Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Irène Jacob, Philippe Volter, Halina Gryglaszewska, Sandrine Dumas, Jerzy Gudejko, Kalina Jędrusik, Aleksander Bardini, Władysław Kowalski, Jan Sterniński (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Krzysztof Kieślowski je patrně jediný režisér z postkomunistických zemí, který si svou tvorbou udržoval vysoký celoevropský a i světový kredit. U nás si ho ceníme od jeho slavného AMATÉRA (1979), ve světě se však důsledně prosadil až svým televizním DEKALOGEM a filmem DVOJÍ ŽIVOT VERONIKY (1991). Důsledně v nich pokračuje v originálních analýzách vnitřního světa člověka, kde zůstává vždy mnoho tušeného, nevyřčeného a kde se nahodilost a nutnost, rozum a city pohybují v určitých kruzích. Kieslowského spojení metafyziky a hlubokého zájmu o osud jedince se realizuje v působivé formě, vyznačující se přesností a zároveň i mnohovýznamovostí.
Zvláštní příběh dvou identických dívek, Polky a Francouzky, lze vnímat v nejrůznějších rovinách. Divákovi se záměrně otvírá nekonečný prostor pro úvahy a reflexe. Zatímco "polská" Veronika dává před láskou k muži přednost lásce k hudbě, a proto také umírá, "francouzská" Veronika volí zdánlivě "příjemnější" životní cestu. Obě ženy, které se náhodně setkají jen na dálku a na kratičký okamžik, trpí stejnou srdeční nemocí, mají stejná gesta, používají stejné předměty. Také vztah k otcům je velmi podobný. Zatímco první umírá pro lásku k umění, druhá nachází - jakoby v podvědomí poučena jejím údělem - životní lásku k muži, který je možná strůjcem jejich příběhu. Záhadné věci se tu dějí s neuvěřitelnou přirozeností a jednoduchostí.
Kieślowski pomocí dokonale propracovaných detailů vytváří strhující až mystický obraz, naplněný zvláštní emoční silou a vymykající se v mnohém současným kinematografickým trendům. Obrovský podíl na vyznění filmu mají kameraman Sławomir Idziak, hudební skladatel Zbigniew Preisner a především představitelka obou Veronik Irène Jacobová. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (236)
Skutočne úžasný zážitok. Forma nezaostáva v ničom za obsahom a obraz spolu s nádhernou hudbou oškriabali nánosy zo všetkých kútov mojej duše. Maryla vystihla najzákladnejší pocit z toho kotla, ktorý preteká. Každí z nás občas umiera a zároveň dostáva druhú šancu. Je škoda si to neuvedomiť. A tiež vraždí, čo tu hlavným mottom nie je, napriek tomu to spomína inde. Myslím , že smútok duše režiséra je pozbieraný z mnohých životov a aj tak ešte nechal pre mňa, či pre Teba. Milujem jeho ohľaduplný žiaľ, pozbavený nánosu teatrálnosti, tak skutočný a trvácny, ako len melanchólia môže byť. Ďakujem. ()
Od tohoto jsem si sliboval trochu víc. Námět je výborný a za začátku jsem byl spokojen ale poté se pro mě tento film stával čím dál tím víc těžko uchopitelným. Kritizovat ale budu snad jen hudbu ze které jsem opravdu nadšený nebyl jinak nic, protože to je určitě kvalitně natočený snímek do kterého jsem se jen těžko vžíval a to není až taková chyba filmu ale moje. Nakonec poděkování kvůli zřejmé inspiraci jak už tu někteří píšete pro Amélii z Montmartru, která je pro mě mnohem snadněji uchopitelnější a celkově hodně oblíbený film. ()
Dva světy. Dvě ženy. Dvě těla. Ale duše je jedna. Jedna neklidná trápící se duše, milující hudbu a žijící ve stesku osamění. Snad teprve až zemře naše alter ego, můžeme začít znovu žít. Kieślowski nám předává svou hlubokou osobní zpověď, když nechá zemřít své polské Já. Krakovské Já prožívající období životního rozpuku, ale bez hlubšího smyslu. To musí být ukřižováno, aby se zrodilo něco nového. Jeho Pařížské Já, které se vylíhne jak motýl z kokonu housenky. Nyní může milovat, může žít. Až se nakonec pomocí metafory loutkaře dobere pravdy, co vše ho to stálo. Co jsme museli zaplatit. A tak se vracíme znovu na začátek. Do těžké skepse o neexistenci štěstí. _____Kdo má rád hloubavé filmy a rád hledá vzkazy v náznacích, zde si přijde na své. Kieślowski totiž natočil film, kde můžeme v každém záběru hledat skrytý vzkaz s neochvějnou jistotou, že ho najdeme. 83% ()
Asi jsem čekala víc, ale tohle byl jen prachsprostý průměrný film. S Kieslowskim obvykle splyneme v jednu bytost, která se nepozorována stává součástí děje. Veronika si nás všimla hned na začátku a odmítla mi dovolit vstoupit. Tak jsem musela zpovzdálí pozorovat, co se s ní děje. Možná to bylo tou nemístnou vzdáleností, tou odtažitostí, nebo jen tím chladem, který z filmu sálal, ale postrádala jsem obvyklé Kieslowského mystično. Nudila jsem se. ()
Dvakrát dvě hvězdičky... ;-) No nevím... I když Veronika(qe) byla půvabná až k pláči... Dobrý nápad a silné téma, rozmazané ovšem zbytečně přílišnými hereckými kreacemi... - - - P.S. Každopádně - ten dramaturgický tah čétédvojky - Resnais a Kieslowski - jeden den a za sebou - to je dvojí projekce o život... ()
Galerie (45)
Zajímavosti (6)
- Filmový štáb sa skladal sčasti z Francúzov a z Poliakov. Okrem poľskej verzie existovali aj francúzske verzie filmového scenára. (Zdroj: moviemania.sk)
- Francúzska verzia scenára sa musela pre Irene Jacob (Veronika) prekladať z francúzštiny do poľštiny 15-krát, starostlivo vyberať slová a vypilovať dej. (Zdroj: moviemania.sk) (classic)
- Snímku nakrúcal Kieslowski v spolupráci s francúzskymi filmármi od novembra 1990 do marca roku 1991 v poľských mestách Lodž a Krakow, ale aj vo francúzskom Clermont Ferrande a v Paríži pri účasti poľských aj francúzskych hercov. (Zdroj: moviemania.sk) (classic)
Reklama