Pieta

Pieta je provokativní drama o pomstě osamoceného lichváře, jenž za zapůjčený obnos inkasuje od zadlužených a chudých nešt'astníků desetkrát tolik. V případě nesplacení dluhu je stíhá trest v podobě zmrzačení, a za vyplacené peníze z pojistky se pak mohou oddlužit. Film dosti zvráceným způsobem testuje hodnoty lidských vztahů, nejvíce však sílu mateřské lásky. Snad všechny postavy byly pro mě tak nepředvídatelné, že každá následující scéna mě znepokojovala víc a víc. Ke konci jsem vlastně nevěděl komu držet palce a kdo je tou největší obětí. Úžasná poslední scéna mě utkvěla v hlavě snad nejvíc z celého filmu. Pro mě skvělý filmový zážitek ... (02.02.2014)

Všechny předem varuji, že je to můj první Kim Ki-duk. A vůbec nejsem na festivalovou atmosféru v sále moc zvyklý, proto jsem čuměl jako péro z gauče, když se během jedné (dejme tomu) vyhrocenější scény asi deset lidí sebralo a vypadlo ze sálu. Ano, i takový efekt několik scén může mít a musím říct, že mi na konci snímku bylo trochu úzko. Je to možná takové malé citové vydírání/prvoplánové shock value, ale budiž filmu odpuštěno. Může to vadit především v kontrastu s replikami, které působí zvláštně jednoduše a do toho ta brutálnost. Právě dialogy mi hodně kazí celkový dojem, který je vlastně docela pozitivní. Celý snímek je prošpikovaný symbolikou a metafora kapitalismu je natolik zřejmá, že jí člověk pozná, aniž by si četl anotaci od Filmasie. Do toho ještě přimíchané až komické scény, kde si oba protagonisté hrají na spořádanou rodinku. Těžko říct, proč zrovna Pieta poprvé učarovala domácímu Korejskému publiku, protože je to festivalovej flick jak stehno. Ze scenáristické stránky dosti plýtvá potenciálem, ale vynahrazuje to silným vizuálním zážitkem, který může být trochu těžké skousnout. Teď už jde jen o to, jestli jste ochotni risknout své zuby. (30.11.2012)

"UŽ ZASE KŘUPKY?" Kimovi to pořád jde, i po osmnácté ze sebe dokázal vydolovat skvělou filmařinu, i když se poněkud zasekl v motivech. Osobně mi to nevadí, zločin a trest na korejský způsob má pro mě pořád své kouzlo, PIETA má ale tak trochu pietně odfláklý příběh - všechno je strašně rychle hrnuto dopředu a celá synopse pak působí dost přitažená za vlasy. 65% (07.02.2013)

Možná je to způsobeno střetem dvou odlišných mentalit, ale způsob, jakým mi byla Pieta předložena a převyprávěna, mi přišel poněkud nešťastný. Velká škoda, protože zajímavý příběh, který může na někoho působit jako kdyby se odehrával kdesi v předaleké galaxii, se dá celkem pohodlně našroubovat i na zdejší realitu, byť v poněkud mírumilovnější formě (bez sekání rukou). Zobrazení agresivity a sexuality je ponecháváno čistě v režii diváka, režisér pouze rozloží příslušné propriety po scéně a v rozhodující moment kamerou uhýbá a pracuje pouze se zvukem (což může někomu výsledný prožitek i zintenzivnit). Jednotlivé scény většinou mají své místo i důvod, ale občas se objevil sled několika scén, kdy stále přítomná neprovázanost začala intenzivně vadit. Nelze však režisérovi upřít několik skutečně velmi silných momentů, které vyvrcholí v úplném závěru (přestože bylo dosti dopředu oznámeno, kam děj směřuje). Postavy jsou všechny zobrazeny negativně, sice se s nimi intenzivně pracuje, ale jednak není prostor se s kýmkoliv identifikovat (díkybohu), ani si snad někoho oblíbit a veškeré jednání vede k jedinému cíli. Nejsou to ale světlé zítřky, o naději si nechte zdát, jediným vykoupením je smrt. (28.02.2013)

Jihokorejci a pomsta - ikonické téma přinášející stále nové pohledy. Tady se jde opět do plných a hlavně symbolický závěr, v němž dochází k totální katarzi je obdivuhodný. Bez diskuze náročnější film a pokud tomu nerozumíte, tak je to vaše chyba :) . 73%. (20.03.2013)

