Život je pes

Hugo Haas byl nesporným komediálním talentem a já jeho tvorbu nemám vůbec zmapovanou. Po vynikajících filmech Ať žije nebožtík a Tři muži ve sněhu je tohle další Haasova vydařená komedie, kterou jsem viděl, i když mám pocit, že nedosahuje kvalit výše jmenovaných. Tohle je vskutku lehčí žánr, na který příliš netrpím, jelikož málokdy snesu takové ty bezproblémové, veselé a nekomplikované charaktery postav, jimiž se to v komediích tohoto druhu jen hemží. Na druhou stranu Hugo Haas si mne brzy získal a Adinu začínám nepokrytě obdivovat jako herečku mnoha tváří (v každém filmu co jsem viděl je úplně jiná). Pištěkova otcovská dobrota je již klasikou a tak výsledkem nemůže být nic jiného než velmi slušná zábava. 70% (21.04.2011)

Haas udělal dobře, že Mandlové nabídl roli v tomhle filmu. Měl k tomu, pravda, i pragmatické důvody, protože si Mandlovou na debaty o filmu nastěhoval k sobě domů, kde spolu s Fričem projížděli přes den scénář. No,a na noc Mandlová už zůstala. Život je pes byl ohromný kasovní úspěch a posunul Haase mezi filmové hvězdy. I po těch letech vidíme proč - Haasovo herectví neuráží ani dnes a film je tak roztomilou komedií s Haasovou samomluvou a přeskakováním mezi rolemi skladatele a jeho imaginárního strýčka, že je člověku po jeho skončení tak nějak příjemně připitoměle veselo. (22.10.2012)

Zdalo sa mi, že 81 % je dosť dobrým dôvodom na pozretie si toho prvorepublikového filmu. Spočiatku ma neodradil ani Hugo Haas, na ktorého mám nediagnostikovanú alergiu. Film je zaradený do žánra komédie a ja ho môžem prirovnať k Burianovým komédiám, bez Vlastu Buriana. Ešte že sa tam vyskytla Adina Mandlová, inak by som jednu hviezdičku ušetril. (02.02.2024)

Úžasně vtipná a nadčasová komedie s geniálním Hugo Haasem. Jeden z mých nejmilejších prvorepublikových filmů. Ten nikdy nezestárne. Navíc ta Adina se svojí blond hřívou! Sice herectví né nijak extra dokonalé ale v žádném filmu jí to tak neslušelo. Ta by svým vzhledem z fleku strčila do kapsy i současné americké herečky. Příběh je to sice prosťounký ale to už je u prvorepublikových filmů běžné, důležité je, jak to je natočené. (13.03.2012)

Strandičky, na to vás užije! Kdo je to ale ten "vás"? Tohle je přece rodinný film; tak se na to podívejme z pohledu rodiny. Naše rodina zahrnuje 4 generace od sebe vzdálené zhruba 25 let. 1. Třiadevadesátiletá babička (moje matka): Ještě před pár lety jsem jí pouštěl Haasovy filmy z USA. Líbily se jí. Haas je pro ni pořád velký sentiment. Smysl těchto, ad libitum opakovaných srandiček, by pro ní už nebyl. ¨Postavy synovce, lektora a profesora, by pro ni byly už jen zmatečné. 2. Já a žena (na film jsme se dívali spolu): Po očku jsem se na ní koukal s žádostí, aby řekla: "Vždyť je to na jedno brdo, podíváme se na něco jiného." Dokoukali jsme se do konce. 3. Děti (máme tři): Pro ně by to asi bylo nejpříhodnější. Do pěti jsou v práci, pak jejich děti, a pak něco nenáročného, odpočinkového, rozptylujícího. 4. Vnuci (máme jich 7): Nedávno mi nejstarší z nich řekl (u příležitosti "Vynálezu zkázy"): "Řekni mi dědo, proč bych bych se já měl na něco takovýho koukat". Tady už cesta vůbec nevede. Jsme na konečné. Vystupovat. (05.02.2018)