Derek

Gervaisova verze etické (r)evoluce, která i přes svou nedostatečně zabroušenou naivitu dokáže oslovit. Bohužel rozhodně ne řadového diváka, na to je Derek paradoxně až moc populistický a dojímavý - což dokazuje slabší pilotní díl, který ještě neobsahuje mnoho z později kontrastně peprné druhé strany mince. Co se nedá Rickymu upřít, je odvaha jít do podobného konceptu takřka na vrcholu své popularity. Jen ale aby své pozitivně-evoluční moralistické apelování, které od něj posledních pár let pozvolna probublává, nepřehnal. Krutý ironik v něm je mnohem cennější než populistický dobrozvěst. (15.04.2013)

Kdo má nakoukaného Gervaise do mrtě, bude neustále bojovat s tím, aby se nezačal tlemit při jeho šklebech a bral jeho roli vážně. Když ten boj vyhraje, bude obdarován mimořádně lidskými (třebaže na sentimentální efekt strojenými) příběhy. A prostoru pro tlemení zbude i tak dost, hlavně při hláškách Karla Pilkingtona. 75% (09.04.2013)

Vždy jsem si myslela, že Gervaisův humor, jakkoliv nekorektní, brutální a za hranou, je zároveň velmi vnímavý k nespravedlnostem vůči slabým. Tenhle seriál mi potvrdil jeho až bolestnou citlivost a dokonce sentimentálnost. ____ Oproti tomu, co se považuje za úspěch: krása, mládí, sláva, dravost a peníze staví Gervais své příběhy na lidech, kteří jsou staří, nemocní, zmatení, chudí, ubozí a zapomenutí. A díky tomu si dělá srandu právě z toho, po čem většina lidí prahne. Dává tomu naprosto malicherný rozměr ve srovnání s tím, když je někdo laskavý, starostlivý a obklopený přáteli. _____Tenhle seriál nikoho nesoudí. Vždyť hlavními hrdiny jsou naprostí ztroskotanci, přesto ale i ten nejodpudivější z nich nakonec ukáže, že je v něm víc, než jen přisprostlé řeči, hnusné chování a zcela zbytečný život. Jen neměl sílu na něco lepšího. ______I když mi vadilo Gervaisovo pojetí autistického retarda, protože mi přišlo přehnané, tak si zároveň myslím, že ho tak hrál schválně. Jako člověka, který vadí a odpuzuje svou odlišností, jako něco, co chceme odsunout do ústavu, abychom nemuseli reagovat na chování, které vyvádí z míry. Zároveň se tím ale zbavujeme vlastní lidskosti a vzácné možnosti vidět svět dokořán otevřenýma očima. Vždyť i třetí z trojlístku hlavních přátel vypadá záměrně tak, že si divák při prvním pohledu na něj řekne: tohle je slizký ňouma. A s touhle škatulkou se spokojí a v běžném životě by se už dál o tohohle chlapíka s legrační pleší nestaral. A jak se ukáže: to je obrovská chyba zaviněná jen oslepujícím pocitem nadřazenosti a stupiditou povrchnosti._____ Derek nikoho z nich nehodnotí, nikdy je neodsuzuje. Dává jim čas a bezvýhradné, i když někdy obtěžující, přátelství. Tahle investice se jeví jako ztracená, protože lidé, kterým se věnuje, už umírají nebo zahodili svůj život. I jejich vlastní rodiny se jich zbavují ("Dcera má dům s pěti ložnicemi, ale ani jednu, do které by dala vlastní mámu!") Takže co z takového přátelství může Derek mít? No, podívejte se. ____ Hořkosmutně a hluboce pravdivě to shrnuje plešatý údržbář, když do domova důchodců pošlou úřady dalšího člověka na veřejně prospěšné práce: "Oni je sem posílají za trest! A co jsem udělal já, když tu jsem už 10 let?" ___ Vtipná, dojímavá a občas cynicky brutální série o tom, co je a co není potřebné. /29. 9. 13./ (29.09.2013)

Dokonalý protipól Office. Zatímco David Brent byl skrytý parazit na společnosti, který udělá vše pro to, aby ho všichni hodnotili jako nejlepšího, Derekovi o nic takového nejde. Jako "parazit" může být vnímán jen z velmi povrchního pohledu (např. v první epizodě, když přijde státní úředník a zjišťuje kdo má co na práci), přitom jeho podstata je naprosto upřímná a přející. Zatímco v Office se postavy urážely, šmírovaly se, vyšetřovaly se atp., v Derekovi si všichni snaží vzájemně pomáhat. Není tu smích na úkor druhých. Oba seriály jsou tak jakýmisi protipóly, které poukazují na dualitu našeho světa. Ten lze vnímat cynicky jako konstantní boj o přežití, ale i skrz přátele a pomoc druhým. (02.09.2013)

Autistu jako hlavní postavu seriálu jsme tady opravdu ještě neměli. Je známo, že Ricky Gervais si při tvorbě humoru nebere servítky, ovšem pokud čekáte, že si zde bude utahovat z "poškozených" jedinců, pak se překvapivě mýlíte. Na Derekově prostoduchosti je demonstrováno nefalšované štěstí, radost a především dobrota. Derek je někdy (většinou) stupidní, ale právě jeho dětský přístup k událostem je velice lidský, ukazuje, že ke štěstí nejsou třeba peníze a jiné materiální hodnoty, stačí dobří přátelé. A ty si může člověk utvořit i v domově důchodců. Ricky Gervais tímto prosociálním seriálem vlastně dělá charitu. Paradoxně tak jedinou slabinou Dereka je málo humoru, drtivou většinu vtípků musí přinést sexuální maniak Kev. 7/10 (26.07.2014)