Nepřítel

Formálně je to strhující. Brutálně žlutý kamerový filtr, spoustu industriálních záběrů, vyšperkované správně dusnou atmosférou a ambientní hudbou. Psychedelic jako blázen, aneb Villeneuve potvrzuje v čem je jeho největší deviza. Obsah jsem pochopil, pavoučí metafory už nikoliv. Snaha o druhého Lynche mi přijde zbytečná, víc se mi líbilo přece jen klasičtější "Zmizení", kde si tvůrce podobně hrál s kamerou, temnou atmosférou a skvěle stylizovanou hudbou a zároveň bylo více emocionální, méně mindfuck a velmi dobře se to dostalo pod kůži. (15.07.2014)

Tak už chápu, proč v Malströmu ryba (či spíš posloupnost ryb) vypráví "velmi starý příběh". Takže Malström je o tom, jak to mají holky a Enemy o tom, jak to mají kluci? Pak se nemůžeme divit, že naše (totiž západní) civilizace vymírá. Těhotenství, sexuální a partnerské vztahy i vlastní identita jako problém, ano hrozba. Podstatná je samota a dezorientace. On v Enemy i ona v Malströmu jsou duševně narušeni právě do té míry, do jaké jsou osamocenými individualizovanými členy civilizace v jejím současném stupni. Není na nich nic nenormálního či nemorálního, slova "duševní narušení" berte striktně jen v jeich základním významu, ostatně jedním (dobře zdůvodnitelným) pólem interpretačního rozpětí Enemy je, že celý ten film je něčím snem (viz Traffic). Vír v moři plném ryb i pavoučí síť jsou něčím, v čem uvízneš a už tě to nepustí, podstatně centrovány tím, co tě pohltí. Na Enemy je mj. krásné jednak konfůzní vyprávění, jednak to, že i když si ho znovu nepustíte a nic nepochopíte, ocitáte se v lůně vnitřní krize vysoce civilizovaného anonymního individua, přičemž interpretace "jak to teda bylo" nemá vliv na to, co si z toho který divák vezme. (Málokdy jsem při čtení čsfd komentářů k nějakému interpretačně náročnému kousku tak bohatě odměněn rozličnými interpretacemi, z nichž žádná není k zahození, včetně Chezush v diskusi.) Např. aspekt, který já tam především vidím (fatální krize dezorientovaného individua v naší civilizaci) je v opozici ke klasicky psychoanalytickému výkladu stejně málo, jako jsou příslušné segmenty skutečnosti k sobě. Omezíme-li se však tématicky na komplex naznačený jednoznačným spojením izolovaného záběru na nahou těhotnou Helenu v ložnici v samém úvodu filmu s "tamtím" pohledem do ložnice v samém konci, můžeme považovat jména obou partnerek (která zazní až ke konci, zatímco jména jejich mužských protějšků slýcháme neustále) za návodná - jména Marie a Helena excelentně představují protichůdné extrémy mužsky definovaného archetypu ženy a takto utvářejí jeho komplementaritu. (Přidělením těchto jmen jejich nositelkám opačně, než by bylo lze očekávat, se autor vyhnul nemístnému zjednodušení - z hlediska hrdinova komplexu nelze počítat s tím, že tato žena je nějaká a tato zase jiná, což po přečtení komentářů nemusím nijak zvlášť dokazovat.) Co znamená Adam ve vztahu k ženě, netřeba připomínat - proti němu lze postavit "vzdorujícího" sv. Antonína i s jeho vidinami. Ale to jen tak na okraj. Budu se muset znovu podívat i na ten Malström a - jiných Vileneuvových filmů krom jednoho kraťase dosud nevidše - začínám mít pocit, jako by jeho dosavadní tvorba byla (tématicky) jen přípravnou průzkumnou prací pro něco opravdu velkého. (13.06.2016)

Bezprostředně po projekci jsem byl jednoznačně zklamaný. Na rozdíl od jiných filmů s neuspokojivým, nejasným závěrem však ve mně Enemy vyvolal touhu zjistit, co se za ním vlastně skrývá. A čím víc o něm zpětně načítám a přemýšlím o něm, tím se mi zdá lepší. Každopádně takový zmatek v hlavě mi už dlouho nějaký film neudělal. (22.03.2014)

WTF I just saw? Totálny mindfuck, ktorému chýba atmosféričnosť a pôsobivosť Lyncha a psychopatičnosť Cronenberga ( za to druhé ďakujem ) Tu niekto nezvládol obsah ani formu. Škoda, pretože po Prisoners to vyzeralo, že sa zrodila nová režisérska hviezda a záblesky obrovského talentu vidieť aj tu. . Villeneuve vyhorel a nie je problém v rôznych interpretáciách ale v tom, že to hlavne hrozná nuda, ktorá sa divákovi za čakanie na pointu neodvďačí 5/10 (26.10.2014)

A zase tu máme jeden podivně divný utopistický film, který vůbec nedává smysl. Nebo vlastně dává? Zpracováním mi Nepřítel připomněl Dvojníka s Jessem Eisenbergem. Retro-žluto-hnědé barevné ladění je zvoleno skvěle, dodává snímku ještě vyšší level podivnosti:) Myslím, že jasným způsobem nelze snímek interpretovat, ale ti, kdo budou mít zájem, naleznou na internetu spousty (ne)možných a (ne)pravděpodobných teorií a filozofických rozborů. Jake Gyllenhaal nám trošku zarostl, ale v té bundě mu to i tak sluší:) Na konci filmu na Vás doslova vybafne jedna lekačka:) I když jsem docela nadskočila ze sedačky, zároveň mi ten výjev přišel trochu i groteskní. (04.10.2015)