Two Nil
Dva nula
VOD (1)
Obsahy(1)
Na fotbalovém stadionu v centru Prahy se chystá největší fotbalový zápas roku, Sparta dnes večer hraje se Slavií. Začíná přímý přenos. Dvacet dva filmových kamer ale tentokrát nemíří na hřiště, nýbrž do hlediště. V něm se totiž nachází velmi různorodá a vtipná společnost, která stojí za pozornost víc než samotný fotbal: jsou tu upovídaní pořadatelé, pečlivě oblečené dámy z VIP, rozjívení žáčci fotbalové přípravky, distingovaní intelektuálové, fanatičtí sázkaři, dezorientovaní italští turisté, chlapáčtí členové ochranky nebo třeba známí komentátoři jedné televizní stanice. Ti všichni sem přišli sledovat stejný zápas, každý z nich jej ale prožívá po svém. A každý se přitom projevuje takový, jaký doopravdy je. Jeden se ptá, jestli se smí fackovat tchýně, druhý pátrá, kam se v Chile podělo prezidentské pero, třetí se třese, zda dostane trest za použití slova gorila. Před očima nám tak postupně ožívají různá patra tribuny i různá patra dnešní společnosti. A humor a autentičnost tu nakonec vítězí 2:0. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (92)
To je doslova krása v čistém provedení, která má příliš mnoho chyb. Abrahám to prostě místy podělal. Některé nepochopitelné záběry, zbytečně natahování děje, ale stejně velmi nadprůměrný snímek nejen české kinematografie. // 16. MFDF Ji.hlava ()
Dva nula není primárně originální v tom, jak obrací pozornost od sledovaného k divákovi, ale v tom jakým způsobem tak činí. Předem byl stanoven záměr natočit reakce specificky vybraných diváků během fotbalového derby Sparta – Slavia. To by samo o sobě šlo nezávisle na průběhu zápasu natočit fádním způsobem, kdy by si kamera prostě postupně vybírala atraktivní reakce různých protagonistů. Pavel Abrahám však v Dva nula pracuje mnohem rafinovanějším způsobem. Samotný průběh zápasu mu slouží jako odrazová rampa, neboli lépe řečeno systém zvenku stanovených omezení, ve kterých se může pohybovat. Na základě těchto omezení pak staví vlastní strukturu filmu, která překračuje pouhé zachycení diváckých emocí. Je to především tří minutová sekvence, kdy dá Leo Kwueke dva góly, kde samotná forma překonává obsah a film se tak dostává na další rovinu. Může se zdát, že dva rychlé góly byly pro atraktivitu Abrahámova filmu spása, ale naopak to byla ta největší překážka, kterou bylo nutno překonat. Zde mohl film selhat, ale díky rafinovanému využití tří minutových sekvencí, které postupně zachycují reakce všech protagonistů, rohový praporek a později i letenské topoly, využili tvůrci veškerý potenciál, který jim tento vývoj nabídl. Zajímavé a mírně podvratné je především včlenění tří minutového detailního statického záběru na rohový praporek, do kterého se čas od času dostane některý z elementů fotbalové dění a zbytek si můžeme domýšlet pouze podle zvukové stopy. Působí zde napětí neviděného, které nutí ke zvýšené aktivitě čtení jinak fádního záběru. Zcela opačně pak působí záběr na letenské topoly, který má spíše uklidňující efekt, který je žádoucí po dramatu prožitém přímo v ochozech a především u rohového praporku. Kapitolou samou o sobě je výběr hlavních protagonistů a zejména skutečná autenticita jejich chování před kamerami. Abrahám lze vybral to nejlepší, co podle jeho několikaletých zkušeností Letná nabízí. V konečném sestřihu se prý snažil vybrat právě reakce, které byly podle jeho uvážení nejvíce spontánní a eliminovat ty „kamerou vynucené“. Zda se mu to opravdu povedlo je sporné, ale přinejmenším roh pana taxikáře „x“ zcela vládne a jeho obraty mu věřím do poslední repliky (2 :0)) [LFŠ 2012 - hosté: Pavel Abrahám, Tomáš Bojar] ()
