Rozbitý svět

Úvod snímku bol pre mňa miernym utrpením, najmä kvôli rozháranosti jednotlivých situácií. Ako keby autor nevedel, čo chce tým príbehom povedať a kam sa dopracovať. Postupom času ma však dejová linka predsa len stiahla a bola radosť pozerať na jednotlivé osudy malej Skunk ako i jej susedov. Stred bol z tohto pohľadu vynikajúci. Záver mi však prišiel pomerne nejednoznačný, akoby nedotiahnutý a uviaznutý kdesi na polceste. Na slabší nadpriemer to ale stačí. 70/100 (31.03.2018)

No a co, že to mělo příliš postav? Že jsou nerozvedené a my tak dokonale nepoznáme jejich pocity a charaktery? Třeba to tak prostě jednou mělo být. Broken nabízí minipříběhy tří rodin, které se nějak vždy něčím spojují, vše souvisí se vším a sem tam se tam mihne ještě někdo další, třeba v podobě Cilliana Murphyho. Zpočátku to na mě ale nepůsobilo žádným objevným, ba úchvatným dojmem. Přišlo mi to až moc průměrné, na něco, jež získalo ocenění. Toto drama tolik nedrtí psychiku, nehraje na divákovy emoce, spíš si pohrává s odstíny tohoto šedého světa a poodhaluje je jeden hezky po druhém. Někdy se zableskne optimismus, po chvilce zase plaveme v rozbouřených vlnách. Je tam trochu od každé špatné věci. Jako by nás Norris krmil malou lžičkou. Navíc film hodně pulzuje hlavně díky pěkným flashbackům do nedávné minulosti a je tam spousta skvělých herců, proto doporučuji. (05.01.2014)

Pro Rufuse Norrise se jednalo o filmařský debut, po divadelní režii, a přišlo mi, že si nové vymoženosti velmi užíval. Spousta detailů, flash-backy, flash-forwardy, zajímavé přechody mezi scénami, kdy vidíme nový záběr, ale ještě doznívá zvuk z předešlého... Herci výborní asi bez výjimky - přesný Tim Roth, okouzlující Eloise Laurence. (28.10.2013)

Psychologické drama, u kterého nevím, jestli je lepší scénář, režie nebo herci v hlavních rolích (včetně mladičké Eloise Laurence). Tady si prostě všechno sedlo, takže mi jiné než maximální hodnocení ani nepřišlo na mysl. Můžeme sice takovýto svět pokládat za naprosto depresivní, ale tím spíše vyniknou ty prozářené paprsky naděje. (08.10.2019)

O'Roweův rukopis. Uff. Ačkoli psal scénář na motivy cizí knihy, ta silná přetahovaná nimbu a vezdejšnosti o lidskou duši a její úkol v závěru filmu je tak jasně jeho, tak zřetelně upomíná na onen klíčový moment z Termina, kdy postava umírá a loučí se s jednou vzpomínkou po druhé, aby se s tou poslední její hasnoucí vědomí znovu narodilo na vezdejší svět a její poslední výkřik Mami! se stal prvním výkřikem novorozeněte, neartikulovaným, plným předvědomí, povědomí, odmítnutí, vzdoru v předtuše poznané hrůzy, neúměrné těžkosti a zároveň - přestoproto - touhy. Mami! - A tady: Tati! *** A ne, výjimečně jsem nic neprozradila. Ten film je nádherný. A jestli si chcete dopřát ještě stokrát silnější katarzi, vyrazte do Divadla v Celetné na O'Roweho Termina, dokud tu neuvěřitelnou hru ještě hrají. *~ (19.12.2019)