Carol

Pouto nejsilnější v ryze ženském podání. Snímek, stejně jako onen klasický britský titul, ani na chvíli nepostrádá osudovost z náhodného setkání, jež zahoří láskou a nákloností, a komplikovanost, z toho vztahu plynoucí. Pomalé tempo, kostýmy, podmanivá hudba a dvě ženy, přičemž Rooney Mara mě těma svýma očima doslova hypnotizovala od začátku až do konce. Silná koncentrace emocí. (26.02.2016)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film je kritikou hodnocen dobře prostě jenom proto, že je dobře natočen, vypadá pěkně a je o tom, že se dvě ženy mají rádi a je to podáno přirozeně. Jenže já jsem se prostě nudil. Mně ten snímek přišel naprosto o ničem. Drama je zde podáno neskutečně přímočaře, dost se zde používá zkratka, která deformuje gradaci... Ne, tohle mě prostě nezaujalo víc jak na ten průměr. (01.02.2016)

Carol je film založený čistě na hereckých výkonech Cate Blanchett a Rooney Mara. Obě tady totiž hrají to, co je po nich žádáno. Cate je krásná, dominantní a přesně ví, co chce. Rooney je pro změnu krásná, tichá a v srdci se jí to pere. Nebýt ale jedné nevýrazné narážky na naší zemi, nebyl by v dialozích pořádnější moment, kdy by to stálo za to, abych se víc do dialogů zaposlouchal. (29.02.2016)

Svým stylem možná nejvíc „straight“ film Todda Haynese. I Daleko od nebe bylo více meta-komentářem k melodramatům Douglase Sirka než čistou, vtahující a univerzální love story. Carol je pro mne zralým dílem režiséra s pokorou vůči příběhu a herečkám, který sobě ani divákům nepotřebuje nic dokazovat (ano, pomrkávám na tebe, Alejandro). Svou očistnou jednoduchostí, za kterou ovšem tušíte dlouhé přemýšlení nad každým záběrem, mi připomněla Leanovo Pouto nejsilnější. Také tady začínáme jednou z posledních scén (kterou v závěru vnímáme ze zcela jiného pohledu), také tady jsou rovnoměrně zohledňována hlediska obou zamilovaných, také tady jde o zapovězenou, společensky nepřijatelnou lásku. Hrdinky však musejí své emoce skrývat ještě obezřetněji než Leanovi milenci. Jejich vztah je vnímán jako obscénní nejen morálně, ale i legálně, což vyprávění obohacuje o znaky krimipříběhu. Svou interakci musí Therese a Carol omezovat na letmé doteky, ostýchavé pohledy z očí do očí a navenek nevinné konverzování. Více nám toho mnohdy prozrazuje jejich pozice v záběru, prostředí, v nichž se nacházejí, objekty, které je doplňují (nebo nám brání je lépe vidět). Proto zřejmě mnozí film shledávají akademicky chladným a odtažitým. Volil bych spíše slova „decentní“ nebo „uměřený“ – film není upředen z velkých emocí a vykonstruovaných dějových zvratů, ale z drobných gest a pohledů, jimiž spolu Carol a Therese pro absenci jiného slovníku komunikují až do bodu, kdy se již nemohou vrátit ke svým dřívějším identitám, dál předstírat, že jsou někým jiným. Zásluhou tušeného, ale nevyjádřeného film nepostrádá dramatické ani erotické napětí, které by při větší explicitnosti nebylo dosažitelné. Do hledání vztahové rovnováhy Haynes smysluplně zapojuje několik málo motivů (jízdy autem, symbolu uzavřeného mikrosvěta hrdinek i jejich nenaplněné touhy po svobodě, získávání jistoty a přejímání moci nad pohledem a reprezentací fotografováním) i vedlejší postavy, z nichž ani jedna nakonec neslouží jenom k tomu, aby Carol/Therese měly záminku k verbalizaci svých pocitů. Podobně jako Pestrobarvec petrklíčový, ani Carol není jen o vztahu lesbickém. Stejnou nejistotu, jak vyjádřit pocity, pro které nezná slova, zažil zřejmě každý zamilovaný. 85% (18.04.2016)

Film je velmi podobný své knižní předloze, což znamená, že první polovina se dost vleče a je zdánlivě o ničem a ta druhá se trochu rozjede a nabízí hodně zajímavý příběh. Todd Haynes se s tím popasoval se ctí, ačkoli to, co v knize tolerantnějšímu čtenáři projde (tj. dlouhé popisy a vhled do psychologie postav), ve filmu nefunguje a celý tak působí zdlouhavě a chvílemi i nudně. Haynes si ovšem pomáhá takřka dokonalou dobovou výpravou a atmosférou, z níž je takřka hmatatelné, že románek, který se zde odehrává, nemůže společensky projít. Naštěstí se mu podařilo film výtečně obsadit, protože Cate Blanchettt i Rooney Mara jsou naprosto famózní, své postavy znají skoro dokonale a dávají najevo i ty nejmenší emoce, které cítí a v neposlední řadě mezi nimi funguje přesně taková chemie, která by probíhat měla. Zásadními problémy tak zůstávají délka, která je vzhledem k roztahané první polovině trochu přestřelená, a především tempo, které je extrémně a zbytečně pomalé a ze sledování činí náročnější zážitek, než by bylo záhodno, což je u tohoto příběhu opravdu škoda, protože určitě nejde o lacinou červenou knihovnu, jak tu mnozí píšou. Jen by v tomhle případě neškodilo pojmout celý film trochu "user friendly". 60% (18.04.2017)