TAK URČITĚĚ! Jsem od toho čekal teda více. Zajímavý nápad a koncept. Avšak provedení trošku pokulhávalo. Náhled do derby Sparta vs Slavie z několika různých úhlů. Od sparťanského/slávistického fanouška, přes komentátory a sekuriťáky až po businessmany a 16ti leté pipky. Já bych teda raději ocenil, kdyby se to drželo jen u zapálených fanoušků z obou sektorů. Mělo by to lepší atmosféru. U ostatních bylo až moc vidět, jak je to strojené a připravené dopředu. A ta délka ? Ach, skoro 2 hodiny, málem jsem to nevydržel. PS: ti dva žáčci z přípravky jsou skvělí :D ()
Nápad vynikající!! Na dokument jsem se těšil, ale nakonec mě víceméně zklamal!! Zajímavý průřez různými typy fanoušků a celkově lidí na stadionu,od fanatického vietnamčíka přes vymletou zlatokopku až po pořadatelskou službu! Ale proč mam koukat tři minuty na stromy ve tmě?? Nebo na rohový praporek, a různě se plnící stůl?? Možná mi něco uniká, nevim, ale když chci ukázat atmosféru na stadionu, tak to udělam normálně a nemusim poslouchat fandění od někud z dálky a čučet přitom na topoly! ()
V podstatě jen sestřih záběrů na fanoušky, pořadatele nebo komentátory jednoho fotbalového zápasu. Ten sám o sobě není vyloženě důležitý, i když se jedná o derby pražských S, ale proto, že lidé zde mluví a reagují bez zábran. Není to vždy příjemné pokoukání, a v tom je síla tohoto dokumentu. Na sebe, bez zábran, se člověk nebude rád koukat. ()
Prazvláštní experiment, který zůstal v půli cesty. Je nesmírně zajímavé pokusit se o jakousi sondu do duše fotbalového fanouška a pozorovat, jak se mění při samotném zápasu. Jenomže to by na to asi tvůrci museli jít trošku jinak. Vzhledem k tomu, že přiznávají, že všichni aktéři o natáčení věděli, vyvstává otázka, do jaké míry se tedy tlumili nebo naopak předváděli. To už nezjistí nikdo z nás. Abrahám se bohužel rozhodl ke dlouhým statickým záběrům a tím si trošku podřezal větev. Sledovat několikrát dokola dvouminutovku, kdy padnou dva góly, je sice super nápad, ale je toho hrozně moc. Ve filmu je to snad dobrou čtvrthodinu a opravdu už to chvílemi nudí. Stejně tak jako podobně dlouhé záběry na topoly před stadionem a rohový praporek, tohle už bylo trošku navíc. Na tvůrcích je vidět, že mají velký talent a odvahu a některé záběry jsou kompozičně i výtvarně řešeny výborně, bohužel selhávají v dramaturgii, která není úplně ujasněná a působí hodně natahovaně. O žánru se dá taky spekulovat, protože o čistý dokument podle mě nejde. Nicméně oceňuji nápad, invenci a pokus. Škoda, že je to tak dlouhé a v podstatě neucelené. Jde jen o sled epizod, které nic nepropojuje a jsou odděleny příliš ostrými střihy. Opravdu škoda. 50% ()
Už dlouho mi žádný film neudělal takovou radost, už dlouho mě žádný film nenutil smíchem a napětím kousat se do ruky. Film o fotbale - pro snobské intelektuály. Atraktivní obrazové kompozice, helikoptéra jak od Coppoly, prostřihy jak od Hanekeho, průzračná práce s výběrem materiálu. Je mi úplně fuk, jestli jsou návštěvníci a pořadatelé fotbalových zápasů opravdu takoví idioti, jak by se podle tohoto filmu mohlo zdát, protože já jsem se nesmála jim samotným, ale způsobu, jakým Dva nula s jejich postavami pracuje. Navíc mi tento film dokázal kvalitně zprostředkovat pocit z takové události, energii masy lidí, která společně něco prožívá. Teď už si dokážu představit, že s vypnutým mozkem by mě takový zápas mohl i hodně bavit. A úplně nejlepší je Jiří Peňás, takový můj objekt identifikace: "To mi přijde docela fotbalové, že nerozlišíš hrneček na čaj od hrnečku na kávu." ()
Jak řekl kamarád, asi dostali grant jen s podmínkou, že to musí mít přes hodinu, nebo byl střihač prostě lempl. O pů hodiny míň a byl by to SUPER film. ()
