The Green Inferno

Tak jsme se konečně dočkali, tolik milované i nenáviděné gore známé z období raných vzdorů vůči tvrdé obrazové cenzuře opět ožívá v plné a čistokrevné parádě... Je ale otázka, zda-li z toho máme mít radost. Eli Roth je bídný vypravěč, neumí budovat atmosféru strachu a většina postav představuje v jeho prezentaci pouze matně osobité stíny v triviálním příběhu bez jakékoli emocionální nadstavby. Green Inferno je pouze vizuálně svěží a neskrývaně béčkovou poctou slavným italským předchůdcům, která svůj největší a vzhledem k pověstné úchylné nátuře jejího tvůrce nepochopitelný problém, tedy zoufalý nedostatek perverzních a fyzicky násilných scén, kostrbatě maskuje velmi brutálním černým humorem a čistou obrazovou výpravou, která ale pro změnu ubírá dění na autentičnosti a staví film, co se intenzity prožitku týče, až do stínu o 35 let staršího Cannibal holocaust. Tohle měla být krvavá, rytmicky sestříhaná žánrová jízda, nikoli bezduchá sociální obhajoba utlačovaných domorodých kmenů, která jednak nemá co říci a jednak je nudná až to bolí.. (19.10.2015)

Roth se vydal ve šlépějích Deodata a vyšlo mu to podle mě hodně slušně. Rothovy filmy jsou sice poměrně pomalé na rozjezd ale gore to vynahraďuje a i tady je ho více než dost a je hodně uspokojivé. Trošku mě zklamalo že ve většině filmech o kanibalech jsou útoky zvířat či samotná příroda dost nebezpečná ale tady se moc nevyskytují škoda. Domorodci byly fajn ale takový přeci jen až moc uhlazený. Nicméně kamera a krajina byla nádherná a Roth v dokumentech několikrát píše že natáčení bylo těžké což se nedívím(dokumenty dopročuji). Film se mi dost líbil a i když měl hodně much a pomalý rozjezd tak stál za to. (27.11.2015)

Tak mnou dlouho očekávaný kousek nedopadl zase tak špatně, jak jsem se kvůli neustálému odkládání obával, ale na druhou stranu, žádná pecka, v jakou jsem v koutku duše doufal, to také není... Jde vidět, že Eli je fanda žánru a Italy má pořádně nakoukané, odkazů na nejen Deodatovu tvorbu je tady požehnaně... A tím nemyslím, jen krásnou přírodu a domorodce... Pár drobně odlehčených scén mně osobně nevadilo, bláboly, které vypouštěly aktéři z úst se také daly přežít, ale co mě štvalo, bylo gore... Ne, že by nebylo kvalitní, to ne, ale bylo ho sakra málo a přitom některé scény k brutálním jatkám nebo nezapomenutelným úmrtním vysloveně vybízely... Že se nebude jednat o novodobý Cannibal Holocaust bylo asi vše od začátku jasné, proto vysloveně zklamaný nejsem, nadšený ale také ne, čekal jsem prostě více... (30.04.2016)

Až keď som začal písať komentár, tak som si uvedomil, že som pozeral zelene peklo z 2013 a nie z roku 1988. Niekto ma pri premenovaní filmu riadne ojebal. Tušil som ojeb, nielenže kvoli slušnému vizuálu, ktorý Talianske hororu z tejto kategórie postrádali, ale aj kvoli známej herečke, ktorú poznám z iných hororov. Ale až keď bol spomenutý 11 september som začal naozaj pochybovať, že vidím ten správny film a to som tento už mal aj hodnotený a aj mi bol v niektorých scénach povedomý. Predtým som dal 3*, ale ktoré teraz nemajú vobec žiadnu cenu, lebo tento krát ma film bavil a to veľmi. Environmentálne posolstvá sa nás dotýkajú i v každodennom živote a i keď problemy pralesov na nasej pologuli nevnímame, sú ľudia, ktorí by za dobru vec polozili aj život aj keď do cela zbytočne. Eli rotha nemam ako režiséra príliš v láske, lebo aj do štandardného príbehu vie prihodiť nejakú výstrednosť a túto to nebolo ináč. Lebo spojil aktivistov, ktorí bojujú za zachovanie nielen pralesa, ale aj jeho obyvateľov a na druhu stranu, práve oni budú určovať, čo budú mat domorodci na obed. Pekný paradox, ale u Rotha nič nezvyčajne. Je tu aj dávka humoru lebo zhulených domorodcov som naozaj nevidel. Stále sa tu niečo deje a príde aj na bitúnok a to doslova, tak u mna spokojnosť a zavážil aj fakt, že tu sa neodstraňovali zvieratá ako na bežiacom páse. Mením hodnotenie na silne 4*. (15.12.2023)

Tak som sa konečne dočkal. Hommage Eliho Rotha, Talianskemu CANNIBAL HOLOCAUST a prakticky celému tomuto kanibalskému subžánru, ktorý sa v 70´s a 80´s rokoch nakrúcal v Taliansku ako na bežiacom páse je konečne vonku. A aký je? Hlúpy, nelogický, nedesí a pôvodnému filmu nesiaha ani len po päty. Netvrdím, že sa nenájdu miesta, pri ktorých by si divák chcel zatvoriť oči, hlavne pri krájaní, pečení a konzumovaní ľudského mäsa, to bolo nepríjemné, scénka pri ktorom som mal chuť si otočiť hlavu alebo zatvoriť oči, ale ináč ostatné scénky, ktoré chceli vydesiť alebo reálne zobraziť niektoré nebezpečné situácie, skončili nesmiernym fiaskom. Prisahám, že som sa nasmial viac ako pri niektorých komédiách... Pretože scénky ako, hnačka v klietke, útok digitálnych mravcov či masturbácia pre upokojenie alebo útek pred niekoľkými desiatkami domorodcov u mňa vyvolali záchvat smiechu. Nemyslím to metaforicky ale doslova. Ale musím uznať, že príroda bola nádherná a domorodci takisto perfektný,realistickejšie to už ani nemohlo, čo sa týka vizuálnej stránky, vyzerať. Zo začiatku mi nesmierne vadil pomalý rozbeh... Skoro 40 minút trvalo, kým sa niečo začalo reálne diať, čo mi prekážalo ale keď sa na to teraz pozerám spätne, malo to svoj dôvod. Nejde o taký ten survivor horror, kde sa hlavné postavy predierajú hodiny džungľou aby ušli z pred pazúrov kanibalov. Toto je čistokrvná vyvražďovačka, kde, keď sa začne zabíjať, už to pokračuje v 5 minútových intervaloch až do konca. Bez toho dlhého intra by snímka trvala maximálne hodinu. Možno sa nám tvorca snažil priblížiť postavy, nech si ich obľúbime, ale to rozhodne nefungovalo IQ postáv priamoúmerne klesala od začiatku, do konca. Malo to tak obrovský potenciál, avšak všetko pohorelo na rýchlo varenom scenári, podľa môjho názoru. Však som s toho mal pocit, akoby to napísal nejaký scenárista béčkových horrorov za 2 týždne. Sklamaný som. (16.10.2015)