Lola běží o život

Klipovitý styl některých amerických režisérů je tu říznutý evropskými prvky a vše doplňuje otravně chrochtavá němčina. Nápad je vcelku zajímavý. Kreslené části, rozpůlení obrazu, tři verze příběhu a další a další vychytávky jsou fajn. Avšak režisér pozapomíná na děj jakožto celek, který je naprosto jednoduchý /nezáživný/. A tak se Lola stává jen dalším, technicky dobře zpracovaným tucťákem. Hercům nevěříté téměr nic a potřetí ty samé scény už působí trochu vyčpěle. Celkově tak zlatý střed. Na evropu je to ovšem nářez a obdivuji režiséra, že si troufl toto mírnějším evropanům naservírovat. (15.01.2006)

Nesmírně se mi líbil zvolený styl a naprosto šílené tempo, ve kterém se snímek odehrával. Originalitou se zde nešetřilo a všechna 3 možná vyústění hlavního příběhu se mi moc líbila. Nejedná se o kdovíjak sofistikované dílo, ale zkrátka to mělo šťávu a šmrnc. Název je všeříkající, Lola zde většinu stopáže běhá za zvuku parádního soundtracku. Sedlo mi to a dokonale mě to zabavilo. Tom Tykwer mi znovu ukázal, že má prostě styl. [80 %] (09.12.2023)

Time is on my side… yes it is. Dá se to říct o filmových hrátkách s linearitou i době, která prověří hodnotu ve své době třeba převratného snímku. Vertigo Tykwer sice kouzlí s kamerou, střihem, hudbou i barvami, ale míč je někdy šišatý a rozhodčí obvykle nastaví nad rámec devadesáti minut.. Při pohledu na tempo a výdrž toho rudohlavého Oskara bez plechového bubínku je mi tak trochu záhadou, jak to že ještě Němci nemají olympijské zlato v běhu na střední tratě.. (22.04.2015)

Neuvěřitelný závod s časem, náhodou, štěstím a OSUDEM. Třikrát jinak, třikrát zběsile a třikrát s jinými výsledky. Divoký běh punkerky Loly za sto tisíci markami a hysterickým přítelem v nesnázích. Drama, filmový experiment, černá komedie či bůhví co ještě se stalo zcela zaslouženě kultovní záležitostí. Zcela originální spleť o třech dějstvích a dvou mezihrách podává režisér Tom Tykwer nekonvenčně, šokujícím a zábavným způsobem zároveň. S chutí si hraje se známými prvky a jejich možnými kombinacemi, velmi přínosné je i to, že příběhy nevypráví paralelně, nýbrž je řadí za sebou. A vždy své hrdiny nechává bojovat s novými souvislostmi. Pro Lolu a přítele Manniho používá „čistý“ obraz, zrnitý (řekněme amatérský) je vyhrazen dalším postavám, jako je především její otec s milenkou, černobílým pak snímá situace, které předcházeli hlavním událostem. Nebo je dovysvětlují. Používá i animačních vsuvek, či statických fotografií o budoucích událostech osob, které Lola při svém maratónu potkává (a je jimi ovlivňována). Tykwer je někdy až příliš doslovný, a pokud něco vytknout, tak snad jen scéna z kasina byla na mě už „příliš“. Ale Tykwer si rád hraje jako děcko, jeho tempo je strhující a nic není těžkotonážně propojováno. A sympatické rudovlasé France Potente jsou za doprovodu techna zaslouženě otevřeny brány Hollywoodu.. (23.01.2006)

Run, Lola, Run! O "běžící Lole" jsem už hodně slyšel a dneska jsem si konečně našel čas a dokopal jsem se k tomuto filmu. Samotný děj (Lola se "vrací" a zkouší to znovu a znovu) mi připomněl knihu "Nesnesitelná lehkost bytí" od Kundery (kde se autor věnuje myšlence, že život žijeme bez této možnosti opakování a tak vlastně žijeme pouze na první pokus) a nedivil bych se, kdyby se Tykwer přiznal k tomu, že právě tady našel inspiraci. Lola rennt je film, kterému jsem zpočátku moc nevěřil, protože mi ta stylizace trochu vadila. Jenže pak se mi to nějak vrylo pod kůži a ke konci filmu jsem nechtěl, aby snímek (tak brzy) skončil. Musím taky vyzdvihnout parádní soundtrack, který si jdu okamžitě stahov… legálně zakoupit, ;-) geniální Franku Potente (jsem rád, že prorazila v Hollywoodu) a konečně i ten příběh, kdy vidíme, že když se zpozdíte jen o vteřinu, vše může být jinak. Osobně si myslím, že Tykwer natočil nevšední romantický příběh (ty flashbacky, kdy pár leží v posteli, ona se ptá, jestli ji miluje, on se ptá, co by dělala, kdyby umřel) a ta forma ho měla jen podepřít. Ale to si zřejmě myslím jen já a vím, že mnoho filmových teoretiků by se mnou určitě nesouhlasilo… :-) Takže za mě je tenhle film příjemným (a krátkým, 81 minut opravdu rychle uplyne) překvapením, které, až si dám podruhé, si možná více vychutnám. 80 %. (25.07.2011)