Amatér

Nádherné, zmes rôznych pocitov, ktoré vo mne ešte dlho rezonovali. Ide hlavne o obsah. Jedna maličkosť, jeden úmysel a ako sa môže všetko zmeniť a vyvinúť. Chcel len filmovať svoju dcéru a nakoniec sa z neho stáva celkom úspešný filmový amatér. No ale za akú cenu? Všetko v živote niečo stojí, aj nečakaný úspech so sebou prináša svoju temnú stránku.... Tiež sa mi páčilo ako vzdal autor poctu filmu, hlavne v súvislosti s úmrtím tej susedky a smútkom jej nešťastného syna. To bol krásny dialóg. Silný nadpriemer. 85/100 (29.03.2019)

V poslednej dobe som sa nedostával k filmom, ktoré som chcel vidieť, iba k filmom, ktoré mi boli na rôznych kanáloch ponúkané. Amatér je výnimkou. Nie je to film, ktorý ohromí príbehom, skôr stvárnením procesu postupného pohlcovania človeka niečím, čo v človeku hypertrofovalo z počiatočnej neškodnej myšlienky a kvôli čomu sa postupne mení celý jeho život a hierarchia hodnôt. Film má úžasnú atmosféru, ktorá sa divákovi dostane pod kožu, i keď to tak spočiatku vôbec nevyzeralo. (13.06.2021)

Naprosto geniálni : Kieślowski a Stuhr, od prvého pána režiséra, som už niečo videl, a vždy to bolo za plný počet, druhého pána herca z počutia poznám, ale ešte som s ním žiadny film nevidel, myslím si, že tento, je jeho najlepší ? Raz Lenin povedal zaujímavú myšlienku : „Film, to je to najdôležitejšie umenie” ! , a postava 30. ročného Filipa, je toho názorným príkladom. Kúpil si za dva mesačné platy, 8 mm kameru, s ktorou chcel priblížiť prvé chvíle novonarodeného dieťaťa, ktoré je predo dvermi. Chýry sa rýchlo rozšíria, že Filip disponuje novou kamerou, a tak ho šéf podniku, kde pracuje, požiada, aby nakrútil akýsi dokument k 25. výročiu založenia firmy... Od tohto okamihu, to pôjde s ním z kopca, načisto podľahne tomuto umeniu, že sa postupne odcudzuje všetkým, s ktorými bol v kontakte, najmä so ženou, ktorá nemá pochopenie pre jeho novú vášeň. Filip je filmom strašne posadnutý, až mu to prerastá cez hlavu, a ja to pozorujem nevídaným, strhujúcim priblížením cez režisérske OKO + samotného Filipa, ktorý sa na svet okolo seba, pozerá oveľa kritickejšou optikou, ako tomu bolo dovtedy. Skrátka, zoznámenie sa s niečím, čo zo začiatku vyzeralo úplne neškodne, len zachytiť zábery dieťaťa, rodiny, sa postupne vyvíja do čohosi, čo má naň fatálne následky... V snímku si zahral samého seba, slávny poľsky režisér K. Zanussi. Extrémne pôsobivý film, ktorý som mal vidieť, už pomerne dávno... (11.12.2016)

Největší umělecké srdce má vždy amatér, aneb svět je takový, jak ho sami (ne)vidíme. Nečekaný, ale o to zásadnější životní krok poskytuje možnost úniku z panelákového marasmu, který ovšem okem osmimilimetrové kamery vypadá nádherně. "Přišlo to jen tak, samo od sebe..." Klasický kamínek spouští lavinu, jež postupně pohřbívá rodinné štěstí, odehrávající se za kamerou. To je Amatér. Příběh všední obyčejnosti, ve které hledáme všichni to samé. Krásu a lásku. (29.11.2015)

Polská "vlna morálního neklidu" přinesla řadu nových impulsů podobně jako ruská kinematografie gorbačevovské přestavby. Krize komunistických režimů po srpnových událostech v Československu se dále prohloubila a vznikl tak prostor, ale i potřeba pro ještě vyhrocenější kritickou sebereflexi než po Chruščovově projevu na XX. sjezdu KSSS. Kamera a její pohled z tohoto hlediska jaksi spontánně přerůstají do zrcadla společenské kritiky, která od kritických záznamů všedního dne dospívá až k nižším a postupně i jádrovým nomenklaturám všeho druhu. Filmový amatér-panegyrik se svou nesmlouvavou důsledností mění v až takřkadisidenta. Strohý dokumentární záběr se mění ve vlastně rafinovanou poetiku a iluze, že se nejedná o uměleckou reflexi, ale o skutečný příběh, se stává takřka dokonalou. Účinek filmu to jen dále zesiluje a umocňuje. Jerzy Stuhr osvědčil své nevšední kvality i v jiných filmech (např. SEXMISE). Pokud bychom v naší kinematografii hledali srovnatelné paralely, musíme jít dále do minulosti, ke kinematografii vlny šedesátých let (Kožíkova ČERNÁ OVCE, UCHO, BÍLÁ PANÍ, STARCI NA CHMELU). Normalizaci v našem slova smyslu Polsko nepoznalo ani po událostech ledna 1981. A nepoznalo ani srovnatelnou emigraci řady tvůrčích individualit (Forman, Passer, Blažek ad.) v českém a československém rozsahu a dosahu. To ovšem nesnižuje kvality tohoto Kieszlowského filmu a jeho průkazně nadčasovou hodnotu. (20.10.2007)