Reklama

Reklama

VOD (1)

Série skečů komentuje společnost, kulturu i politiku. Potrhlé postavičky z nejrůznějších vrstev se v nich dostávají do neobvyklých situací. (Netflix)

Recenze (1)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Několikrát mi na um přišla podobnost s Risiho Novými strašidly, až mám pocit, že si mladý debutující režisér chtěl natočit vlastní „verzi“. Koncept rozsáhlé série krátkých povídek s divnými situacemi, černým humorem a nejednou i různými neduhy společnosti je velice podobný, taky více herců se objeví opakovaně. Akorát si Ribes navrch mezi povídky přidal sestřihy proslovů do kamery, z nichž některé dokrutky (zejména s farmářem na zahradě s puškou a válečným veteránem-komunistou před Pantheónem) jsou skutečně vtipné. Ty s „náhodnými“ kolemjdoucími už na mě ale budily dojem, jakoby chtěl režisér za každou cenu dát najevo, jak důležitý přesah svým filmem sděluje, přestože zdaleka ne veškeré povídky mu v tomto směru plně fungují, ba u některých (např. televizní soutěž) jsem měl pocit i slaběji využitého potenciálu. Zmíním nejdřív dvě povídky, které mě oslovily nejvíce: Noční povídka s trojicí vandalů v metru mi nabídla uzemňující prožitek se zvláštní pachutí, kvalitní atmosférou i zároveň několika vtipnými nápady a hořce nečekanou pointou. A pak ta úplně poslední z hospody, tam to opravdu žilo a hemžilo se jemně bizarními postavičkami, jaké bylo radost sledovat (nejvíc asi toho pána se sklenkami) včetně množství drobných komických výkonů ze strany herců. Naopak nejvíc mě minula epizoda s Villeretem coby ženskou, potažmo skrytým transvestitou + také třetí povídka kolem terapie, kde se Ribes snaží na krátké ploše o drama, jenže celé provedení i zasadení do onoho konceptu mi připadalo tak nevýrazné, že to moc nevyzní. Zbylé povídky se mi pocitově pohybovaly kdesi v průměru až velmi lehkém nadprůměru. Špatné to nebylo a věřím, že fanoušci Jacquese Villereta si užijí Všechno je v háji! mnohem víc, protože ten se tu předvede na 10 různých způsobů a s výjimkou závěrečné „hospody“ tu jde často hlavně o jeho herecké sólo. Mě až na drobné výjimky (např. Robert et Robert) Villeret málokdy v hlavní roli osloví nadprůměrně a tady to opět byly spíše drobné záblesky, třeba v povídce se spisovatelem na venkově nebo v závěru v hospodě. [65%] ()

Reklama

Reklama