sex, když je to dobrý, a vynechat ho, když je to špatný, je značná zbabělost. Jo a ještě bych chtěla doplnit jednu věc, co mě překvapila - film rozhodně nevypadá jako dílo, jehož režisér nechá jednu scénu opakovat třeba stokrát, aby dostál své pověsti perfekcionisty. Už jen proto, že všechny akce jsou milionkrát postříhané a zmanipulované a nic neplyne v delších záběrech, z čehož mi jasná představa o ideálním výsledku příliš nečiší. (24.06.2015)

Byť to o teenage hetero páre, je to všedné a nevýrazné. Byť to o dvoch gay chalanoch, pre väčšinu divákov nepozerateľné. Je to o dvoch lezbičkách a porota v Cannes v čele s kráľom Hollywoodu dáva Zlatú palmu. Trojhodinový Život Adéle - podobne ako trojhodinový Linklaterov Boyhood - pozvoľna a nie príliš dramaticky rozpráva o všedných životných veciach. Ale na rozdiel od Boyhood sa koncentruje na jednu konkrétnu etapu v živote hlavnej postavy a tak do hĺbky, že v poslednej fáze jej príbehu doháňa k slzám. Pretože všetci vieme, ako TO bolí, nech už sme orientovaní akokoľvek. Sexuálne scény veľmi otvorené, ale nie samoúčelné. Naopak, pre fyzické a emocionálne vstrebanie príbehu, ktoré sú jeho alfou a omegou, sú veľmi dôležité. Ústredné duo mladých herečiek neuveriteľne hrajúce. Každé slovo, pocit, každý pohľad. (10.04.2015)

Malokedy v poslednom case hovorim v spojitosti s nejakym filmom slovo "dokonalost", ale tento film si to zasluhuje. Ovsem plati to pre verziu, ktora bola v Cannes a potom u nas na Art Filme. Netusim, aka bude zostrihana verzia, ktora pojde do distribucie (Kechiche uz v minulosti bol prinuteny strihat svoe filmy a zatial vzdy islo iba o par minut), ale neviem si predstavit, ze bude lepsia ako ta verzia z "Cannes". Ustredne predstavitelky to zahrali maximalne presvedcivo, dokonca az uhrancivo - smial, citil a aj plakal som s nimi. Ich vasen a laska je prezentovana na platne s takymi silnymi emociami, ze citit z toho nefalsovanost, uprimnost ba priam skutocny zivot (i ked skutocnost je prave opacna). (26.06.2013)

Realisticky vykreslený vztah dvou méně či více tápajících duší, který urval vítězství na posledním ročníku mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Stačí jedno otočení hlavy a jeden pohled na modré vrabčí hnízdo, který protočí směr sexuálního probuzení mladé francouzské studentky. La Vie d'Adèle je ideálním příkladem toho, že když se k látce přistupuje s citem, i mnohokrát viděný příběh nabídne emociálně tepající dílo. Intimní realismus, zakořeněný konzervatismus a zobrazování jinakosti v plné „nahotě“. Přerod dívky v ženu hledající vlastní identitu sice vezme tři hodinky života, litovat však nebudete. Vzplanutí mezi sofistikovanou umělkyní a na první pohled obyčejnou studentkou nabízí silné poselství těm, kteří v něm neuvidí pouze explicitnost sexuálních scén. Ostatně tvůrci nám to neusnadňují ani v případě běžných dialogových scén, kdy si kamera ani náhodou nedrží odstup, lpí na velkých detailech i dlouhých sekvencích bez střihu. A mladistvou krásu záměrně plácá přes prsty. Hlavní hrdinku tak sledujeme, jak nevábně spí s otevřenou pusou, jak jí neustále něco teče z nosu, jak se jí na tvář lepí prameny vlasů, jak se cpe špagetami. Ale je to nesmírně obyčejné, civilní, nepřikrášlené, přirozené. Stejně jako přirozeně působí na plátně homosexuální vztah. Se všemi vrcholy i pády. 80% (07.02.2014)