Zločiny a poklesky

Tento filme je vskutku geniálny. Je to číry Woody Allen v najvrcholnejšej podobe - kandidát na jeho najlepší film. Humor a trpkosť, dráma aj ľahkosť , geniálne pracovanie s motívom očí (božie oči, oko kamery, očný lekár, okná do duše), a sú tam všetky, VŠETKY Woodyho témy (kritika židovstva a náboženstva, manželská nevera, kritika Hollywoodu) a VŠETCI jeho hrdinovia (neurotický intelektuál, samoľúbi frajer, hysterická ženská, dokonca aj ten obstarožný židovský manželský párik) - a napriek tomu to nielenže nepôsobí neučesane či "preplácane", ale je to dokonale konzistentné, koherentné, komplexné a prepracované. A profesor Levy je úžasný! (04.02.2014)

"Byl to fajn chlap. Milý, slušný, vzdělaný, nic si nedovolil. No a pak jsme šli domů... Jenny nebyla doma, spala u své kamarádky. No, měli jsme už trochu upito a on mi řekl: Mám tě přivázat k posteli? Přivážu tě k pelesti. No a tak jsme to udělali." "Proč mi to říkáš? Jsi moje sestra, já takové věci nepotřebuji vědět." "No a jak jsem byla přivázaná... Tak si na mě sedl... A udělal na mě potřebu! A pak odešel." "Uááá, ty si tak pitomá! Proboha jak ty si pitomá. Od cizího chlapa se necháš přivázat k posteli. Mohl tě klidně zabít." "To by udělal mnohem líp." (12.07.2007)

Natočit čistě zábavný film čistě zábavně umí každý blb. Natočit hluboký a závažný film čistě hluboce a závažně vlastně taky. Ale jen skutečný génius umí natočit hluboký a přemýšlivý film tak, aby to bylo zábavné, vtipné a aby poselství pochopili i ti jednodušší z nás. Takový je třeba Miloš Forman a takový je rozhodně Woody Allen. Víc k tomuhle skvostu není co dodat. (26.01.2006)

„Říkal jsi, že rok žijete platonicky. Jak je v háji sex, je konec.“ – „To je pravda, to je pravda. Naposled jsem byl v ženské při návštěvě Sochy Svobody.“ Když se pročítám některými (jistě ne všemi) komentáři, koukám, že jsem zas byl pro jednou naladěný na jinou vlnu. Film, který představuje 2 oddělené příběhy (sbíhající se až na konci), mě totiž dokázal zaujmout a docela dost pobavit romantickou tragikomikou (Allen), a naopak nechat chladným a skoro až unudit krimi dramatem (Landau). Zpracování vraždy milenky mi přišlo zoufale neoriginální, obyčejné (jak vystřižené z řadové televizní kriminálky) a svým důrazem na otázku svědomí postupně pořádně otravné (člověku, jenž zjevně tuneloval nemocnici a ještě se za to nechal veřejně a pokrytecky oslavovat, mám věřit, že ho najmutí zabijáka, který to vše vyřídil za něj, tak moc rozhodí?). Za to u druhé linie, i když v podstatě dost smutné, jsem se velmi bavil, jak všemi milovaným Aldovým chlubílkem, tak hlavně ksichtící se a ještě častěji trefně hláškující Allenovou troskou. Film však hodnotím jako celek, ne pouze jeho 1 (vydařenou) část, tudíž dávám jen průměr. „Šéfové chtějí pestrost a Lester je americký fenomén.“ – „Asi jako kyselý déšť.“ –„ Vy ho teda nesnášíte!“ – „Miluju ho jako bratra…jako Kain Ábela.“ (28.08.2014)

Ohňostroj fórů ani bůhvíjakých režijních nápadů se nekoná, zato jsou ale Zločiny a poklesky úžasně komorní a lidské, uvěřitelné a přímo z nich cítíte, co chtějí říct. Život prostě není vždycky sranda a dost často je to pěkně podlá mrcha, která nutí člověka dělat i to, o čem si nikdy nemyslel, že může provést. Tenhle film to ukazuje hlavně na dvou zcela odlišných mužích v odlišných situacích, přičemž jednoho z nich skvěle ztvárňuje Martin Landau, druhého sám scenárista/režisér. Výborný byl i Alan Alda, který si zahrál úplně opačnou postavu než v o tři roky starší Sladké svobodě, kde ho coby autora filmové předlohy deptal režisér Michael Caine. A zahrál si ji očividně s chutí. (06.06.2013)