Koho něco takovýho může vůbec napadnout zdokumentovat právě na derby? Ale je pravda, že takovýhle lidi tu v česku žijou. My jsme tak neskutečnej národ plnej odborníků od pořadatelů přes vietnamce, italy až po ženský. Zajímavý bylo i to jak to funguje v tom studiu přímo na stadionu z pohledu ČT Sport. Beztak to ale bylo někdy až mockrát opakovaný, nechápu ani proč tam byl zrovna ten slávistickej kotel. Kdyby, to bylo líp sestříhaný, potažmo i rychleji, víc událostí, mohlo to bejt ještě lepší. Ale důležitý je, že Sparta v tomhle projektu vyhrála. Mě pobavilo, že si tam střihl vedlejší roli i Robert. Kdo chodí na Spartu, tak ví. ()
Mé hodnocení je velice zabarveno tím, že jsem čekal dokumentární film, jak bylo inzerováno. Místo toho jsem se dočkal několika lidí s porty na fotbalovém stadionu, který slouží jako kulisa pro jejich přehrávání. Zajímavý nápad se slabým provedením. KVIFF 47 nehodnoceno ()
Největším problémem filmu je jeho uchopitelnost. Už samotné zařazení do konkrétního žánru může činit problém. Film se prezentuje jako dokumentární, ale často s přívlastkem komediální, stejně tak jej můžeme považovat za jakýsi experimentální exemplář, oscilující právě mezi těmito dvěma žánry. Ať už jej zařadíme kamkoliv (nejvíce bude spojován asi s dokumentem, ale diváci na něj budou chodit jako na komedii), je potřeba se zamyslet, co se vlastně snaží film sdělit. Když se podíváme čistě na referenční význam, jedná se o jakousi ukázku nebo prezentaci vybraných diváků prestižního českého derby Sparta - Slavia a pohled na jejich reakce, rozhovory, emoce apod. během konaného střetnutí. Divák si z toho může odnést, že fotbaloví fanoušci jsou sprostí burani, VIP návštěvnice přiblblé pipiny atd. Jenomže to není tak jednoduché. Vybraní aktéři jsou totiž uzavřeni do fotbalového světa, kde přebírají právě takovéto role a jejich reakce nejsou ničím zajímavým nebo překvapujícím. Když se posuneme na explicitní význam, můžeme hovořit o tom, že divák zápasu nechává průchod svým nekontrolovatelným emocím a díky tomu, že se ocitá v kolektivu stejně chovajících se lidí, odbourává zábrany a jeho jednání je primárně pudové a bezmyšlenkovité. Takový člověk se takto chová ale pouze v určitých případech a proto nemůže hovořit o žádné sociologické sondě, protože takové chování je od diváků fotbalové zápasu běžné. Najít nějaký implicitní význam by už nemělo cenu, protože film je ve své podstatě chycen do pasti své omezenosti, které jej limituje rozehrát onu několikrát proklamovanou sondu do lidské společnosti. Divák je nakonec konfrontován opakující se řadou záběrů na vybrané účastníky, kteří rozdílně reagují na danou situaci. Dva nula tak může pouze pobavit určitými vtipnými situacemi, které vzniknou z průběhu zápasu. Do jisté míry mají podle tvůrců postavy jednat autenticky, takže komediální situace mohou působit přirozeně a tak umocnit svou grotesknost, je ale otázkou do jaké míry, když vybrané postavy věděly o natáčení filmu a byly si vědomy postavených kamer. Tak jako tak je Dva nula ve výsledku pouze přehlídkou chování určitých jedinců na fotbalovém zápasu. Snažit se v něm hledat něco víc je zbytečné, samotní tvůrci si totiž tuto možnost odepřeli. ()
Nad Letnou letěj gorily od jednoho gólu k druhýmu, topoly šuměj nad lučinou a komunikativní diváci si užívají podle svých schopností. Na Spartě a v Koreji se totiž díky celkovému rozhledu kolektivním sportům daří. Výslednému tvaru by slušelo lepší řazení, více dramaturgických překvápek a změn tempa, ale výsledkem je přes průvodní emise překvapivě snesitelné derby, při němž se hlavami honí myšlenky na míč a na soulož. Jestli ne, tak jsem papež. Slušný nápad za 3-4* ()
