Hračka

S Francisem Veberem to někdy mívám jako na houpačce. Hračka se mi spočátku z duše protivila nejen děsivou zápletkou. Už prvně jsem ale vnímal kousek s balansováním na pomezí ztřeštěné komedie a něčeho hlubšího s prvky podobenství. Viděl jsem film rozdělen na dvě části s pauzou mezi nimi a měl pocit, jakobych sledoval dva naprosto odlišné filmy, pouze se stejnými postavami. Nejdřív jsem vnímal nesympatické drama s bláznivými gagy o protivném drzém klukovi, jemuž zámožná rodina místo pořádné převýchovy splní každý sen, včetně absurdní možnosti koupit si cizího návštěvníka obchodu jako živou hračku. Dál jakoby se tohle děsivé drama otočilo na komedii, kde mi byl najednou docela sympatický nejen kluk, ale i slizký Michel Bouquet.  *** U reprízy původní dojmy s mírně děsivými konotacemi vyprchaly, zůstaly dobré pocity z originálního filmu i příběhu, přidala se zábava a ještě více zaujala výtvarní stránka. Rozpolcenost pocitů mi i teď docela koresponduje s vývojem vztahu mezi klukem Ericem a živou hračkou panem Juliénem. Tento vztah opravdu prochází zajímavými proměnami a přibližně ve středě dochází na obou stranách ke změně chování a postupnému pochopení pocitů i potřeb toho druhého. Výhrady nemám, spíše k plnému docenění cítim bariéru v tom, že mne jako obvykle nebaví Pierre Richard se svým humorem. Zde jsou ale jeho typické "šaškárny" tlumeny nebo funkčně využity v rámci groteskního děje a po většinu filmu jsem se nenudil. Důležitý z filmu je pro mne vždycky osobní přínos, Hračka ve mne poměrně dost toho zanechala a navíc vybídla k přemýšlení. Mezi řadou scén zvláště svlékání zaměstnance na Bouquetův povel je nezapomenutelné. ,,Kdo je větší zrůda? Já, protože chci, aby jste se svlékl, nebo vy, když mi ukážete zadek?" 80% (EDIT 11.1.2020) (26.08.2019)

Docela povedená satira na téma, že za prachy se dá koupit všechno. Pierre Richard jako komik asi nikdy nezklame. Jenže tady má spíš vážnější roli a v těch mi prostě nějak nesedí. Hlavně ve druhý polovině pořád člověk čeká, kdy Pierre Richard udělá nějakej vtip a ono nic. Jinak Michel Bouquet opět předvádí naprostej hereckej minimalismus, což ovšem k jeho roli docela sedělo. No a ten fakan, ten byl vyloženě na odstřel. Jinak bych ještě dodal, že k filmu jsou 2 různý verze dabingu. Jednak stará verze, kdy Richarda dabuje klasicky Petr Oliva, a potom nějaká nová, která běží na kanálu FilmBox. A ta stojí totálně za vyližprdel. (17.08.2013)

Dávám jednoznačně plný počet hvězd. Dítě vyrůstá ve studené, zlaté kleci. Je úplně samo a je zvyklé mít vše, na co si vzpomene, ale je jen dítě. Je to mládě, kterému chybí hlavně láska, něha, přátelství a vřelý domov. Celý příběh začne jen vzdorovitou mstou panovačnému otci a skončí nečekanou bolestí v srdci. K němu Pierre našel klíček, a to se otevřelo. Vší silou zatoužilo po obyčejném, lidském bytí za každičkou cenu. Měla bych si už zvyknout, že Francouzi točí filmy takovým způsobem, který ve vás vyvrtá hlubokou rýhu, donutí vás zamyslet se nad sebou samým, nad životem a hlavně dokážou konce vybrousit tak dokonale, že jsem pak neschopna se ubránit slzám. Tahle Hračka má s komedií společné jen málo. Doopravdy je to drama a za zhlédnutí opravdu stojí. (30.09.2015)

Krásně příjemně zábavný film, který tepe do nejbohatších vrstev, které ovládají životy těch ostatních prostých lidí, kteří se pak třesou o svoji práci. Utahuje si ze všech poskoků, kteří hned rádi všechno zařídí a díky nimž se ti vyvolení dovolí stále více a více. A tak se novinář Francois Perrin (skvělý Pierre Richard) dostává do domu velkopodnikatele Pierra Rambala-Cocheta (Michel Bouquet) jako hračka jeho syna Erica (Fabrice Greco). Ze začátku se vzpírá, ale ze strachu o místo roli přijímá takovým způsobem, aby panu generálnímu co nejvíce uškodil a otevřel oči jeho synovi v tom, že život není o nakoupení všeho, co vidí, ale o citech a normálním životě, kde není tolik majetnické bezcitnosti. Další zajímavé postavy: ustrašený Blénac (Jacques Francois), nesmyslně vyhozený novinářský fotograf (Charles Gérard) a bezcitná paní Rambal-Crochet (Suzy Dyson). Krásný film, ale jak je ve filmu podotknuto: kdo je větší zrůda, ten kdo nesmyslné věci chce pro své pobavení, nebo ti, kdo to ochotně, i když třeba neradi udělají. I když v každém případě mají ti vyvolení vždy výhodu. (19.08.2010)

Kdo jiný než Pierre Richard by se mohl nechat vmanipulovat do role živé hračky určené pro rozmazleného a nevychovaného synka bohatého tiskového magnáta. Možná tady nepůsobí tak ztřeštěně jako v ostatních filmech, v nichž tento jedinečný komik hrál, o to větší sympatie si však u mě získal. Uznávaný francouzský režisér Francis Veber natočil vynikající hořkou komedii se silným sociálním a morálním podtextem, která dokáže nejen skvěle pobavit, ale zároveň i přimět diváka k zamyšlení nad životními hodnotami. Jsem úplně u vytržení z toho, že snímek vznikl před více než pětačtyřiceti lety a přitom je stále nesmírně aktuální. (90%) (15.12.2022)