Nymfomanka, část I.

Přerušená onanie. Tuhle metaforu můžete číst v zásadě dvěma způsoby. 1. Vytržení z hluboké fascinace při sledování těkavého dialogu stárnoucího kulturního muže (Seligmana) a impulzivní, živočišné ženy (Joe), která mu líčí své sexuální zrání s důrazem na přízemnost, zatímco on detaily plné poševních sekretů umísťuje do sítě paralel, archetypů a postupů klasického umění. 2. Přerušení režijní masturbace Larse von Triera. Třetí hříšník do bizarního psychoanalytického sezení je bezesporu dánský enfant terrible, který před divákem obnažuje významy i svou režijní metodu. Penis Shii LaBoeufa není tou „nejexplicitnější“ složkou Nymfomanky. Tou je způsob, jakým Trier důsledně mění vyzývavé téma v odvěký žánr Bildungsromanu, který po vzoru starých textů v úvodu prozradí, o čem další kapitola bude, co se v ní divák dozví a s jakým záměrem ji vypravěč vypráví. Manýra? Určitě. Funkční? Ne vždy. Vzhledem k tomu, že nemá cenu hodnotit fragmenty, které Trier důmyslně zhodnocuje v průběhu CELÉHO vyprávění. Zůstanu jen u toho, že tohle veřejné sebeukájení, které se nevyhýbá excesu, ale zároveň působí místy na Dánovy poměry možná až překvapivě krotce a kultivovaně, má mojí soustředěnou pozornost na další dvě hodiny zajištěnou. (20.12.2013)

I přesto, že některé situace jsou dobré, tak zase mnoha jiným je věnována zbytečná-nadbytečná pozornost a roztahanost - čímž ztrácí film tempo, čemuž značně napomáhá neustále vracení se do (reality) pokoje, kde si Charlotte Gainsbourgova povídá se Stellenem Skarsgardem a to často velmi nudně a zase roztahaně. 330minutová director´s cut si fakt nechám ujít a kdyby Lars von Trier méně onanoval nad pseudointelektuálním pohledem, mohl to být zajímavý pohled do jednoho života jedné ženy. (30.12.2013)

Lars von Trier je ďábel. Na jednu stranu napsal a zrežíroval erotické drama/porno, kterému Fifty Shades of Grey mohou otevřenou sexualitu jen závidět, na stranu druhou skvělý volnomyšlenkářský film, kterým reflektuje a nepřímo poukazuje o problémy moderní společnosti a skutečnosti, do kterých se ostatní filmaři bojí ve svých filmech byť jen dotknout. Lars je ale dostatečně zvrhlý natolik, aby se do toho vrhnul naplno. Producentskou první kino verzi, co šla do kin loni, jsem si nechal s chutí ujít, ovšem Director´s cut je úplně jiné kafe. Nemluvím jen o absolutní bezcenzurovosti, spíš o celkově syrově podaném zpracování těch nejkontroveznějších témat...80%...[23.9.2014_Cinestar_Černý most] (23.09.2014)

Ja a pán Trier - to je nevyspytateľná kombinácia. Väčšinou sa mi však nepáči, čo natočí, aj keď jeho tvorbu rešpektujem, no myslím si svoje.Tak ako aj v tomto prípade. Mojou motiváciou k vzhliadnutiu Nymfomanky bola predchádzajúca výborná Melanchólia. Nymfomanka I. stojí na princípe symbolov, retrospektívy a návratu do čias detského veku a skúseností, kde to celé vlastne začalo, pokračovalo, vyvíjalo sa a zostalo stáť. Prepojenie retrospektívneho rozprávania a analýzy toho obdobia v rozhovore mi prišlo veľmi prvoplánové a nie vychytralé a vôbec nie šikovné. Ak mala byť Nymfomanka štúdia či analýza ženskej sexuality, prvá časť Nymfomanky na to šla celkom dobre (aj keď by to chcelo viac psychickej analýzy), tragickejšie bolo už jej pokračovanie. (02.12.2014)

Kdyby "pan umělec" von Trus natočil čtyřhodinovou pičovinu o míchání betonu, vsadím se, že by tu poďobaní hloubaví hošíci naprosto stejně veřejně masturbovali nad tím, jak skvěle se mistrovi povedlo zachytit psychologický rozklad vody v excelentním přesahu cementového potěru, jak hluboce filosoficky dávkoval štěrk do mísící se směsi, a nebo jak si svým veledílem tropí žerty ze všech zkušených polírů (To ti méně hloubaví.). Hovno, ani tak, ani tak! Prostě by si na wykydpédii načetl pár betonářských pouček, a pak by kamerou čuměl do točící se míchačky z extravagantních úhlů, aby to vypadalo kůl a moudře, přičemž by se celou dobu jen míchal beton. I já Larse považuji za velikána. Velikána mezi exhibicionistickými narušenými kokoty. A artoví hnědopichové všech zemí, vytáhněte si hlavy z prdelí. Viděli jste totiž jen další transcendentní, pseudoyntelechtuální blábol dánského egoisty o tom, jak se stal expertem na jeblé krávy s anginou klitoris poté, co si zahulil se svým nudným gynekologem, avšak zapomněl si dělat poznámky, jak by se měla chovat a píchat diagnostikovaná dívka s permanentním svrběním v motorovém pekáči. Ale co. Alespoň jsem se dozvěděl, že "podávat židovský rohlík s vidličkou je slabošské", což považuji za myšlenku roku otce Fura a budu nad ní sáhodlouze rozjímat, dokud nedosáhnu plného souznění se svými čakrami. Jediné, za co jsem "mistrovi" vděčný, je to, že mě nenechal dívat se na šukající Šarlotu Gejnsbrk, takový eksploitejšn by mi dozajista definitivně narušil pohlavní svěžest. Každopádně, jeden díl k dokonalému otrávení a znudění stačil, a tak nymforumcajze s chutí vynechám, a raději si skáknu vyprcat nějakou v rozkroku veselou vdovu, co se u toho netváří jako Frigo, neleží na zádech a unyle nefuní. (18.03.2014)