Grand restaurant pana Septima

Z interiéru naprosto nóbl francúzskej reštaurácie pána Septima, následne vskutku zrazu raz uniesli istú hlavu štátu pred okoštovaním zákuska; inými slovami preložené: ústrednému francúzskemu protagonistovi Septimovi v podaní zvyčajne špičkového komedianta Louisa de Funèsa, no ale v tomto absolútne odstrašujúcom prípade to zrejme príliš ani neplatilo; sa takpovediac dosť skomplikovala jeho doposiaľ úplne bezstarostná existencia, a to už predovšetkým snáď predsa iba kvôli tomu, že sa to zrovna stalo na tomto vychýrenom mieste, kde sa trebárs schádzala všelijaká, »francúzska smotánka«, a tak či chce, alebo nechce, musí sa vydať až kdesi do vzdialenejších exteriérov, aby v podstate prišiel tomu priamo na kĺb, vrátane i zachovania si svojej doterajšej pozitívnej reputácie, ako sa všetky veci totižto majú, pričom divák počas toho zbesilého «scenáristického vyčíňania» akosi i neuveriteľne strašne pocitovo trpel, až tomu takmer skoro vôbec ani správne ne[po]rozumel, čo mal tým básnik vlastne všetko na mysli? • Zo začiatku mi aspoňže ešte naservíroval i samotný chod tejto reštaurácie, ako to tu skutočne chodí, a to konkrétne aj navrch s hlavným šéfom v podaní Septima, ktorý by najradšej iba všetkých navôkol seba stále komandoval, čo vari už automaticky so sebou prinášalo i niekoľko úsmevných situácií; skrátka, ak som sa neustále nachádzal len vo vnútorných priestoroch tohto pohostinského zariadenia, tak ako sa zvykne hovorievať: „O zábavu bolo dopredu postarané,” ale povedzme zase akonáhle sa tento mimoriadne výbušný, »malý mužíček«, odpútal od daného priestoru do vonkajších, nepreskúmaných reálií, tak vtedy sa už začínali pomaličky vrstviť i samé nánosy podivuhodných reakcií z okruhu ďalších, pribúdajúcich postáv, kedy to na mňa začalo už pôsobiť, ako nejako absurdnejším spôsobom naservírované mešuge, čo sa každou ďalšou pridanou scénou iba čoraz viac umocňovalo, čo namiesto komediálnej roviny napokon skĺzlo až do akejsi oveľa trápnejšej roviny, čo asi nebol pôvodný zámer tvorcov, všakže?! • Celý titul totálne pohnojil najmä režisér a scenárista v jednej a tej istej osobe: Jacques Besnard, a pritom musím podotknúť, že rovnako jedným zo spolupáchateľov bol i hore uvedený "Fufu", čiže tým pádom si kľudne mohli medzi sebou navzájom pekne pogratulovať, ako príšerne dopadla ich prvá [a z môjho uhla pohľadu ako celkovo katastrofálna], a zároveň i posledná spolupráca, asi toľko na margo k danému predmetu v podobe nepríliš presvedčivého výkonu. (21.02.2024)

O neschopnosti krytej radom ľudí závislých od neschopnosti samej - tá im je chlebodarcom. Možno tento film pre mňa neobsahoval takú dávku humoru na akú som pri Funesovi zvyknutý, no v rámci epiky je príbeh atraktívny. Zahŕňa totiž nie len prvky komédie, ale mieša a aj s akčným a kriminálnym podtónom okoreneným hláškami a znalecky vykonštruovanými situáciami. (27.12.2013)

Film celkově hodně mdlý, ale několik naprosto světových scén a tradičně perfektní funesův výkon mě přesvědčily, abych přivřel všechny oči a přidal ještě čtvrtou hvězdu, i když vím, že není v tomto případě plně zasloužená. Rozhodně je silnější ta první polovina filmu v restauraci, než ta druhá na cestách. Zub času na tomhle kousku jde (a půjde) poznat čím dál víc... (31.07.2014)

První polovina na mě zapůsobila velmi dobře, šéf je v podstatě diktátor, kontrola zaměstnanců v převleku parádní, no a samozřejmě Louis de Funès dává průchod svému temperamentu a jeho cholerické výbuchy jsou k popukání.. Bohužel druhá půlka je mýma očima úplně někde jinde, celé se to překlopilo do zasněžených hor a mě to moc nebavilo, hledání pana prezidenta mě za srdce nevzalo.. (04.12.2023)

Moje nejmladší dcera nastoupila na hotelovou školu, tak jsem jí pustila instruktážní film o stolničení:-) Bavily jsme se obě krááálovsky, škoda, že tempo filmu nevydrží celou dobu. Souhlasím s dělením filmu na dvě části - úžasná první v restauraci a slabší druhá mimo, proto ty čtyři hvězdy. Opět oblíbená skvadra herců, dcera postupně a s radostí rozpoznávala jednotlivé četníky, mladičkého Oliviera, ředitele hotelu z Piti piti pa a mnohonásobného sluhu Paula Preboista, pasáka Maria z Policajt nebo rošťák (Venatino Venatini - to je snad pseudonym, ne?), Bernarda Bliera z Richardových komedií, jeptišku z četníků (paní baronka) a další hvězdy malých rolí, které se objevují snad v každém filmu. Prezidenta mohl hrát Michel Galabru, jehož českým hlasem zde promlouval Bernard Blier. Trénink číšníků okořeněný tanečkem ve stylu rabi Jacoba a Septimova instruktáž v německém jazyce á la Hitler jsou určitě vrcholy filmu. A dámy - to co na sobě nosila před více jak čtyřiceti lety sekretářka prezidenta, zdaleka převyšuje dnešní haute couture a z fleku bych si to oblíkla! Nádhera! (22.09.2010)