Pátek není svátek

Slovenský katolícky disident, väzeň a po prevrate v roku 1989 politik a advokát Ján Čarnogurský raz vyhlásil, že podnikanie bežného človeka za socializmu sa prejavilo v stavaní si vlastných rodinných domov a chát. Piatok nie je sviatok je filmovým predchodcom tohto výroku. Uvádzaný je ako komédia, no smiešneho má v sebe minimum. Skôr ide o súhrn tém dobovo povolenej satiry. Ľudia unikajú už v piatok práci na chalupy, preč z veľkých miest (nezmenilo sa); všetci sa stále za niečím uštvane naháňajú, aby si zlepšili kvalitu života, ostáva len večné vybavovanie čohosi (rovnaké); systém funguje na zháňaní nezohnateľného, drobných úplatkoch a poskytovaní si vzájomných úsluh - peňažných alebo sexuálnych (toto sa zmenilo na systém otvorenej peňažnej korupcie vo všetkom - od zdravotníctva po podnikanie), väčšina kancelárskych zamestnancov v práci nerobí nič, prípadne len buzeruje kolegov - výkon ostáva na užitočných idiotoch, majúcich v sebe vnútornú povinnosť odviesť dobrú prácu (nemenné). Problémom je nevtipnosť a určitá tézovitosť, neživotnosť. Pramení v pospájaní všetkých neduhov do jednej "typickej rodiny" a jej okolia. Zachytenie ducha normalizačnej architektúry a interiérov vrátane typizovaných vecí užitého umenia sa podarilo, čo je asi jediné čo sa podarilo. Avšak aj k tomu mám výhradu - vykreslenie týchto vecí sa sústredilo na tú odpudzujúcejšiu časť socdizajnu. Film si zaslúži hviezdičku za tieto úžitkovo-architektonické prednosti a za scénu masáže Jorgy Kotrbovej MUDr. Cvachom. (09.08.2015)

Komedie, která není úplně top, ale vždycky se u ní zasměji. Přestože odráží socialismus v praxi, je tam spousta trefných věcí, které platí i dnes. Upřímně Pátek není svátek je lepší než velká většina amerických oceňovaných komedií, které mi nejsou blízké. Scéna s telefonátem řediteli je opravdu povedená. (21.12.2017)

Pátek není svátek. Nebo teda nebyl. Pokud jste prchali z práce a chtěli jste jet na chatu. Dneska je to stejné. V pátek odpoledne všichni pospíchají domů, auta poskakují v kolonách. Lidé jsou nervózní. Opravdu film s nadčasovou platností. Stačí se podvat okolo sebe. Petr Kostka a Jorga Kotrbová se hledali až se našli. (09.10.2008)

obávám se, že když bychom měli porovnávat snahy o současnou českou komedii o průměrných, tak ty staré by z toho, podle diváků i podle odborníků určitě vyšly o něco ne-li o hodně lépe. Kostka byl frajer, jinak normalizační šedo, béžová, tak prostě 70tý léta obecně i jinde, hlavní obsazení ještě dobrý, pak tu ale máte všecky ty Vinkláře, Krampoly....no, to, ani moc nemusim, ale zase sebou nesou jistý prvky protivnosti, který obohacujou, ale.....tak tyhle komedie z normaliazce ukazujou část reality bez příkras, ale tak nebylo to totalita, ale autoritativní režim, jinak tohle mě celkem bavilo, viděl jsem mnohem horší komedie z normalizace, možná do toho pletu i vážnější filmy....... (02.03.2012)

Nostalgickým způsobem stále zábavná a svižná komedie o tom jak se běhalo, schánělo, zařizovalo a budovalo, a taky o jednom Novákovi, který se vymykal všem časoprostorovým konvencím i když byl vlastně takovým typickým zástupcem své doby. Petr Kostka nemá chybu, spousta vět získala časem zcela novou příchuť, typická rodinka je vystižena dokonale a když se nad tím člověk zamyslí, tak to bylo ze života a zase tak moc se za těch třicet let nezměnilo. (12.08.2011)