Stopy

Nádhernej film, kterej zbytečně neřeší, kvůli kterejm vlastně problémům se Robyn k pouti rozhodla, ale místo toho ukazuje, jak těžký (ale i hezký) něco takovýho může bejt - ať už jde o tu cestu jako takovou, nebo o samotu s ní spojenou. Vlastně ani nevim, díky čemu přesně (na mě) ten film funguje tak přirozeně a tak hezky, jak funguje - jestli díky skvěle padnoucí hudbě, dobře vybranejm hercům (Wasikowská reálnou předlohu sice asi lehce přikrášluje, typově to ale sedí hezky - a třeba Adam Driver jako Rick Smolan je naprosto úžasnej, a to včetně toho jeho přerodu z totálního debila na někoho, komu na Robyn skutečně záleží), nebo jestli je to kvůli skvělý kameře a výpravě, díky čemu se na film kouká tak strašně krásně - asi je to všechno dohromady. Sympatický mi bylo i to, jak film nikam nespěchal, a já si tak moh s klidem užívat každou scénu a mít radost prostě jenom z toho sledování samotnýho - v tomhle mi to trochu připomínalo třeba Jarmusche a jeho posledního Patersona. Typickym příkladem tohodle je třeba scéna doprovodu Robyn tim starym aborigincem přes posvátný území - člověk nerozumí vůbec ničemu (to ostatně ani Robyn ne), ale nikomu ani ničemu to nevadí a naopak je z toho jedna z nejhezčích scén. Za mě jednoznačný překvapení a krásnej zážitek. (05.11.2018)

MOŽNÉ SPOILERY - Jakmile jsem uviděla krásnou Diggity, věděla jsem, že to nebude film pro mě. Miluji zvířata a tak jsem ani nepochopila, proč se inteligentní Robyn (která ke zvířatům měla kladný vztah) rozhodla vzít sebou psa, když musela předem vědět, že to rozhodně dobře nedopadne. A navíc střílení velblouda už jen podtrhlo můj silně negativní dojem z celé té výpravy. Já se totiž od začátku soustředila hlavně na Diggity a to ostatní mě míjelo. Pro otrlé to bude jistě skvělý film, ale já dávám jednu hvězdičku Diggity a jednu za Miu, protože je to skvělá herečka i když v této roli jí vidím doufám naposledy. KONEC SPOILERU Ani závěrečný, uhlazující dovětek mně náladu nezvednul. (06.10.2014)

Není to Útěk do divočiny, není to ani Pouť. Je to ale další přenádhernými scenériemi obohacená dobrodružná podívaná s tím správným melancholickým hudebním podtextem, který pohladí na duši, ale více ve vás nezanechá. Samotná Mia Wasikowska je tou herečkou, jejíž hraní vydržíte během těch svižných dvou hodin, avšak rozhodně není člověkem, kterého obličej i řeči byste si museli dopřávat denně. (27.08.2017)

Jinakost jako přednost. Tracks je film zvláštní, v mnohém jiný. Stejně jako hlavní hrdinka Robyn (Mia Wasikowska), která se rozhodla se čtyřmi velbloudy a fenkou Diggity přejít australskou poušť. Robynino putování tak nějak automaticky, až osudově, plyne, za tónů opět zvláštně jiné filmové hudby a ržání velbloudů, jen chvilkami je přerušováno záblesky z minulosti hrdinky. Tyto flashbacky doplňují mozaiku Robynina nitra, které má prostě problém s lidmi. Má fobii z masy, z její senzacechtivosti a vlezlosti, z nedodržování daných pravidel a zvyků (například Aboriginů) apod. Tracks je nepatetické dobrodružství, mimochodem natočené podle skutečné události, o nezdolné vůli a touze dokázat, co jsem si předsevzal a co cítím, že je správné. O potřebě dotknout se svobody a uniknout… Věřím, že když uváznete na příliš dlouhou dobu v jednom bodě, nejlepší je hodit granát tam, kde stojíte, a skočit a modlit se. (05.10.2014)

Ty, co neumí být sami se sebou, tahle předlouhá cesta Robyn Davidson australskou pouští k smrti unudí, pro mě byla krásná a pohlcující. Její představitelka Mia Wasikowska nesla na svých bedrech celý film silně a elegantně, záběry na vnitrozemí a velbloudy byly víc než nádherné, domorodec Mr. Eddy moc milej a až na pár drobností (nezakrytá ramena před sluncem?), se film odvíjel naprosto přirozeně. Potěšila mě věta "slova jsou přeceňována", a ať jsem klidně v hodnocení osamocenej poutník, dávám jasně za nejvíc. (20.10.2015)