Nymfomanka, část I.

Pro svůj tvar prakticky nehodnotitelné dílo, které svou strukturou a narativem připomíná spíše obsáhlou knihu než film - ve které je navíc všechno, od rybaření přes Bacha až k Bondovi. Trier mě tentokrát v osobní rovině nesmetl tak, jak se mu to úspěšně povedlo u všech jeho předchozích filmů, působivějších analytických děl ale na druhou stranu moc nenatočil. Bez diskuze dílo génia. (13.01.2014)

,,NĚKTEŘÍ LIDÉ ZÁVISLOST OBVIŇUJÍ, NĚKTEŘÍ JI OMLOUVAJÍ. MĚ OVLÁDAL CHTÍČ, NE POTŘEBA. CHTÍČ ZA MNOU NECHÁVAL JEN ZKÁZU, KAMKOLI JSEM ŠLA.“… /// Joe vypráví svůj dlouhej příběh. O objevení kundy, ženský síly (proč nelétat, když máte křídla…), vymejšlení požitků. Prošukávám se kapitolama… ach jo, Larsi, nějak moc to nepobírám. Film plnej nahoty, šukání a kouření čuráků… Tvá touha šokovat byla jistě uspokojena, ale ve mě to po hodině už nevyvolává vůbec nic. Příhody, který ani neovlivňujou její život (ten ovlivňuje ... se ukaž blamáž…), ve spojení s nevděčnou filmařinou a cílem předvést touhu po zaplnění všech otvorů… snad pokračování ukáže víc, než jen frigidní vagínu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ztrátu panenství můžu vyjádřit rovnicí. Třeba 3+5. (Ne, nic se to rovnat nemá! Nebo …?) 2.) Ve svým okolí mám přezdívku vysavač. 3.) Thx za titule ,,Karpi“ a ,,charel“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (04.04.2014)

Vyjdu-li z axiómu, že podpětihvězdičkový Trierův film je nerealizovatelný, je Nymfomanička vol. I, přestože mi dává slabší divácký zážitek než všech pět dosud viděných, epochálním dílem: Už od první minuty (pravda, i vlivem nezrušitelné před-pojatosti) se mi zdá, že zde Lars Veliký dává zcela otevřeně najevo to, co třeba v Melancholii bylo ještě možno nevidět, popřít nebo aspoň odsunout do pozadí, čemu tady však nelze uniknout, a co se dá shrnout úsměškem „diváku, koukej, jak s tebou vyjebávám – a jak s tebou vždycky vyjebu“. Trier chce, abych se jakýmkoli pochopením, přijetím či nepřijetím jeho filmu blamoval. Ukazuje, že není možnost rozhodnout, zda sleduji umělecky rafinované dílo nebo kýčovitý slepenec, zda jeho účelem je výpověď nebo výdělek (přičemž není žádná korelace mezi první a třetí, resp. druhou a čtvrtou variantou), zda mám právo prostě přijímat to hezké a primárně prodivácké (ať už erotickou nebo komickou složku, vztah s otcem, komunikaci Joe se Seligmanem nebo třeba hned úvodní úchvatný labyrint zdí, myšlenky jako "revolta proti lásce" aj.), nebo mám v tom všem odkrývat kontroverzní parodičnost, nebo onu parodičnost odhalovat jako účelovou plytkost, nebo… Mimořádně kvalitní film nebo kýčovitá sračka? „Hádej“, směje se Trier. Klopotná snaha zakrýt letitou tvůrčí krizi, jak tady někdfo píše? I kdyby, tohle vám k vypořádání se s Trierovou Nymfomaničkou prostě nepomůže. To ale není všechno, on ten účelový reklamní humbuk totiž není jen širší součásti díla (spolu s dílotvorným záměrem dostat do kina co nejvíc platících diváků) – i samotné tělo filmu s tímto humbukem očividně pracuje. I to úvodní nasrávací sdělení o cenzurované verzi se jeví jako součást hry – a opět si můžete vybrat, zda jde o hru tvůrčí nebo výdělečnou – já myslím, že obojí, koneckonců i ta manipulace za účelem vytřískat z toho co nejvíc, je součástí uměleckého záměru. Stručně k tématu: Tvrzení, že má jít o film o ženské sexualitě, je ještě větší marketingově tvůrčí fligna než vše ostatní (snad jen "cantus firmus" lze považovat za povrchní, ale pěkný příspěvek k tomuto tématu) a dokonce ani sexualita samotné Joe zde není něčím, co by se dalo konzistentně uchopit. Nymfomaniac Joe zde nefunguje jako sexuální subjekt, nýbrž jako aktivní sexuální objekt - a o kom se vypovídá, jsou muži, s nimiž se setkává. Joe jako subjek, jako osobnost, nese témata jiná: osamocenost, problematiku libovolného jedince jakožto latentně „asociálního“, problém viny a kulturu "viny". Všechno to ovšem Trier opracovává a kloubí způsobem hodným obdivu, byť způsobem lehkým, jakoby rozvíjením volných variací na titulní zadání. Samotný závěr „Nic necítím“ – tma, s ramsteinským nášupem a upoutávkami na vol. II, je ve všech ohledech tohoto komentáře naprosto epesní tečkou (vlastně pomlčkou). (23.01.2014)

