Tři barvy: Modrá

Je tezke neco napsat k tomuto filmu. Jsou zde dominantni tri filmovi cinitele a to: Hudba, krasna hudba, ktera zvolna prolina celym filmem, a je to zakladni pilir filmu, na kterem pak stavi vykony hercu, coz je druhy cinitel. V cele s Juliette Binoche, nestastnou hrdinku, ktera ztrati v jeden okamzik vse, na cem ji v zivote zalezelo. Postupne se ji vsak dari s tezkou situaci bojovat a hlavne za pomoci pritele jejiho muze Oliviera znovu zacina zit. Presne tyto hercke vykony ladi s peclive vybranou hudbou, a vytvareji tak perfektni spojeni, ktere zachytila mistrna kamera, coz je posledni, treti cinitel filmu. Kamera je zde opravdu detailni, zachycuje vse, i to ceho by si clovek ani nevsiml, co by mu nepripadalo v dany okamzik dulezite, ale prave to nedulezite, je mnohdy zasadni a je potreba si toho vsimat. Dohromady spolu vytvareji tento nadherny film, ktery rozhodne stoji za shlednuti. Ja sem v danem zanru novacek a od Kieslowskeho je to prvni film, ktery sem shledl a tak si nemohu dovolit ten luxus srovnani s jinymi filmy, ale i bez toho film upoutal moji pozornost, a nemohu se dockat na 2 dalsi filmy teto trilogie. (12.07.2006)

Juliette na mňa vždy pôsobila takým chladným a tajomným dojmom, a aj keď niekedy hrala ženu s citmi, tak som jej ich nejako neverila. Táto rola jej naozaj sadla. Všetko som jej verila, ten šok z novej situácie, to ako chcela zabudnúť a ako sa chcela odstrihnúť z minulého života. Spojenie príbehu, skvelých záberov a predovšetkým hudby sa Krzysztofovi naozaj vydarilo na výbornú. (12.06.2015)

Na to, aby ste si užili film Tri farby: modrá, musíte ho precítiť. Netreba ho chápať, netreba ho rozoberať, treba ho prežiť. Dopomáha nám k tomu neuveriteľne sugestívna a hlboká hudba a výkon Juliette Binoche. Hudba ako keby nám dovolovala a dopomáhala sa dostať do hlbín utrápenej ľudskej duše, hlbokej a tichej ako "modrý" bazén. Film je nepredvídateľný rovnako, ako rozhodnutia človeka, ktorý nevie, ako a či vôbec ďalej a ktorému dopomôžu k zásadným životným rozhodnutiam nepredvídateľné náhody. Odkaz našej minulosti nás môže naviesť na nový životný smer, preto by sme sa jej nemali úplne zriekať. (19.11.2012)

V komentáři k Červené jsem napsal, že je to nejsympatičtější a patrně nejlepší část trilogie. V případě modré je to ale látka, která je mi tématicky nejbližší. Kieslowski totiž pojal pojednání o svobodě jako problém citových a příbuzeneckých vazeb. Ty nás spoutávají neviditelnými, ale silnými citovými pouty. Hlavní hrdinka přijde při autonehodě o rodinu a řeší problém, do jaké míry se může osvobodit od svých vzpomínek a citů. Její sousedka pracuje v erotickém průmyslu a má pocit, že ji to uspokojuje, do okamžiku, kdy na její představení dorazí otec a ona čelí pocitům viny, protože ani ona není osvobozená od své minulosti a rodinné příslušnosti. Osvobodit se může znamenat izolovat se a je to vždycky jen otázka kompromisu mezi nezávislostí a samotou. V 18 letech jsem přišel o otce a řešil jsem po jeho smrti vlastně podobné dilema jako hrdinka filmu. Kieslowski je jako vždy komorní, podává svůj příběh v pomalém tempu s důrazem na vnitřní psychiku svých hrdinů. Celkový dojem: 75 %. (07.04.2009)

Musím zopakovat to, co jsem napsal u Červené: dokonalý a bezchybný film. Červená sice stojí o stupínek výš díky své větší komplexnosti, ale i v Modré prakticky každá věta, replika, dialog představuje hlubokou myšlenkovou studnu, prakticky každá scéna má svou pocitovou barvitost, v tomto případě ve vážných hřmotných tónech depresivních modrých odstínů... Moc se těším na Bílou a přes extrémně vysoká očekávání nějak ani nemám strach, že bych mohl být zklamaný. (04.09.2009)