Tři barvy: Modrá

Sice to pomalu utíká, ale pod kůži se to člověku dostane stoprocentně. Opravdu sugestivní zážitek, který se první hodinu s divákama nijak nemazlí a je tak velmi mrazivým zážitkem plným emocí. Po technické stránce taktéž excelentní. Zakomponování modré snad do každého záběru je výborné, hra se střihem nápaditá a práce s hudbou mě zaujala úplně nejvíce. Největší potlesk si ale stejně zaslouží fenomenální Juliette Binoche. Bez té by byl film, i když Kieslowskiho režie je výborná, téměř poloviční. (28.04.2010)

Už jsou to pomalu 3 roky, co jsem viděl z Kieślowského barevné trilogie dosud jediný film, Červenou. Modrá mi přinesla porovnatelně silný zážitek. Na začátku různé, někdy i zvláštní střípky, které mě zaujaly velmi nápaditým snímámím kamery, postupně nám před očima vzniká z této psychologické mozaiky dramatický příběh ženy v dvounásobním traumatu po nehodě a ztrátě manžela... v návalu smutku a silných emocí se rodí očekávání, naděje s novým krokem k opětovnému nalezení smyslu života a poznání o důležitosti mezilidských vztahů. Čím déle film trval, tím si mě stále více získával, až jsem byl v závěru odměněn nejen šťastným koncem, ale i celým vyvrcholením jedinečného souznění příběhu s vizuálem (s množstvím působivých scén laděných s důrazem na modrou barvu) a hudbou. Díky námětu, kameře a Juliette Binoche by byl film zřejmě skvělý i bez hudby a s jinou profesí zemřelé postavy, ale zejména díky výsledné hudební skladbě mě závěr během zrodu nového života, po zakončení jedné práce, naprosto odrovnal. Svátečník filmový zážitek. [95%] (23.10.2022)

V komentáři k Červené jsem napsal, že je to nejsympatičtější a patrně nejlepší část trilogie. V případě modré je to ale látka, která je mi tématicky nejbližší. Kieslowski totiž pojal pojednání o svobodě jako problém citových a příbuzeneckých vazeb. Ty nás spoutávají neviditelnými, ale silnými citovými pouty. Hlavní hrdinka přijde při autonehodě o rodinu a řeší problém, do jaké míry se může osvobodit od svých vzpomínek a citů. Její sousedka pracuje v erotickém průmyslu a má pocit, že ji to uspokojuje, do okamžiku, kdy na její představení dorazí otec a ona čelí pocitům viny, protože ani ona není osvobozená od své minulosti a rodinné příslušnosti. Osvobodit se může znamenat izolovat se a je to vždycky jen otázka kompromisu mezi nezávislostí a samotou. V 18 letech jsem přišel o otce a řešil jsem po jeho smrti vlastně podobné dilema jako hrdinka filmu. Kieslowski je jako vždy komorní, podává svůj příběh v pomalém tempu s důrazem na vnitřní psychiku svých hrdinů. Celkový dojem: 75 %. (07.04.2009)

Jak zpívá frontman skupiny Žlutý pes Ondřej Hejma - Modrá je dobrá. V tomto případě bych řekl, že Modrá, to je především Juliette Binoche. Silný psychologický snímek o ženě jménem Julie, která při autonehodě ztrácí jak svého manžela ( předního evropského skladatele), tak i syna, uzavírá se do sebe, " pálí mosty " za minulostí, aby nakonec zpětně, díky mrtvému manželovi začala postupně znovu žít a vyrovnávat se definitivně s minulostí ( v podobě dokončení jeho rozepsaného Koncertu pro Evropu ). Každý Kieslowskiho snímek trilogie Tři barvy je především uměleckým zážitkem a to díky precizní kameře, zvolené hudbě a samotné režijní invenci Kieslowskiho, který vždy ví, co chce natočit. To vše spojené s dokonalým výběrem herců, kteří se mu následně vždy za důvěru odvděčí, tím nejlepším možným způsobem ( jako v tomto případě již zmiňovaná Juliette Binoche ) a to strhujícím hereckým výkonem. Jak jsem již psal v samotném úvodu, Modrá je dobrá, nicméně mojí srdcovou záležitostí a " emocionální rozbuškou " je mistrova Červená. To je již ale zase jiný příběh...... :o) (19.03.2010)

Krzysztof Kieslowski prišiel so zaujímavým nápadom tejto trilógie, no už prvý diel na mňa nijak zvlášť nezapôsobil. Podľa mňa obyčajný umelecký film o žene, ktorá prišla o rodinu a snaží sa s tým vyrovnať. Pomáha jej v tom zistenie nevery svojho muža, aj keď ju to asi zranilo. Z úvodu na mňa nepresvedčivo pôsobil výkon Juliette Binoche, najmä pri zistení, že jej rodina je mŕtva. Neskôr sa to zlepšilo, no že za toto ju chválili, tak to by som si nepomyslel. Ani za psychologický by som tento film asi veľmi nepovažoval, hudobne, farebne, kamerovo, proste efektne to bolo fajn, no podľa mňa príliš obyčajný film. (16.06.2013)