Rodina

Biják je to sice skvělý, ale přehlédnout za dvě hodiny něčí život je na každý pád depresivní zážitek. Šílené rozpětí 80-ti let kompenzuje Scolla sevřeností prostorného bytu. Sympatickým minimalismem pokouší podobně jako ve svých jiných topograficky ohraničených filmech [Terasa, Zvláštní den - žehnej LK blahé paměti, že ty filmy znám] svou neobyčejnou režisérskou kreativitu. Záběry komponuje do živých obrazů, mezi nimiž postavy početné rodiny přecházejí, aby očas parkovaly v promyšlených výjevech klasické elegance. Dělá tak filmařinu, která může sice někomu připadat kašírovaná, ale já si ji po mnoha filmech prodchnutých okouzlující náhodností a svobodnou kynetikou fantasticky užil. Scénář vrství archetypální rodinné situace způsobem, jež nezapřou v pravém smyslu toho slova osobní vklad autorů, některé z epizod by jednoduše, imaginace ne-imaginace, nešlo napsat z hlavy. Prostřednictvím uvádění desítek postav Scolla spolehlivě zajistí, že potkáte sebe i své blízké. Potvrzení, že je to na úrovni rodiny všude dosti podobné, není pod Scollovou taktovkou nijak frustrující. Spíš [tak nepateticky, jak to jen jde] dojemné. (11.05.2014)

Rozsáhlý epos o životě učitele filozofie Carla (Vittorio Gassman, Andrea Occhipinti a malý Emanuele Lamaro). Je to pokrytec, který sice přebírá po smrti svého otce roli hlavy velké rodiny, ale neustále všemi pohrdá. Až na sebe sama. Nejvíce svým bratrem Giuliem (Carlo Dapporto, Massimo Dapporto, Alberto Gimignani a malý Joska Versani), který z protestu ke svému bratrovi se stává hédonistou. Stále čeká na uznání svého bratra, kterého se mu ale dostává velmi pozdě, až na sklonku života a jedinou oporu, lásku a porozumění nachází v Adelině (Ottavia Piccolo, Ilaria Stuppia a malá Consuelo Pascali), dceři jejich služebné. Carlo sice vášnivě miluje Adrianu (Fanny Ardant a Jo Champa), ale ze slabošství a strachu z padnutí na kolena si bere za ženu její sestru Beatrice (Stefania Sandrelli a Cecilia Dazzi). Na konci života ze vzteku a nenaplněné touhy dochází ke zjištění, že udělal ten nejlepší krok k udržení rodiny, i když s mouchami, jako jeho dcera Maddalena (Barbara Scoppa), která neváhá měnit partnery. A jedině Carlův syn Paolino (Ricky Tognazzi, Fabrizio Carusico a malý Allessandro Pizzolato) zjišťuje, že právě jeho otec je ten hloupý a nevyrovnaný. Stojaté vody rodiny rozhánějí tety Margherita (Athina Cenci), Luise (Alessandra Panelli) a Ornella (Monica Scattini) a svérázný bodrý strýček Nicola (Renzo Palmer). Je to úctyhodně dílo smutné ve svém starnutí a pomíjivosti krás života a v tom, že člověk málokdy najde odvahu udělat to, po čem doopravdy touží. (22.06.2010)

Scola si bohužel občas vypomáhá banálními efekty, takže například okamžiky Carlovy volby mezi rodinou a svobodou jsou podmalovány kašírovanou bouřkou či rozvod je zobrazován přes nevinné oči dítěte. Dále tu nenajdeme skoro jedinou hádku (až na výše zmíněné volby, ale to jsou vteřiny z dvou hodin), vše v tomto bytě jakoby podléhá sladkému hudebnímu motivu, jsme v srdci rodiny, v bytě, kde každý ví o každém, ale z rodinných dramat nevidíme nic. Rodinné sešlosti, někdo příchází, někdo odchází. Hlavní téma filmu: nevýbojný muž, od dětství obklopený ženami - maminkou, třemi sestrami, služkami - neustále uvažuje o možnosti odejít a žít s Adrianou, ale nikdy to neuskuteční, protože má rád svůj klid, omnipotentní péči Beatrice, se kterou se nemusí o nic starat, stačí mu jen ležet v knížkách a přednášet. Daleko lepší zpracování najdeme u Murakamiho (Na jih od hranic, na západ od slunce).Scola svou sladkostí nudí. (02.02.2010)

Tyjo lidi, ty charaktery byly vykreslené, kostýmy a masky úžasné a příběhy jednotlivých postav parádní. Zajímavá ukázka jednoho života behěm 120ti minut, ale nějak jsem se u toho nudila...asi proto, že jsem měla guláš v tom, kdo kdo je a když jsem se konečně zorientovala, tak se děj posunul v čase a zase všichni vypadali jinak... (18.11.2008)

Řím v roce 1906. Křest malého Carla (Emanuele Lamaro ). O dvacet let později - Carlo (Andrea Occhipinti ) se vášnivě zamiluje do Adriany (Jo Champa), ožení se však s její sestrou Beatrice (Cecilia Dazzi). Život však plyne dál a Carlo (Vittorio Gassman) s Adrianou (Fanny Ardant) ještě neskončil... Jedno nejsilnějších a nejpropracovanějších děl bohaté kariéry Ettore Scoly. Melancholický pohled na nezadržitelný běh jednoho života s výbornými herci, výpravou i kamerou. (05.07.2005)