Růže
Róża
Rose
Róza
Režie:
Wojciech SmarzowskiScénář:
Michał SzczerbicKamera:
Piotr Sobociński Jr.Hudba:
Mikołaj TrzaskaHrají:
Marcin Dorociński, Agata Kulesza, Kinga Preis, Marian Dziędziel, Dariusz Toczek, Jacek Braciak, Anna Grzeszczak-Hutek, Grzegorz Wojdon (více)Obsahy(1)
Jméno režiséra Wojciecha Smarzowského není českým divákům zcela neznámé. Jeho předcházející celovečerní snímky Svatba (Wesele, 2004) a Zlý dům (Dom zły, 2009) byly uvedeny na řadě festivalů a přehlídek včetně Letní filmové školy. V Polsku se Smarzowského výrazně krutá, místy až drastická poetika, dotýkající se vážných otázek a okořeněná hořkým humorem, těší velkému zájmu diváků.
V případě filmu Růžena režisér poprvé nevycházel z vlastního scénáře, ale zfilmoval materiál oceňovaného producenta a scenáristy Michała Szczerbice. „Potřeboval jsem si trochu provětrat hlavu a dostat do ní nová témata. Vždy jsem chtěl natočit film o lásce - a tenhle scénář o ní byl. Vše na pozadí poválečného osidlování Mazur v kombinaci s dalšími tématy německého i polského nacionalismu," komentuje svou volbu režisér.
Děj filmu se odehrává v období krátce po skončení 2. světové války a je situován do zmíněného kraje Mazur, jenž byl osídlen z velké části Němci. Když byli totiž v roce 1920 jeho obyvatelé ve všelidovém hlasovaní postaveni před volbu, ke které národnosti se přihlásit, vybrali si příslušnost k Německu, které jim tehdy přinášelo větší pocit bezpečí než nově vznikající polský stát. Těsně po válce byli považováni za viníky a po masovém odsunu začínají jejich majetky obsazovat Poláci.
Tvůrci do tohoto kontroverzního dějinného období zasadili sugestivně vypjaté melodrama o dvou outsiderech zraněných válkou, mezi kterými se začne rodit milostný vztah. Tadeusz, bývalý příslušník partyzánské Zemské armády, utíká před minulostí do zapadlých končin Mazurských jezer. Celý jeho svět se zhroutil, když mu hitlerovští vojáci na konci Varšavského povstání zabili milovanou ženu. V okolí jezer poznává Růženu, jež je poznamenaná válkou snad ještě víc: znásilnili ji ruští vojáci, kteří ještě stále řádí v kraji. Zároveň je jí - coby Němce - automaticky přisouzena odpovědnost za válečné hrůzy. Setkání této dvojice se ukáže jako jejich životní šance. Budou ji umět využít? Budou schopni prolomit bariéry, které je omezují - a to jak ty vnitřní, psychické, tak ty vnější, společenské? Jak do všeho zasáhne osud? Tento zdánlivě prostý snímek skoupý na dialogy chystá divákovi mnoho překvapení a zvratů a nejednou staví své hrdiny před těžké výzvy. Promlouvá k divákovi s velkou sugestivitou a místy i přesně mířenou agresivitou, která znepokojuje a provokuje, dokonce může budit kontroverze. Pro Smarzowského je těžká i zoufalá doba budování nové skutečnosti zároveň válkou o přežití a nejednou otevřeně odhaluje pravdu o systému, v němž budou muset Poláci následující půl století žít…
Velký podíl na vyznění filmu mají představitelé jak hlavních, tak epizodních rolí, zejména excelují oceňovaní herci Marcin Dorocińský a Agata Kuleszová jako Tadeusz a Růžena.