Bizarný vzťah pochybnej rodiny ako filozofické jadro gangsterského filmu s Kim - Ki Dukovskou rozvláčnosťou a teatrálnosťou bez jasnejšieho cieľa s tendenciou mravne poučiť , respektíve pohoršiť. Hej, dá sa na to pozerať aj takto . V skutočnosti však mohlo ísť o protivnejší film s dobrou hudbou, kde rodina neznamená tradíciu , ale niečo čo hlavný hrdina v sebe nesie ako plný nos bez toho aby mal servítku. Lepší dojem by to snáď zanechalo, keby som mal pocit že vymáhač chce každú chvíľu udrieť do steny. Že nechce stratiť kontrolu sám nad sebou aj keď sa mu minulosť prišla drzo pripomínať a chce ovládnuť jeho prítomnosť. To je asi ale zbytočná úvaha, lebo aj v tomto filme sa KIm - Ki - duch hral na nemého introverta, ktorý výklad nechá visieť kdesi na pol ceste medzi divákom a ním samotným. (20.07.2014)

Bezne asijske drama, ktere me nicim neomracilo, a na ktere brzo zapomenu. Ale libila se mi Min-soo Jo. Kdyby mi prisla domu uvarit a uklidit..., vubec bych se nezlobil. :-))) (29.01.2013)

Bezzubý benátský lev pro Kima, který musí být nevlastní bratr Larse, jinak si jeho filmy neumím vysvětlit...Jejich terapie na divákovi je zbabělá, zákeřná a drahá :)...A to existuje tolik psychofarmak...Ovšem údernost názvů zůstává - Samaritánka, Amen, Pieta...I to by stálo za psychoanalýzu... (30.01.2013)

Korejský filmy bývají vesměs hodně nad průměrem, nebojí se realisticky (někdy až naturalisticky) ukázat v podstatě cokoliv. Tady je to ale poměrně velká nuda, přestože to mohlo být drama jako hrom. Přeměna hlavního (anti)hrdiny v empatickýho a milujícího mladíka mně přišla naprosto ujetá. Krom toho se nedozvíme v podstatě vůbec nic, na žádnou otázku tam není odpověď (pro koho pracuje, proč nemá/nezná rodiče.. atd.). Ve výsledku jsem došel k tomu, že si ty lidi neměli peníze půjčovat, když nemají na splátky (ano, on je sice výběrčí-řezník, ale ono to na tomhle principu funguje všude na světě) a taky, že takhle intrikánskej a podlej plán, kterej je dlouhodobě připravovanej, toho je schopná jedině žena. Chlap by totiž šel a vyřídil to hned... takoví holt jsme. (22.03.2013)

Pro mě naprosto nepochopitelná, nelogická zápletka. Jinak atmosféra čtvrti staré doby, přechod z tradičního, přehledného hospodářství ke globálnímu kapitalismu - tyto momenty se mi celkem zamlouvaly. (27.03.2013)

"Co jsou to peníze? Počátek a konec všeho." V tomto duchu Kim Ki-duk rozkresluje syrový snímek bezcitného vymahače, který nemá soucit, jak se později ukáže, ani se svou matkou. Mistr zde zcela přesně zobrazuje problém dluhových pastí, lichvářů, msty, rodinných vztahů, samoty, ... vše je tak, jak má být. Nic nechybí, nic nepřebývá. Snímek vyniká svou obrazovou a výrazovou čistou, které se kloubí s bezprecedentní explicitností srovnatelnou snad jedině s Taxidermií. Jedno poučení slovy Kim Ki-duka závěrem: "Nikdy neumírejte kvůli penězům." (26.05.2013)

Kim Ki-duk se vrací k tématu splácení dluhů [viz Samaritánka] - tentokrát nejen přeneseně, nýbrž doslova. Se zápletkou jako Aischyla. Hlavním Kim Ki-dukovým trikem zůstává roubování nečasového příběhu na vytříbený, ale neokázalý, skoro dokumentární vizuál. Formální stránka a prostředí vymahačů nedokáže zakrýt, že jsme zcela v Kim Ki-dukově světě, který zabydlují hrubě přitesané čisté figury a autarkické vztahy, no strings attached. Železnou logiku tragédie mateřské lásky koření obrazové i dějové excesy, rytmus událostí tepe s pravidelností volně nastaveného metronomu k vyvrcholení, které si lze v krystalicky jasné rovnici snadno spočítat předem. Což je výtka silné stránce filmu. Kim Ki-duk, Pietu v to počítaje, představuje zvláštní anachronistický exemplář vítané filmařské prostoty pro diváky, kteří si rádi odpočinou od jemných psychologických studií. O tom, zda je či není to kýč, jsem se ještě nerozhodl. (11.04.2015)

Ano, ano... přesně takhle by měli lidské svině končit. Proč je zavírat nebo střílet? Proč je plýtvat kulkou? Pěkně pomalu takovou špínu přimět nenávidět sama sebe, aby to ukončili pěkně hnusně a bolestivě sami... Můj oblíbenec Kim Ki-Duk si opět troufá zobrazit, to co si spousta lidí jen představuje, úžasné... (02.01.2013)

