Četník ze Saint Tropez

"Tak to máme deset centimetrů, takže deset dní v chládku !!" - "Cože ?? " - "Ale tati, basa je přece plná !!" - "Tak to já nebudu obtěžovat a stavím se jindy.." ;) To já se ovšem setkání se strážmistrem Cruchotem, kterému rovněž stejně jako famóznímu Funésovi s Filipovským pár centimetrů scházelo, když jim však bylo naděleno měrou vrchovatou jinde, nikdy nebráním, vždyť Giraultova četnická kultovní série, kterou zdobí slavný ústřední motiv Douliou douliou legendárního Raymonda Lefévra, mě bavila už jako děcko.. Přiznávám, že dnes s odstupem času a nespočtu projekcí, se mi Četníci objektivně jeví jako obyčejné letní vpravdě nenáročné komedie převážně stojící na jednoduchém gagu, jejichž popularitu u nás silně ovlivnil ten úchvatný dabing, znovu s Filipovským v čele podobně jako třeba u Mrazíka, nicméně tu občasnou hlušinu, co té mírně přepjaté kritice policejních složek, tématu humoru, které je oblíbené snad všude na světě, lehce podráží nohy, i poněkud banální příběh dokonale vynahrazuje náš milovaný Fufu, perfekcionista a nejslavnější francouzský komik, se svými cholerickými výstupy plnými proudů slov, šílené mimiky a gest.. Navíc Četníkům neupřete ani hromady hlášek a překrásná Geneviéve Grad v roli Nicole rozhodně také nikoho nemůže naštvat.. Škoda, že si tvůrci nevzali k srdci Cruchotova slova z tohoto filmu, jak není důležité množství, nýbrž kvalita, a pěkně tuhle kravku podojili, když přišli s pokračováními, o jejichž zdařilosti by se dalo úspěšně pochybovat, nicméně to už je zkrátka úděl kasovních trháků.. (24.06.2015)

Podíval jsem se s odstupem sedmi nebo osmi let na první díl legendární série, kterou jsme kdysi v rodinném kruhu poctivě sledovali a která mne kdysi hodně bavila. Dlouho jsem váhal po letech opětovně nahlédnout mezi svět saint-tropezských četníků, ale po nedávném zhlédávání několika "předčetníkovských", povětšinou černobílých francouzských komedií, na kterých se už hodně podepsal čas, bylo tuhle přelomovou legendu konečně nutné znovu absolvovat. Na otázky kritiků z Pierrova komentáře tedy již můžu také odpovědět, že Četník je skutečně výborný, určitě stojí za takovou pozornost a má se klidně cenu opakovat. ;-) Minimálně 4 hvězdičky musím dát za propracovaný scénář, režii a herecké výkony, zejména za nádherné scénky ve dvojici mezi četníky L. de Funèsem a Michelem Galabru. Různé epizodky přecházejí postupně do atraktivních zápletek s romantickým dobrodružstvím dcery v novém městě i kriminálního případu s ukradeným obrazem. Pěkné lokace, uniformy, titulní písnička či půvabná Geneviève coby Cruchotova dcera jsou navrch sympatickým bonusem. Samostatní pátá hvězdička je za ten nádherně udělaný černobílý prolog. A kdybych do hodnocení počítal i nostalgii, jdu bez přemýšlení na 6*. :) Tak jsem se po čase pobavil, nasmál a vychutnával krásnou komedii... Na závěr kapánek moudré filosofie: "Lidi nenávidí válku, ale oslavují vojáky... a nám četníkům, kteří mír vlastně ochraňujeme, nám se posmívají!" 90% (23.11.2019)

Určitě nejlepší ze všech četníků, i když je miluju všechny včetně těch zatracovaných mimozemšťanů. Zběsilá série gagů, která má určitě lví podíl na mé neskonalé lásce k Azurovému pobřeží a Michelovi Galabru. A čím jsem starší, tím víc četníky miluju. Z tohoto dílu konkrétně četnické sny při siestě pod stromem a párty: "Rozchod oba dva! Zkrachovalý básníku i úspěšný alkoholiku!" Chlapec, který tak jel po Nicole asi tak po sto letech uváděl Pevnost Boyard:-) (20.05.2011)

Společně s Vinnetoui, Angelikami a Fantomasi série mého dětství. Viděl jsem četníky více než mnohokrát a proto jsou to v této době pro mne spíše nenáviděné, než-li oblíbené. Přesto je Funes PAN herec a tento díl vrcholem této série... - Viděno 8x cca - 70% (20.06.2011)

Jean Girault natočil úspěšné filmy Pouic-Pouic a Faites sauter la banque, které byly vlastně víceméně první, které vsadily na Louise de Funése v hlavní roli. Spíše než pro Louise však byly výhrou právě pro Giraulta, kterému producenti svěřili tuctový scénář policejní komedie okořeněný jen prostředím Cote d'Azur. Jenže ti samí producenti Giraultovi původně nechtěli dovolit obsadit Funése potřetí. V plánu byli buď Darry Cowl (Belmondův účetní z Muže z Hongkongu) nebo Francis Blanche (otec Delonovi vyvolené v Černém tulipánovi nebo Bourvilův bratr v Zelené kobyle). Oba naštěstí odmítli a tak si Girault prosadil svou. Angažoval tedy dále dvojici Guy Grosso-Michel Modo a své oblíbence Jeana Lefébvra, Christiana Marina a Pierra Mondyho jako rotmistra Jeroma Gerbéra. Mondyho mám sice rád, ale to, že v předevečer natáčení odmítl, bylo pro sérii nakonec přínosem. Jeho nezapomenutelný náhradník Michel Galabru ovšem Saint-Tropez nesnášel a roli přijal z přátelství k Louisovi. První díl pak navždy změnil kariéru všech zúčastněných. Těm gagům, které jakoby vypadli z Funésových oblíbených němých grotesek se prostě nedá odolat. A tak když přimhouřím oči nad nudnými scénami s Genéviéve Gradovou, dávám 5*. (04.05.2005)