Neúplné... přesto velice slibné. Humorné i temné příběhy že života jsou někdy až zarážející stejně jako některá srovnání. Von Trier jen tak mimochodem vysvětlí tajemství správného muškaření. Možná je to rázným producentským střihem, ale NYMF()MANKA (zatím) nepůsobí jako přehnaně erotický film, ale studie ženské sexuality, která je navíc podaná svěžím a zábavným způsobem. Diváci v kině se smáli na správných místech (situace, která je vtipná pokud se neděje vám) a několikrát naskočili leknutím, ale u nymfo-scén nebyl nikdo pohořšený, na druhou stranu asi ani zklamaný. Herecky nelze vytknout vůbec nic. Špičková sestava, které překvapivě vládne spíš mladičká Stacy Martin (která mimochodem vypadá jako jedna má spolužačka z výšky) než Charlotte Gainsbourg, ale u druhé části to bude spíše naopak. Z vedlejších hrdinů na sebe strhává pozornost Uma Thurman s bezchybnou kreací dokonalé manželky a Christian Slater v roli hodného tatínka. Zatím vynikající a ještě to vypadá, že nezajímavější nás teprve čeká. Zwei Bilder nur ein Rahmen... Ein Körper doch zwei Namen... Zwei Dochte eine Kerze... Zwei Seelen in einem Herzen... (29.12.2013)

Autentické zápisky patologicky závislého nymfomana Ištvána, jež byly nalezeny v jeho laptopu. Jsou to necelé tři týdny, co mu utekla slepice: "Už osmnáctý den bez sexu. Zdá se to jako celá věčnost. V hlavě mám neuvěřitelný rachot, jakoby mi tam cinkalo tisíce příborů, dlaně se mi bez přestání třesou a dole se to bouří. Vidím ji všude. Ráno, když se procházím po své zahradě a myslím na ni, číhám přes plot na sousedův dvůr, kde pobíhá plno jejích sester. Nejradši bych na ně skočil, strhal z nich peří a všechny je osouložil. Ale nemají o mě zájem, žijou si na vysoký noze. Pche, vůbec se s nima nebudu zahazovat, jsou to slepice. Trpím. Třu svým rozkrokem prakticky o vše chlupaté, babička neměla nikdy tak precizně načesaný knír. Moje čivava už toho má taky dost a kdykoliv vidí malý smradlavý předmět oválného tvaru, sevřou se jí hrůzou půlky. Nedávno mě spatřila jak jím křupky a oběsila se na ocasu. Lituji se. Celé dny se jen lituji a usedavě pláču. Nikdy dřív se mi židle nezdála být tak sexy. Strkám ho všude, kam mě napadne; do vysavače, do hlíny, do odpadků, do termixu, do ženy, ale nic mi nenahradí tu její sladkokyselou čokodírku. Nedávno jsem si otevřel mrazák a tam zahlédl zmražené kuře. Snažil jsem si zachovat chladnou mysl, ale bylo to silnější než já. Okamžitě jsem se ztopořil, protrhl obal a přirážel s vervou sobě vlastní. Bylo to velice příjemné a klidně bych si to zopakoval znova, ale ti vyděšení zákazníci v Tescu měli jiný názor. Zavřeli mě na psychiatrii. Tady se nemohu pomilovat téměř s ničím a čajový sáček se prakticky ihned protrhne. Šílím z toho. Prosím, vrať se mi..." (02.10.2014)