Několik vtipných momentů se tu jistě najde, ale je to bohužel hledání jehel v kupce sena. Jednat se o krátkometrážní dokument, vyšla by mi tahle sonda do české společnosti v konečném hodnocení jistě lépe. Hluchá místa typu tříminutového nezáživného záběru na stromořadí poblíž stadionu nutno přeskakovat rychloposuvem. ()
Přimhouřil jsem oči, místy to bylo rozvleklý, ale bylo to fajn, spíš tři a půl... ()
Veľmi príjemný a autentický dokument, ktorý ukazuje futbal ako fenomén, bez samotného futbalu. Výber protagonistov zachytáva rôznorodé spektrum fanúšikov, na ktorých sa mi páčil najmä fakt, že sa dokázali odosobniť od kamier a nehrali nejaké „nacvičené úlohy“. Technicky je tento dokument zvládnutý tiež dobre, a vďaka premyslenému rozmiestneniu kamier ostáva samotné dianie na trávniku na druhej koľaji. V neposlednom rade oceňujem aj odvahu natočiť dokument týmto štýlom, keďže ako sami tvorcovia po premietaní spomenuli, bola to stávka na jednu kartu, keďže nikto nevedel odhadnúť, ako sa zápas bude vyvíjať. Skvele som sa bavil a to je pre mňa pri dokumente tohto druhu základ. 80% IFF Bratislava 2012 ()
Dokument, který je vtipnější než 90 % komedií posledních let. Při zpětném hlubším pohledu je ale vlastně strašně nelítostný a smutný. Definitivně se v něm totiž potvrdilo, že fotbalové tribuny jsou domovem sprostých slov, přetvářky a nezdravého jídla. A bohužel také to, že to zdaleka neplatí jen na tribunách, ale i mimo ně. Prostě čecháčkovství na plné pecky. ()
Já se nasmál jako nikdy.... hvězda dolů za dlouhou stopáž.. Mohlo to být přesně 90 minut jako má zápas a bylo by to akorát.. ()
Fotbal se už nějakou dobu nehraje a možná i proto jsem si teď pustil tohle dílko, které jsem chtěl vidět už dlouhou dobu. Docela jsem se těšil, na konci jsem měl ale rozpačité pocity. Některé momenty jsou skvělé (možná i nechtěně), například výměny názorů komentátorů mimo záběr. Vůbec všechny zachycené dialogy jsou pozoruhodné a vcelku dobře zobrazují různé typy fanoušků na fotbale. Fotbal (a hokej) jsou u nás zkrátka jedny z mála věcí, které dokáží vyvolat hromadné emoce a vášně. Kde jinde najednou se bude pravidelně tisíce lidí intenzivně radovat či vztekat? Mě to baví pozorovat. A co se nepovedlo? Občas byl problém se zvukem a porozuměním, i když chápu, že je to v podobných podmínkách složité. Chápu také, že nešlo o fotbal, ale aspoň pár záběrů pro dokreslení atmosféry tam autoři hodit mohli. No a největší výtka? Zbytečně natahované některé záběry. Mě nezajímá, jak na góly reaguje rohový praporek a stromy kolem stadionu a nepotřebuji to několik minut sledovat. ()
Film o fotbalu bez fotbalu. Ukázka českého lidu opěvující národní sport, ale každý po svém. Po počátečním překvapivém rozjezdu ztrácí film vtipnost, začíná nudit (zdlouhavé opakování 10. až 12. minuty) a tak zůstane jen zajímavý nápad. Pak je tu problém autentičnosti: sami tvůrci se sice odvolávají na přirozenost a považovali ji za největší kritérium při výběru aktérů, ale jak zajistíte, aby byla jejich přirozenost a nenucenost opravdu pravdivá a nehraná, když se vědomě účastnili natáčení? ()
LFŠ 2012: Bezpochyby promyšleně natočené a námětem neotřelé, co pobaví a zaujme i člověka, co o fotbale nemá ani ponětí. Nelze sice úplně odhadnout, do jaké míry se vybraní diváci stylizovali do svých rolí, ale víceméně působí přirozeně a v zápalu zápasu na kamery možná i zapomněli. Snímek taky trochu evokuje, že na fotbal chodí samí exoti, ale bez nich by to zas nebylo ono. Některé dlouhé záběry mohou trochu nudit, ale i tak povedené. ()
Související novinky
47. MFF Karlovy Vary se blíží!
Ve dnech od 29. června do 7. července se uskuteční již 47. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Na nejvýznamnější filmové akci ve střední a východní Evropě budou mít diváci… (více)