Nenapravitelní

Sežrali mi mého miláčka! Taková příjemná záležitost na nenáročný pobavení. Pravda dalo se to rozbalit víc. I vzhledem k režisérovi jsem čekal, že se rozjedou nějaký větší masakry, ale nevadí pár fórků se opravdu povedlo. Nejlepší je asi ten z bombou. Co se obsazení týče, žádnej z těch mladistvých delikventů mě nijak extra nezaujal. Všechny je má totiž na háku Galabru kterej je z přehledem z celý sestavy nejlepší. Škoda, že neměl větší roli. Každopádně jako takovou pohodovou jednohubku na zabití nudnýho večera to můžu určitě doporučit.65% (11.01.2015)

Vcelku příjemný filmík. Mladí nechtějí stárnout a tak odmítají složit maturitu a pokaždé propadnou. Vymýšlejí všechny možné způsoby jak oblafnout čas a nemuset jít po škole do práce. Paní ředitelka ústavu však také nespí a pracuje na nových metodách jak mladé konečně donutit k učení. Jako námět na film to možná zní divně, ale výsledek je vcelku uspokojivý. Film je plný vtipných nápadů a dobře se na něj dívá. Čiší z něj to mladistvé nadšení dělat kraviny a to mám rád. 70% (02.01.2013)

Přijde mi, že Claude Zidi udělal tímto filmem krok zpátky. V tomto období už měl za sebou několik komediíí s Pierrem Richardem, Louisem de Funés a Belmondem a vypadalo to, že pro něj typické jednoduché gagy začínají zapadat do jakéhosi příběhu. Avšak v Nenapravitelných se vrátila nespoutanost a nesoudržnost z jeho prvních filmů s Les Charlots. Místo čtyř hippies jsou však hlavními aktéry více či méně komických situací učitelé a studenti soukromé střední školy, jejichž typologie je sice různorodá, ale žánrově typická - dívka do větru, přísná ředitelka, udělaný tělocvikář s podprůměrným IQ, sympatický rošťák (v podání mladého Daniela Auteuila) nebo dokonce důchodce vzdělávající se i ve třetím věku. Hlavně se nenechte zmást jménem Michela Galabru na prvním místě, jeho role typická komisaře je opravdu vedlejší. V úvodu filmu se s ním setkáme na moment v jedné scéně, ale pak na dlouhý čas zmizí, takže to vypadá, že se už znovu neobjeví. Vrátí se až na finální část, skládání maturitních zkoušek, kdy film dostává největší spád. Tento herec dokázal vždy vzkřísit i pouze několik scén z těch nejhorších francouzských komedií. Tato patří sice spíše k těm průměrným, ovšem kdyby takhle vypadala každá současná studentská komedie, mohli bychom skákat radostí do stropu. (09.01.2010)

Nenapravitelní se hrozně nepřirozeně snaží o jakousi nadsazenou stylizaci do komedie ve stylu animovaných grotesek, což ve výsledku působí 1) dost děsivě, protože některé ty psí kusy jsou životu nebezpečné; 2) dost hloupě, protože dělá z postav autorit/dospělých kreatury pitomců, jež se nechají napálit zcela banálními triky... Navíc je ten film hrozně amorální. Nejen že se ústřední parta studentů snaží za každou cenu krutě přechytračit svoje učitele, ale ještě navíc je v tom podporují jejich rodiče a někdy se dokonce snaží podvést mezi sebou navzájem. Přesto se všichni nakonec spolu rádi zasmějí. Já teda moc ne. 3/10. (23.08.2011)

Vysloveně cíleně jsem hledala něco, kde budu vědět, že se nezklamu a povedlo se. Já se báječně bavila a je mně úplně jedno co tady někdo píše o IQ. Je to stará klasika, která je vtipná, nápaditá a vůbec nenudí. Od skvělého třídního grázlíka Daniela Auteuila až po různé jednotlivé bizarní postavy. Vtipnost scének byla různorodá, ale například maturitní zkoužka s taháky neměla chybu. Michel Galabru tam měl sice krátkou roličku, ale jako vždy na něj bylo spolehnutí. Takže až budu chtít vypnout, vím, že v šuplíku Claudeho Zidiho je ještě pár filmů, co jsem neviděla a co mě určitě nezklamou, zrovna jako tihle Nenapravitelní. (03.04.2013)