Nepřítel

Bezprostředně po projekci jsem byl jednoznačně zklamaný. Na rozdíl od jiných filmů s neuspokojivým, nejasným závěrem však ve mně Enemy vyvolal touhu zjistit, co se za ním vlastně skrývá. A čím víc o něm zpětně načítám a přemýšlím o něm, tím se mi zdá lepší. Každopádně takový zmatek v hlavě mi už dlouho nějaký film neudělal. (22.03.2014)

To je tak krásnej pocit, když mi film sedne naprosto každým elementem, který obsahuje. Od plakátu přes poslední záběr až do následného googlování jednotlivých interpretací. Gyllenhaal pod vedením Villeneuveho a film pod vedením zřejmě ohromně chytré předlohy. Mám ohromnou radost, že jsem snad zase narazil na režiséra, kterého je třeba soustavně sledovat a mám ohromnou radost, že jsem objevil tohle hutné žrádlo. Tam, kam koukal Barton Fink okem Lynche, tak tam někde se možná odehrává Enemy. Tam někde je ten největší pavouk. Zamiloval jsem se...zase. (05.05.2014)

Vzorce, symboly, sítě a návyky, jejichž otroky se člověk postupně stává v té dokola se otáčející spirála života a domáhá se jich jako kojenec matčina prsu. Villeneuve vybudoval totalitní mikrokosmos, nad kterým se ční (dozoruje) obrovské pavoučí monstrum, které pomalu láká muže i ženy do své pavučiny. Znepokojující od střihu až po zvukovou stopu, dusivé asi tak, jakoby byl člověk uzavřený pod kupolí a místo vzduchu všude kolem proudil jen cigaretový kouř. (29.03.2014)

Formálně je to strhující. Brutálně žlutý kamerový filtr, spoustu industriálních záběrů, vyšperkované správně dusnou atmosférou a ambientní hudbou. Psychedelic jako blázen, aneb Villeneuve potvrzuje v čem je jeho největší deviza. Obsah jsem pochopil, pavoučí metafory už nikoliv. Snaha o druhého Lynche mi přijde zbytečná, víc se mi líbilo přece jen klasičtější "Zmizení", kde si tvůrce podobně hrál s kamerou, temnou atmosférou a skvěle stylizovanou hudbou a zároveň bylo více emocionální, méně mindfuck a velmi dobře se to dostalo pod kůži. (15.07.2014)

Dokonalé vyjádření strachu z odpovědnosti, celé ty podvojné principy, úžasné provedení. Vzhledem k mému strachu ze závazků a k mé napůl šílené/napůl v nepořádku (to je asi to samé) mysli se mnou film rezonuje. Atmosféra je absolutně pohlcující, jako bažiny, které nemilosrdně polykají zaživa. Nenávidím přetaženě dlouhé scény, tady mi ale přišly všechny scény, jako by měly svůj vlastní příběh (život). Vše bylo takové napůl mrtvé a zároveň až hororově živé. Jeden z nejlepších mysteriozních filmů - ever. (12.10.2015)