Nezapomenutelné prázdniny

Pochyby mě chytají, že taková slečna by s takový hlupákem byla, nejspíš to bude tím, že blondýna byla. Ani se jí nedivím, že tři měsíce čekala, než s ním vysp-na rande šla. Na druhou stranu se nedivím, že AnnaSophia Robb na rande ne-šla, nudou s Duncanem by asi pošla. Duncan jest velmi nezajímavý chlapec dalo by se říci, že je i bl-blankytný. Jeho příběh je takový, že do aquaparku jel, načež tam taky doje. (A pracoval tam) Danken jak už by leckdo pochytil, se celou dobu tvářil jako by chtěl zvraceti a já mu to celou dobu žral, nač nepoblil se. Naštěstí příběh je obestřen tajemstvím. (Poznámka autora: Tajemstvím je myšleno zdejší chování lidí) Všechny ostatní postavy jsou zajímavé, jména snad nemusím ani říkati, jiní uživatelé na ně slova mohou plýtvati. (30.11.2013)

Začínám milovat Sama Rockwella. Basta. Má to vrásky, ale je mi to úplně ukradený. Možná, že Steve Carell je neskutečně černobílý a celý ten obrat s jízdou na lodi je trochu jednoduchý, ale je úplně jedno. Vnitřní pocit výjimečnosti a pohody tam je. Navíc je potřeba čučet a hledat Rockwella kdekoliv se objeví. (03.01.2014)

Nenapadlo by mě, že tenhle film nabídne jednu z nejpříjemnějších rolí, které jsem kdy vůbec viděl. Sam Rockwell si totiž zahrál tak pohodovou postavu, že se prozatím nejblíže přiblížil místnímu uživateli známého jako Enšpígl. Do toho prostředí aquaparku, voda, pohoda a krásné zvednutí nálady kluka, který má na začátku filmu sebevědomí na bodu mrazu, aby následně v závěrečné scéně ukázal, že po chvíli se Samem je vlastně strašně fajn a v pohodě. Příjemný film s pohodovou náladou. Škoda, že při sledování filmu nevylezlo sluníčko z dešťových mraků. Užil bych si to více. (14.09.2014)

Přesně kvůli takovým filmům se vyplatí občas sáhnout po nezávislé a nízkorozpočtové americké produkci, která často ukrývá větší filmy než se může na první pohled zdát. Na film láká v první řadě parádní herecké obsazení, ze kterého překvapivě vyčnívá Sam Rockwell a scénář zaštítěný jmény Faxona a Rashe. Ačkoliv jejich oskarové Děti moje mě až tolik nenadchly, tohle byl jiný příběh. Příběh ze života, kterým se tak často ohánějí i čeští tvůrci, s dávkou dobře cíleného humoru a závěrem, který hýbe emocemi. "I wish I could stay here forever." (30.12.2013)

A je to tu zas. Další vykalkulovaná indie břečka, která mi polila hlavu lubrikantem a pokusila se jí nacpat do nejbližšího žirafího rekta. Inu, co vám budu povídat, bylo to tam velmi stísněné, nemohl jsem dýchat a na jazyku jsem měl pachuť ranní stolice. Ale hezky popořadě. Jede se podle té samé rádoby nezávislé šablony, s kterou si již stovky zavšivených mudrlantů utřelo pomočené prkýnko a má žluč začíná velmi pomalu bublat jako prd ve vířivce. Kunda párek, to od dob největší slávy Toma Dicilla nemůže někdo namíchat nezávislou polévku tak, aby nad jejímu výpary nemusel divák vyzvrátit vnitřnosti? Všechny ty indie sračky jsou pořád stejné sračky! A hlavně, jak všichni ví, slouží akorát k tomu, aby si na nich Hollywoodem rozprcané řiťky velkých hereckých es nahonily škleb nekomerčních čubek, kterými bezesporu jsou, a mohly nás nechat nadále žít v domnění, že ta jejich profese není mrzká až do morku kostí. Ale zkraťme to. Je to indie shit jako všechny ostatní - téměř hřejivý, vcelku zábavný, odporně vykonstruovaný a snadno zapomenutelný. (28.10.2013)