Kim Ki-duk má co říct, má k tomu i specifický filmový jazyk - ale pro mě osobně zbytečně tlačí na pilu. K čemu tolik a tak doslovná krutost? (04.02.2013)

Jižní Korea má aktuální nezaměstnanost něco okolo 15% populace (jiná čísla hovoří až o 25% ), tzn., že minimálně 8 mil. obyvatel z 50 mil. je bez práce, závislých na sociálních příspěvcích a nežije zrovna v čistotě. Divák nemůže, zná-li danou skutečnost, Kanga odsuzovat, nebo v jeho chování spatřovat monstrum bez srdce. Tím monstrem zde není Kang, ani jeho nadřízený, ani osoby samostatně výdělečně činné, které si bezostyšně půjčují peníze (ačkoliv ví o hrozbě invalidního výběru dluhu). Tím problémem jsou peníze a určitá nemohoucnost je řádně a včas vydělat. Postavy tak spějí k násilnostem a v určitých případech i k smrti. Ovšem vina v očích dlužníků a jejich rodin padá na Kanga, který podle nich může za jejich (na první zdání) bezvýchodnou situaci. Kang se ale chová ve výběru dlužné částky logicky a morálně ospravedlnitelně, když dlužníky nechává zmrzačené naživu, již však bez dluhů a další hrozby vymahače (jen pokud si znovu nevypůjčí). Nesmím opomenout symbol terče a obrazu ženy přilepeném na něm, upozorňuje nás na Kangovu nevyrovnanost s ženským pohlavím (též i masturbační scény) což vysvětluje násilí konané na ženách v první půli snímku a na Mi-Son. Později se na terči objevuje Mi-Son, to divákovi symbolizuje vyrovnání se Kanga s osobou matky a následně starost o její bezpečnost. K samozvané matce Mi-Son: musí hrát, musí hrát láskyplnou a milující matku ačkoliv Kanga z počátku bytostně nenávidí. Scéna, kdy musí sežvýkat „synovo“ syrové maso, aby jej přesvědčila o tom, že ona je vážně jeho „matkou“, je nezapomenutelná stejně jako následující pokus o znásilnění. Jak se ale jejich vztah prohlubuje, začíná pociťovat soucit a nacházet pochopení pro Kanga, jeho jednání a život. Něco podobného se děje Kangovi, ve scéně s mladým otcem či mnichem na vozíčku u klášterní zdi, dokonce ve scénách s Mi-Son (než dojde k její sebevraždě) připomíná poslušného chlapečka v předpubertálním věku, kterému matka (případně žena), kterou by vnímal jako respektovanou milující autoritu, vždy chyběla. Finální sebevražedná jízda Kanga není nakonec bolestným koncem jako spíše vysvobozením z bolesti, kterou po smrti "matky" nechce a nedokáže snášet a smířit se s ní. Mi-Son docílila svého. (06.10.2015)

Zvláštním způsobem rafinovaná pomsta ... (01.02.2013)

Ja neviem. Ešte sa mi nestal ten prípad, v ktorom po zhliadnutí filmu, ktorý sa mi páčil (pozor! nie bavil, pretože pri tomto filme sa nepobaví nikto) nevedel vyjadriť, že prečo. Prečítal som si všetkých (doposiaľ) 19tich odvážlivcov, ktorí tento počin komentovali, a všetkým dávam za pravdu. Aj tým s dvoma hviezdičkami, s troma, štyrma aj s piatimi, no stále nedokážem povedať prečo tú pravdu majú, alebo nemajú a čo je najhoršie ja sám nedokážem skryštalizovať určitú spoločnú mienku, ktorá by plnohodnotne zhodnotila tento Kim Ki-Dukov kúsok. Jeho film nie je určený pre zábavu, nemá nás baviť, skôr sa snaží "len" ukázať, vyjadriť nejaké "čosi", ktoré by nám divákom aspoň trošku napomohlo pri pochopení dnešnej situácie, situácie neodvratiteľnej, situácie, ktorá nás môže zničiť, situácie, do ktorej by sa nechcel nik dostať. Pôžičky sú svinstvo a som rád, že im neverím. V Kórei, kde je táto situácia ešte vyhranenejšia, a kde čoraz viac mizne rozdiel medzi strednou a chudobnou vrstvou, teda sú buď bohatí, alebo len chudobní tento film načrie hlbšie do mysle jedincov. Veď ako už vieme, aj v domácom prostredí tento film je čosi extra. Tu nám takéto extrémne prípady (dúfam) zatiaľ nehrozia (ak sa už nedejú), ale raz možno budú. Avšak film rieši nielen zlý systém na čele s peniazmi, ale rieši aj ľudí, priamo či nepriamo ovplyvnených peniazmi. Alebo rodinou, alebo svedomím. Ak vyrastáte bez priateľov, bez radosti, šťastia, bez ženy a bez rodiny!, tak vám táto práca vymáhača dlhov (rezníka) nebude proti srsti a večer zaspíte ako miminko. Ženu vám nebude treba, stačí vankúš a pár vreckoviek :))) Ale svedomie sa aj tak raz prebudí, či kvôli niekomu, alebo len tak časom. A bude zle. Teda pre vás (presne ako pre nášho hlavného "hrdinu"). Hmmm, už táram :) Záver typicky Kim Ki Dukovský, naznačujúci určitú metaforu či metonymiu (ba aj elégiu), z ktorej si každý vezme to, čo pochopí (ak pochopí), ale myslím, že pochopí, lebo Kim má aj zložitejšie kúsky na pochopenie. 4-5* (24.01.2013)

