Hračka

Zatím nejlepší film s Pierrem Richardem, který jsem viděl. Svůj podíl na tom ale má taky fakt, že je to vlastně thriller, který kdyby nebyl komediálně laděný a měl jiný závěr, by se klidně mohl zvrtnout dokonce do hororu. Ale hlavně se mi to líbilo stejně kvůli nejedné povedené vtipné scéně a také kvůli dost originálnímu námětu, který sám o sobě sliboval velké množství potenciálních gagů a naštěstí ho Veber využil nadprůměrně. Navíc to tentokrát i odněkud někam šlo a nebyl to jen sled scének, který nějak začne a nějak skončí. To se mi totiž stalo u zbylých dvou filmů s Richardem a i když jsem se u nich bavil zhruba podobně, ta bezdějovost mi v nich vadila. To tady ale bylo vyřešené, takže mám skutečně spoustu důvodů, proč mít Hračku radši než třeba Život plný malérů. Byť teda v počtu hvězdiček žádný rozdíl mezi těmi třemi filmy vůbec nemám... 4* (11.08.2022)

vlastně velice vážná věc: i když se většinu času budete opravdu řehtat. ovšem co činí tuto francouzskou komedii neobvylkou, je právě dost drsný podtext, sociálně nesmlouvavý - nejde tu primárně o nešikovného troubu, ale o oběť systému - a jeho "protivník", rozmazlený synek pana šéfa - ten na tom není o moc líp. takže se člověk směje, ale trochu ho taky mrazí. a o to jde. (17.03.2005)

Klasická francouzská příjemná komedie. Která člověka dokáže pobavit, ale zároveň, pokud ten dotyčný chce, tak si dokáže najít i trošku hlubší myšlenku. Pierre Richard je jednou z legend francouzské komedie a je příjemné ho sledovat, není nijak otravný, jako to bývá u dnešních spotřebních komedií. Hodně mě zaujal také námět. Strašně absurdní nápad, který mě ale nepřestal bavit a fascinovat, jak mohl někdo, něco takového, vymyslet. Příjemné strávené odpoledne u francouzské komedie. (19.08.2013)

Krásně příjemně zábavný film, který tepe do nejbohatších vrstev, které ovládají životy těch ostatních prostých lidí, kteří se pak třesou o svoji práci. Utahuje si ze všech poskoků, kteří hned rádi všechno zařídí a díky nimž se ti vyvolení dovolí stále více a více. A tak se novinář Francois Perrin (skvělý Pierre Richard) dostává do domu velkopodnikatele Pierra Rambala-Cocheta (Michel Bouquet) jako hračka jeho syna Erica (Fabrice Greco). Ze začátku se vzpírá, ale ze strachu o místo roli přijímá takovým způsobem, aby panu generálnímu co nejvíce uškodil a otevřel oči jeho synovi v tom, že život není o nakoupení všeho, co vidí, ale o citech a normálním životě, kde není tolik majetnické bezcitnosti. Další zajímavé postavy: ustrašený Blénac (Jacques Francois), nesmyslně vyhozený novinářský fotograf (Charles Gérard) a bezcitná paní Rambal-Crochet (Suzy Dyson). Krásný film, ale jak je ve filmu podotknuto: kdo je větší zrůda, ten kdo nesmyslné věci chce pro své pobavení, nebo ti, kdo to ochotně, i když třeba neradi udělají. I když v každém případě mají ti vyvolení vždy výhodu. (19.08.2010)

Sama netušm, kolikrát jsem Hračku viděla. Poprvé zcela jistě jako dítko školou povinné, dnes poprvé se svou 12letou dcerou. Jsem překvapená, o jak nadčasové dílo se jedná. Jako milovnice Francie a žurnalistiky tleskám. Vzhledem ke zpracování velice přístupné i dětem. Jsem zvědavá, jestli dnešní filmy budou i po 38 letech aktuální. (08.07.2014)