(Letní filmová škola)
Recenze (50)
Růženu nevstřebáte během večeře po projekci... tenhle film s vámi půjde a bude vás pronásledovat, ať už je realistický nebo přehání nebo podceňuje. Nejde o to, jaký je - ačkoli je skvěle zvládnutý ve všech prvcích - nebo co vypráví - ačkoliv jde o silný příběh, který ani na okamžik nezaváhá a ani na okamžik vás nepustí. Jde o to, co je za oponou. Je horší zlo samotné nebo černobílý pohled, který jednomu přisoudí bílou a druhému černou bez zkoumání pravého původu zla? Není snad takový schematismus také zlem? A osvobodí-li armáda cizí zemi, jde ještě o osvoboditele nebo už od dobyvatele? Film zapadá do revizionistické snahy po celé západní hranici východní Evropy, která má restukturalizovat historické pohledy na Němce - už ne pod dohledem sovětské doktríny, že každý Němec byl nacista a špatný člověk (mmch. teorie nahrávající právě těm nejhorším ze špatných), ne pod dojmem třídního boje, ale s oslabením zášti válečných vzpomínek. Růžena patří k filmům, které mají prostor pro vytvoření jistého referenčního prostoru, kde by namísto rudě nebo modře zabarvených soudů vyrosla šedivá pravda. (LFŠ 2012) ()
Velmi pěkné, zatímco v Čechách se opět začínají po posledních volbách budovat světlé zítřky, Polácí pokračují v úspěšné sérii filmů o temných dobách jejich nedávné minulosti. A tváří v tvář socializaci kontinentu vypadají, že se jen tak lacino nedají.... No byť má snímek i svá hluchá místa, celkově je to opravdu pěkný kousek. Vlastně nemám co tomu pořádně vytknout. 94%. ()
Další zajímavý polský film. Rozhodně mi nepřijde samoúčelně brutální. Ta doba prostě byla brutální. Jako pozitivní vidím, že pro orientaci v příběhu není třeba znalost polské reality let 1945-1955. Příběh je přenositelný, ačkoliv "naše" Sudety jsou přeci jen o několik tisíc kilometrů blíže na západ. Jen ten konec... 90% ()
Tak to bola pecka! Ano, niektori ludia su svine! Dajte im do ruk moc, beztrestnost, pocit nadradenosti a o ostatne sa postaraju sami! 4,5* ()
Poválečné drama vykreslené ve své nezmĕkčené podobĕ. Pro mĕ přesvĕdčivé. Více takových filmů. ()
Nemôžem napísať, že film sa mi páčil, pretože potom by som mnou nemohlo byť niečo v poriadku. Poľská kinematografia vyprodukovala ďalší snímok, ktorého výpovedná hodnota je tak reálna, že v súvislostiach dôb (našťastie) minulých jednoducho musí byť krutá. A tí, ktorí sa pohoršujú nad naturáliami prítomnými vo filme, len sucho nás ostatných presviedčajú, že nemajú ani páru o tom, ako to "fičalo" v pohraničných oblastiach bývalého Československa v povojnových rokoch. Akurát ten záver sťa Happy End si mohli tvorcovia odpusťiť, pretože celým filmom sa nesie jemne naznačovaný otáznik, ktorému jednoznačne ublížil takto naivne zvládnutý záver. Škoda. ()
Politika! Žádný Polák nikdy nikoho neznásilnil, Polsko bylo v ´39 obětí, Armija Krajowa po ´45 nevraždila ze zálohy ... ()
Jakoby Smarzowského předskokan k Volyňi. Mazursko a jeho poválečné dělení. Nejen území, ale i to národnostní. Denní hrůzy, kterým ať už místní, nebo navracející se obyvatelstvo musí čelit. To vše pohledem frontového vojáka, který ve válce vše ztratil a místní vdovy, po německém důstojníkovy. A do toho rudá v podobě hovad, které se neštítí žádného zvěrstva. Otevřená zpověď jedné z mnoha oblastí, pro kterou hrůzy války v květnu 1945 rozhodně neskončili. ()
Mazurská oblast těsně po druhé světové válce,kde se kšeftovalo se vším a každý si dělal co chtěl.Ukázaná brutalita ruské armady a nevraživost místních,proti bývalému německému obyvatelstvu.Surové a naturalistické. ()