Dalsi Kim-ov film, ktory som si plny ocakavani nemohol nechat ujst. To bola zrejme chyba, myslim tie velke ocakavania. Netvrdim, ze by sa nejak vyznamne odchyloval svojou drsnostou, zvratmi a tiesnivym pocitom, stvarnenim nizkych ludskych stranok a temnych zakuti mysle od svojich predoslych veci. Ale nemohol som niektorym emociam proste uverit. Hoci zaver je opat velmi silny a premeny postav tiez fascinuju, to, co vidime predtym ma nedostalo tak, ako Ki-duk-ove starsie veci. Za mna priemer a po pravde sa cudujem, ze tento film, hoci nie je zly, zozal az tolko oceneni. Dufam, ze jeho dalsi film bude predcit nase ocakavania a dostane do kolien i "nahodnych" divakov. (10.02.2013)

Čo voľe no mne snáď blomby vypadaju. Už som si tu pripravoval referát o tom ako si tu môžete vypisovať romány o tom jak "vrazi z wallstreetu" dohnali úbohý proletariát k usekavániu údov a následnemu kasírovaniu óčériek, o tom jak je to celé kruté a na hlavu postavené, lebo šak šecia sa máme mať fajne, nie podľa roboty a o tom jak bejvávalo predtým dobre. Jó vole, rekvalifikácia je sviňa. 50 ročný kovošrotár sa ako nižší-stredný manažér s orientáciou na zákazníka (samozrejme so zreteľom na výsledok) etabluje v dnešnom korporátnom svete ťažko. A o tom, že je to ale už fakt úplne jedno. A potom ten film začal dávať aspon trošku zmysel. Ono Kim je tak trochu fifikulant, prebojoval sa do kategórie festival+, takže ľudia mu aj v tej dierke medzi zubami hľadajú poetické metafory na tuniakové sendviče a už tak nejak akceptujú, a spokojne si pohmmkavajú pri záberoch mastného úhora plaziaceho sa dole schodiskom. Bo to tam asi pasuje...alebo čo. Starý pánko si drží svojský štýl a dá sa povedať, že ho doviedol do krajnosti - všetko čo sme od Kima videli predtým platí aj tu, hluchonemé zábery, násilie, ľudské trosky ukájajúce si základné živočíšne pudy, dokumentárna kamera.... (04.06.2013)

V poradí už 18. film juhokórejského režiséra Ki-duk Kima opäť ohúril filmovú kritiku. Ki-duk Kim sa nezmenil a použil svoje osvedčené postupy tzv. poetického realizmu, či orientalizmu ázijskej filmovej kultúry. Výsledkom je Pieta, neuveriteľné realistický, no pritom nadnesený príbeh úžerníka a vymáhača dlhov v podaní Lee Jung-jina (vo filme Kang- do). Ten núti ľudí splácať svoje dlhy tak, že ich vážne zraní a dlžník tak vďaka poistke svoj dlh vráti. Na prvý pohľad zvrátený mladíkov svet je jeho jedinou alternatívou k obžive. Cesta k vykúpeniu mladého tyrana začína v momente, keď sa mu pred očami zjaví žena, ktorá tvrdí je jeho matka. Navonok bezcitný Kang- do tak prejaví túžbu po materskej láske, ktorú nikdy nepocítil. Vzťah matky a syna je atypický, no harmonický a povznášajúci do momentu, kedy matka nezačne plánovať pomstu po svojom skutočnom synovi, ktorý sa obesil, lebo sa stal mrzákom. Ki-duk Kim stavil na sociálne a duchovné témy ktoré zobrazuje kamerou držiacou „holými rukami“, tak typickou pre filmový realizmus. Svojich filmovým hrdinov neustále ponižuje a zbavuje ich dokonalosti, čo je jeho cesta k želanému úspechu. Pieta je bez debaty jedným z najlepších filmov na festivaloch a zároveň pomyseľným mostíkom medzi západnou a východnou tvorbou, keďže Ki-duk Kim ešte nikdy nebol tak konvenčný a zrozumiteľný, ako teraz. (31.01.2013)